Povšechné představení a základní fakta o děsivém seriálovém kultu máme úspěšně za sebou a mrkli jsme také na několik hlavních postav. Je na čase vykročit s pevnými nervy dál. A pozor – dojde na spoilery, tak si nestěžujte, že jsme vás nevarovali.

Začínáme rychlopitvu jednotlivých sérií. O té první jsme již naznačili, že kvalitou nepatří zrovna mezi světové špičky začátků televizních seriálů. A za tím si stojíme. Každé první krůčky jsou těžké, o to snazší to ale bývá později. Akta X začínala jako mírně nadprůměrný strašidelný projekt, jen aby se v průběhu dalších let (sezón) vytasila s nezaměnitelnou esencí prvotřídního a snadno rozpoznatelného hororového seriálu. První dvacítce epizod zkrátka moc neslušel do očí bijící televizní kabátek a roztomilá ostýchavost tvůrců. Ale i tak... Kromě povedeného Pilotu (všechno začalo ve státě Oregon honičkou s létajícím talířem v lese) odvysílaného 10. září 1993, zde narazíme na klenoty jako Padá soumrak (agresivní luminující starodávný hmyz žijící ve stromech), Erlenmeyerova nádobka (závěr série s první nezpochybnitelnou existencí mimozemšťanů), Hnízdo (známá epizoda se slizkým pojídačem lidských jater, který se snadno protáhne i tou nejmenší skulinou), nebo zmiňovaný Muž z Pentagonu (vyšetřování supermoderních stíhacích letadel v Oblasti 51), velký zlom pak ale přišel až v druhé sezóně. Kvalitních epizod přibývalo!

Hned ze začátku se Mulder se Scullyovou potýkali s velmi nepříjemnou situací – projekt Akta X byl zrušen. Agenti jednoduše šťourali, kde neměli, za nitky tak musel poprvé rázněji zatahat cigaretu kouřící muž. Jak by ale řekl třeba Aragorn, „vždycky je naděje“. Po několika dílech se diváci dočkali vyšetřovacího restartu, a případy se rozjely nanovo. Už to zase bylo oficiální, žádné nahánění mutantů bez krytí FBI. Dočkali jsme se historicky prvního trojdílu v epizodách Duane Barry, Výstup, a Jedním dechem – seriálu razantně stoupla sledovanost. Za všechno mohlo těhotenství Gillian Anderson. Jednoduše musela v nemocnici odrodit a na měsíc se vystříhat z role, a tak... ji Chris Carter nechal unést do vesmíru. Takhle se to dělá! Při záběrech uměle napumpovávaného břicha v útrobách mimozemské lodi se fandové dodnes potutelně usmívají. Za zmínku dále stojí bravurní epizody Hostitel (odporná bílá člověku podobná kreatura s přísavkami, žijící v kanalizačních systémech), Ruka, která trestá o zlovolné satanistické sektě na jedné střední škole, dále Červené muzeum (buranská americká vesnice je plná démonických vrahů), či Anasazi, kde se v závěru sezóny Mulder přichomýtl ke své první explozi vlakového vagonu. Mytologie šlápla do pedálů, začalo to pravé ořechové „aktaxovské“ tápání v zábavných konspiracích.

