Kdo by neznal světově známé duo neohrožených agentů FBI vyšetřujících paranormální jevy? V minulém hororovém výtahu jsme nakousli něco málo z historie Muldera a Scullyové. Teď je na čase, podívat se na jejich případy o něco podrobněji. Akta X jsou totiž kult, ať chcete nebo ne. A jejich celkový přínos televizní kultuře je neocenitelný.

Na průřezu si dáme patřičně záležet a mrkneme se i do nejtajnějšího sejfu ukrytého ve sklepní Mulderově kanceláři v budově FBI. Předem upozorňujeme, že sem tam může v článku hrozit menší spoilerové nebezpečí, před kterým jsme vás varovali (právě teď)!

Než přišly první šokující hororové epizody s mutanty, mýtickými bytostmi, a hlavně mimozemšťany, chvíli to trvalo. Proces plánování netrval krátce. Všechno začalo roku 1993, nápad strašit nebohé Američany se ale tvůrci seriálu Chrisu Carterovi zrodil v hlavě už mnohem dříve. Věděli jste, že bělovlasého pána silně ovlivnilo Spielbergovo první dobrodružství Indiana Jonese? Dobyvatelé ztracené archy byly snímkem, díky kterému si Carter začal roku 1981 psát vlastní scénáře do šuplíku. O čtyři léta později si pak jeho talentu všimly velké hlavy hollywoodských studií, a začaly se dít věci. V roce 1992 se talentovaný scénárista upsal 20th Century Fox – v momentě kdy škrábl svůj podpis na smlouvu o vytvoření tří různých televizních seriálů. Byla to právě X-Files a mysteriózní krimi Milénium. Třetím počinem se stal spin-off Akt X jménem Osamělí střelci. Jestli si pamatujete na tři paranoidní podivíny (blonďatý rocker, švihácký hezoun, a obrýlený děda), kteří občas vytáhli Mulderovi uprostřed případu trn z paty, tak šlo přesně o tyhle.

Zrodila se Akta X. Fenomén, synonymum pro strach v televizi, Mulder a Scullyová. Každý zná bibli, každý ví, kdo je Harry Potter, a každý viděl alespoň jeden díl téhle seriálové pecky. Kdo tvrdí, že ne, tak buď lže, anebo sáňkuje na Marsu s Elvisem a Majklem.

V devadesátých letech existovalo pár televizních hororů na pokračování, žádné ale nestrašily nepřipravené diváky způsobem, s jakým přišly až Akta X. Šokovaní teenageři se před tím mohli tak maximálně smát při odpoledních Příbězích ze záhrobí, ty pravé noční můry se však dostavily s pilotním dílem kultovního seriálu o mimozemšťanech. Takový boom prodeje dětských plen Amerika nepamatuje, to nejlepší mělo ale teprve přijít. Při zpětném pohledu se totiž právě první sezóna paradoxně jeví jako profesně nejslabší. Což v překladu znamená, že se tvůrcům ze začátku nedařilo tak efektně servírovat prvky strachu a tajemna – mluvíme o krystalickém rozdílu mezi rozpoznatelnými kvalitami televize a stříbrného plátna. První dvě desítky epizod byly inovativní a fajn, lepší časy ale teprve čekaly za rohem. Úspěšná byla Akta X již od začátku, praví fandové ale vědí, že počínaje až druhou sérií teprve přišla nefalšovaná hororová muka pro všechny, kdo byli po desáté hodině večerní ochotni dobrovolně trpět. U nás v Česku je asi nejznámější epizoda se smrtícími zelenými muškami z první řady nebo natahovací se Tooms, my se ale podíváme na zoubek mnohem širšímu spektru tohoto seriálového zázraku.

Slovíčko úspěch je v souvislosti s Akty X  skloňováno velmi často. A nutno podotknout, že oprávněně. Schválně zkuste na prstech obou rukou spočítat, kolik dalších seriálů se může pochlubit celkovým součtem 202 epizod za dobu jeho trvání. Když nebudeme počítat Simpsonovy, sitcomy a soutěžní pořady, je to hodně slušné číslo. Dvou stovek dílů v dnešní době dosahuje málokterý dramatický seriálový počin o klasické stopáži 40-ti minut. Paranormální jízda sice měla své slabší chvilky, bavila ale až do konce.

Ano, Akta X byly také drama. Nejen mrazivé, smyšlené (sci-fi), tajemné případy (mysteriózní), které děsily (horor), ale také lidské příběhy. Zkuste se v dnešní době zeptat libovolného fanouška, jenž má nakoukáno všech devět řad, kteří jsou jeho dva nejoblíbenější herci: David Duchovny a Gillian Anderson. Bez otálení. Za devět let si Duchovny a Anderson stihli střihnout celou plejádu hereckých póz, a jejich postavy prožily snad všechny myslitené situace (Mulder a Scullyová byli i manželé). Došlo na nefalšovanou komedii i béčkovou akci... Než se ale vrhneme na postavy a rozbor jednotlivých sezón, mrkneme se na stezky slávy: jak neznámí herci k rolím vůbec přišli?

Davida Duchovnyho měl tvůrce Chris Carter vyhlídnutého už od začátku. Možná si stejně jako dnes miliony lidí po celém světě prostě řekl: tohle je Mulder. A bylo. V Duchovnyho kariéře to byl naprosto zásadní zlom. Je hříčkou osudu, že týden před první epizodou Akt X měl v Americe premiéru snímek Kalifornie. Film Dominica Seny (60 sekund) se později stal obrovským hitem – Foxe Muldera lidé jednoduše milují. To Scullyová vše měla o něco těžší. Studiu se ze začátku moc nelíbila a Carter musel za její obsazení tvrdě bojovat. Že by nesympatie kvůli problematickému dětství? A nebo zde hrál roli fakt, že byla Gillian ve svých pětadvaceti ošklivým kačátkem? Nejspíš obojí, Chris ale nakonec dokázal zatlačit na pilu. Pochopitelně si dnes v hlavních úlohách nedovedeme představit jiné herce, volba asi nemohla dopadnout lépe. Nebo si snad dokážete představit Pamelu jako Danu Scullyovou? Ano, vážně ji měla hrát. A ještě k hereckým schopnostem – vzpomeňme na Duchovnyho transformaci do Hanka Moodyho. Sexuchtivý maniak trhá rekordy v Californication, a dává zapomenout na sympatického agenta s mottem Chci uvěřit. Tak dobrý herec Duchovny je. To Gillian se nálepky Scullyové zbavuje obtížněji. Herečce se později nedařilo prorazit tak, jako jejímu mužskému protějšku, několik rolí v menší seriálech a (také televizních) filmech však nutně nemusí poukazovat na neúspěch a finanční strádání. Anderson si rozhodně nemá nač stěžovat, jinak by se jistě ráda pravidelně neukazovala na mnoha důležitých filmových eventech. A všude jí to děsně sekne – ruku na srdce, jestli jste si ji nikdy nespletli třeba s Madonnou.

No a teď k samotným hrdinům. Fox Mulder přišel ve dvanácti letech o sestru Samanthu. Ale ne tak docela – unesli ji totiž malí zelení mužíčkové. Od té chvíle měl malý Fox před očima jedno a to samé: I want to believe. Únosu byl očitým svědkem a pátrání po sestře se nikdy nevzdal. Proto se přidal k FBI, proto byl ochotný stranit se kolegů v šeru zaneřáděného sklepení a vyšetřovat záhadné případy, jimž se ostatní agenti vyhýbali. Naprostá většina z nich totiž končila přívlastkem „neobjasněné“ (na konci téměř každé epizody byla nevyřešená tečka, zlo nezaniklo a žije dál, pamatujete?). Když se k němu přidala Scullyová, byl zpočátku velmi opatrný. Otázka důvěryhodnosti mezi oběma agenty nakonec v seriálu patřila k tomu nejzdařilejšímu, co bylo působivě zachycenou kamerou. Dana Scullyová měla za prioritní úkol sledování svého kolegy. Její nadřízený ji na Muldera účelově přímo nasadil, měla pozorovat jeho údajně paranoidní chování. My už dnes víme, že Mulder měl pravdu, a že bylo cosi shnilého na vládě Spojených států... Scullyová časem naštěstí propadla charismatickému kouzlu svého kolegy a urputnému boji o pravdu, čímž povýšila jejich vztah na vyšší úroveň. Akta X ale nikdy zcela nepropadla polovičatému schématu růžových deníčku. I když chybělo málo. Několik (nejen) pusinek sice v seriálu padlo, všechny ale byly přísně scénáristicky ošetřené.