Třetí paranormální rok se bleskurychle vytasil s jedním z nejlepších dvojdílů (Požehnaná cesta, Papírová spona). Oba agenti v něm mimo jiné odhalili utajenou katalogizaci občanů USA a celých devadesát minut neúspěšně naháněli malé mužíky z hvězd. Sledovanost se zdvojnásobila: 20 milionů diváků je dnes pro naprostou většinu seriálů zbožnou utopií. Mulder zde v druhém dílu poprvé zblízka spatřil vesmírné plavidlo. Škoda, že bez Scullyové – inu, tvůrci z její postavy prostě chtěli mít skeptika až do konce. Pamatujete na věčné špičkování mezi těmi dvěma? Fox věřil v záhady, Dana měla na všechno střízlivý vědecký pohled. Jejich hádky byly k nezaplacení, každý divák se v seriálu vždy s jedním z nich rád ztotožnil. Za nejlepší kousky třetí řady dále platí napínavé stíhání vlaku převážejícího děsivého vesmířana (Nisei, 731), první zkoumání nechutného mimozemského černého oleje (Piper Maru, Apokryfy), utahování si ze sebe sama v geekovském „Z vnitřního vesmíru“ Joseho Chunga, nebo hon na lochnesskou legendu v epizodě Bažina. Třetí řada Akt X je mnohými považována za nejděsivější ze všech. Určitě to není daleko od pravdy: masové hroby mutantů, hroziví telepati nebo půdy plné mrtvol a červů? Vyberte si.

Čtvrtý rok je dle znalých kritiků posledním jednoznačně výtečným v existenci seriálu. V následujících letech skončila zlatá éra a pravidlo „co díl, to perla“. Mohly za to lehké kiksy ve scénáři, střídmější Carterův dohled, ale i celkové sklouzávání do stereotypu a zbytečné protahování děje. Přesto se čtyřka ještě hodně povedla. O slovo se přihlásila tahounská dramatická linka, v Americe započal celonárodní hysterie výkupu papírových kapesníků. Epizody jako Tunguska a Terma zasvětily do mimozemské mytologie a Mulder si zde odbyl svůj pobyt v ruském gulagu. V Leonardu Bettsovi jsme se dozvěděli šokující pravdu o zdravotním stavu Scullyové, abychom si s ní posléze ve špitálovém Memento Mori prošli peklem. Zapomenout nesmíme na Maxe a jednu z nejepičtějších scén seriálu – ohledávání místa dopadu dopravního letadla. Díly dokázaly zaujmout, postrašit, dojmout, i více poodhalit roušku vládních tajemství, než se začalo trochu více vařit z vody. Cenu za nejslzopudnější díl potom vyhrála Elegie. Scullyová, důkladná filozofie smrti a bowling? To zabralo. Na konci čtvrté řady (Getsemani)  jsme se znovu podívali do nemocnice, šlo do tuhého. Mulder si nakonec dokázal vyběhat zdraví své nejbližší osoby, a mohlo se točit dál.

Teď, když za sebou máme nejplodnější léta známého paranormálního televizního výkvětu, vezmeme sumarizaci vetším skokem. Do páté řady Akt X bohužel zabloudilo příliš mnoho šedých myší. I když se také zde najdou světlé momenty (Zlá Krev o mýtu upírů hrající na notně komediálnějši notu, Folie a Deux o hmyzáckém šéfovi americké kancelářské firmy, černobílý Post-moderní Prometheus), začal seriál kvalitativně strádat. Vyloženě slabý dvojdíl (Pacient X, Červení a černí) o handicapované oběti únosy UFO zasadil mytologii zmatečnou facku, tvůrci naštěstí zabrali na konci řady – první celovečerák Akt X byl na světě.  Mulder se Scullyovou pronásledovali zelené mužíčky v kině! Scénu se včelami, první skoro-polibek, nebo antarktický konec pamatuje každý. Seriál na stříbrném plátně, to se koncem 20. století rovnalo zázraku. Celosvětový výdělek 189 milionů je při nákladech 66 melounů úctyhodné číslo. Šestá sezóna přímo navázala na film, štáb se přesunul do teplejšího Los Angeles. Jako by se najednou ze seriálu vytratil chlad, zima a strach. Začaly se sázet odlehčenější díly a o slovo se hlásil spíše komediální styl. Právě v této řadě si agenti FBI vyzkoušeli manželství (Arkádie), výměnu osobnosti (Krajina snů), nebo špičkování s duchy (Jak duchové ukradli Vánoce). Akta X poprvé okusila hořký pokles sledovanosti. To ale nic nemění na tom, že se mnoha fanouškům odlehčenější epizody líbily a ani dnes nedají na šestou řadu dopustit.

To sedmá řada seriál skoro zabila. Rozpačití diváci odpadávali rychlostí světla, a nebylo se čemu divit. Začátek byl ještě v normě, to když jsme byli svědky nálezu létajícího talíře v Africe (Šestý zánik I. a II.), pak se ale začaly dít věci. Nehorázné patlaniny typu Střelec v první osobě (Mulder a Scullyová v sexy oblečcích zkoumají virtuální realitu), Fight Club (US městečko zachvátí fackovací epidemie), či Policajti X (agenti v reality show!) se prostě nelíbily. A ani nemohly. Slabší chvilky v sedmém roce převážily nad těmi silnějšími, a nadešel správný čas pro čerstvou krev.

Mulder měl před sebou neplacenou dovolenou na mléčné dráze (hádky o platovém ohodnocení vyústily v jeho mezihvězdný transport), Scullyová se tedy oprávněně přihlásila o posily. Na scénu přichází Robert „T-1000“ Patrick jako zvláštní agent John Doggett spolu se sličnou kolegyní Monicou Reyes, ztvárněnou tmavovlasou herečkou Annabeth Gish. Několik stovek lidí před obrazovkami se po tomhle aktu sice ke svému miláčkovi vrátilo, sledovanost ale i tak nadále spíše stagnovala na nižších číslech. To nejdůležitější se však podařilo reinkarnovat –  kvalitu. Nezapomenutelné Duchovnyho hostování v Daru, nebo nervydrásající napětí v epizodách Poustevníci (mysteriózní sektářský road-trip) a Medůza (pokus o teroristický útok v podzemí metra) byly oslavnou písní navrátivším se klasickým příběhům. Závěr osmé řady byl pak paradoxně slabší, šmakující dvě desítky předcházejících kapitol ale hořkou pachuť v ústech na konci z větší části eliminovaly.

Poslední, devátý rok mysteriózního vyšetřování vyšel tak padesát na padesát. Nebudeme rozvádět skutečnost, že sledovanost byla dávno na mrtvém bodě – diváci se vrátili v podstatě jen na poslední tři epizody. Zažili jsme mrzuté faily hodné největších propadáků sedmé řady, stejně jako několik vyloženě peckoidních dílů. V těch slabších se řešilo třeba zlovolné ovládání okřídleného hmyzu (Pán much) nebo nudné okecávání politiky a neúspěšný pokus o thriller (Nikomu nevěř), silnější momenty pak přišly s doslova ďábelským dramatem o rituálních vraždách (Daemonicus), hledáním východiska z tenké hranice mezi smrtí a životem (4-D), či barvitou hříčkou a zároveň tak trochu sobeckou poctou celým Aktům X (Oslnivé časy). Rozporuplné završení dlouhé mimozemské cesty (Pravda) se naštěstí nedostalo do kin, Carter by zřejmě riskoval propadák. Nynější situace se má tak, že již za pár dnů oslavíme desetileté výročí posledního výskytu agentů na obrazovkách. Téměř dvouhodinová finální story byla odvysílána 19. května roku 2002. Povšechné objasňování, vysvětlování a flashbacky se dohromady snažily zodpovědět, co se dalo, spokojeni ale byli bohužel jen skalní fandové seriálu. Mulder na lavici obžalovaných, lovící v paměti dávné případy, to nebylo moc cool. Při závěrečné „postelové“ scéně pak záleží vyloženě na osobním pohledu, jestli se rozhodnete dát Aktům X pohlavek, nebo udělit pochvalu.