Trestuhodné by bylo opomenout postavu Waltera Skinnera. Ztvárnil jej Mitch Pillegi – obrýlený plešatý nadřízený obou agentů je neméně charismatickou postavou. Tvůrcům seriálu se po celých devět let úspěšně dařila jedna věc, a to sice divácká zmatenost. Nikdy jsme si nemohli být stoprocentně jisti, na jaké straně barikády Skinner vlastně stojí. Jednou byl za prvotřídní svini, která Mulderovi házela klacky pod nohy, podruhé se jevil jako obětavý sympaťák ochotný nasadit pro zdraví svých podřízených vlastní život. Kde jinde jsme v televizních seriálech mohli sledovat tak bravurní vykreslení manipulativních vládních machinací? Když z vás FBI neudělá poslušného robota, udělá z vás vláda obětního beránka. Prostě Akta X.

Neméně důležité jistě byly role informátorů a Mulderových tajných zdrojů. O Osamělých střelcích jsme si již řekli pár slov na začátku, teď se podíváme na ty ostatní. Nejdříve se představuje čtyřicátník Deep Throat, a to hned z kraje první sezóny. Představovací epizoda nese stejný název, jako jeho postava, na konci pak zazní známá věta: „Pane Muldere, oni už tady nějakou dobu jsou...“ – mrazení do morku kostí a sledování televizní obrazovky s doširoka otevřenými ústy. Překvapovat, to se Aktům X vždy dařilo. Informátoři bohužel nikdy neoplývali dlouhou životností, herce Jerryho Hardina vystřídal hned v druhé řadě Pan X. Důvtipného černocha s vystupováním protřelého drsňáka si střihl Steven Williams. Tajemnější, temnější a přelétavější – diváci byli až do konce hercova účinkování v seriálu jako na jehlách, co má jeho postava za lubem. Ve čtvrté sezóně nás začala milými úsměvy oblažovat Marita Covarrubias. Talentovaná herečka Laurie Holden (Andrea z Walking Dead) se v Aktech X našla. Její charisma (blondýna byla v seriálu jen jedna) si efektivně potykalo s propracovanými scénáristickými linkami, Carter jí roli ušil na míru. Marita pracovala přímo pro generálního tajemníka vlády, a měla tak přístup k těm nějšťavnatějším tajným šuškandám... Rozhodně zůstalo na co se dívat. A zde výčet informátorů končí, Holden se seriálem zůstala až do konce.

To nejlepší si schováváme nakonec, jak jinak. Herec William B. Davis je totiž pravděpodobně nejzákeřnějším záporákem, jakého kdy seriálový sci-fi žánr poznal. Jeho cigaretu kouřící muž (Cancer man) se v Aktech X rychle uchytil, potutelné vědoucí úsměvy a proužek kouře poletující mu kolem hlavy jej pasovaly na parchanta dekády. Dočkal se i vlastního dílu, a jestli snad Mulderovi nebo Scullyové někdy během jejich strastiplné devítileté cesty pomohl, bylo to vždy čistě pro osobní zisk. Anebo kvůli vyšším zájmům. Hlava záhadného syndikátu kontrolovala v podstatě všechny mimozemské machinace na Zemi, v její mysli neexistovalo nic důležitějšího. Že ve skutečnosti pokuřoval bylinkový tabák mu na hrůzyplnosti neubírá. Černý olej, únosy, replikanti – v tom všem měl „kuřák“ prsty, úplného rozuzlení jsme se pak dočkali až v závěrečné epizodě s názvem The Truth – Pravda.

A ještě jedna liška podšitá se zde objevila v roli prvotřídní záporácké entity. Na seriálu si udělal dobré jméno i Nicholas Lea, jenž ztvárnil Alexe Kryceka – postavu, s níž si Mulder užil nejedno nemilé dobrodružství, a která jej trápila kdy a kde mohla. Přitom Krycekovi doopravdy nešlo o nic jiného než dohnat ke spravedlnosti vysoce postavené muže z vlády, kteří jej sprostě využili a podvedli... Ale vysvětlujte to Mulderovi, pro kterého byl vždy jen úlisným záškodníkem.
 
A jsme u konce! Figurky jsou rozestavené, smrtelná partie může začít. První část seriálového rozboru je tímto za námi, ve výhledu několika příštích dní skočíme rovnou do víru pitvy jednotlivých sérií.