Koncem jara 2002 skončila jedna éra, ale... ne tak docela. Fanoušci si rádi protrpěli dalších šest let mlžení, polopravd, a neověřitelných informačních úniků, 24. července roku 2008 ale na vysněný zázrak nakonec došlo. Druhý film byl na světě. Zarostlý Mulder a plavovlasá Scullyová v něm v třeskuté zimě pronásledovali partičku vědců, vesele si hrajících na moderní Frankensteiny. Filmu bylo vyčítáno odbočení od pevného paranormálního základu směrem spíše k thrilleru, stěžovali si ale jen obyčejní smrtelníci (rozuměj kritici, ne fandové). Snímek vydělal 68 mega při rozpočtu 30 milionů. Mohlo být lépe, Chris Carter se ale skalním fanouškům zavděčil, a dodnes znovu mlží – tentokrát s třetím celovečerákem. Ve vzduchu navíc poletuje i několik slov o případném vzkříšení seriálu jako takového...

Akta X byla jen jedna, a ve většině případů znamenala nezapomenutelné výlety do divokých scénáristických myslí těch nejpovolanějších z povolaných. Od seriálu se odpíchla nynější významná jména moderních seriálových režisérů a nejlepších scénáristů – oblíbený Breaking Bad stvořil scénárista Vince Gilligan, režisér Rob Bowman natočil třeba Království ohně s Christianem Balem... Člověk snadno odpustí několik nesmyslných prohřešků a nepochopitelných čtvrthodinových braků, když mu na mysl vytanou spíše noci probdělé při hororových seancích s tímto skvostem. Švábi pod kůží, prohlodávající si cestu k srdci? Pohřbívání mrtvolek mutantských nemluvňat za bouře (mimochodem jediná zakázaná epizoda v USA)? Nebo je snad libo strašidelného albínského černocha s flusačkou, číhajícího ve ventilační šachtě? Tyhle nádhery nám z hlavy už nic nedostane – můžeme se podívat na tolik romantických komedií, kolik chceme. Práce s divákovými představami a fantazií už nikdy nebude promakanější, hrůzyplnější. Dobrá čtvrtina aktaxovských příběhů se mohla z fleku stát: mohli jste jim věřit, mohli jste se jich obávat. Byla to všechno fáma, nebo Chris Carter po nocích tajně kradl v pravých archivech Pentagonu? Nás se neptejte. Autentické epizody děsí dodnes, v mýtu je síla.

Vyjmenovat všechny nadprůměrné epizody, další význačné televizní postavy (a skvělé herce, kteří je ztvárnili!), zajímavosti (Gillian Anderson kvůli své výšce používala ve většině záběrů podstavec; unikátní motta po úvodní titulkové znělce) atd. by zabralo dalších několik desítek stran. Musíte se tak smířit s doporučením, že Akta X jsou prostě klenotem, kterému se vyplatí věnovat pozornost – jako byste to už nevěděli. Jako záminku berte mytologické datum 21. prosince 2012. Jen s Chrisem Carterem se totiž dozvíte, že tento den nemá ve skutečnosti s mayskou civilizací zhola nic společného...

Nehledě na ohromný popkulturní obraz, kterého se seriál na světové populaci dopustil: pocta nejen v Simpsonových (Homer na detektoru lži ruluje); komunita fandů hrdě se pyšnících jménem X-Philes; dcera Gillian Anderson pojmenovaná stejně jako známá epizoda (Piper); Duchovny se nadosmrti nezbaví každodenní záplavy otravných paparazzi... všechny tyhle věci by vydali na celou encXklopedii (TVZone ji časem chystá k vydání).

Mulder a Scullyová jsou jednoduše kultovní ikony, a budou tu s námi už navždy. Jejich scény z případů, uložených ve sklepeních FBI, nám probleskují hlavou neustále. Momentálně si je můžete připomínat každé úterý a čtvrtek na Prima COOL. Bontonfilm také chystá jejich již druhé vydání u nás na DVD, všech devět řad je momentálně v mnoha obchodním sítích po celé ČR beznadějně vyprodáno. Co myslíte, dočkáme se nakonec i té desáté? Chris Carter je tam venku!

Chcete věřit..?