Jestli bych měl jmenovat jedno sci-fi posledních let, jemuž bych přál co nejvíce vydělaných dolarů, tak je to koprodukční Snowpiercer aka Ledová archa. Výtečná pecka od korejského šikuly Joon-ho Bonga nás zavedla do nepříliš veselé budoucnosti, v níž Zemi zachvátila druhá doba ledová, a jediní přeživší lidé jsou nuceni žít v hypermoderním vlaku, jež si to nonstop štráduje po celé zeměkouli. Jenže život v tomto rychlíku není žádné peříčko. Obzvláště, když zde ta nejvyšší společnost pod vedením Tildy Swinton neustále utlačuje tamní lůzu. Tedy až do chvíle, než tamní chudáci pod vedením Chrise Evanse povstanou a rozhodnou se dostat vlak do svých rukou. A z již tak zajímavého nápadu vznikla nečekaně drsná a i rázně depresivní pecka, která nebyla zrovna pro slabší žaludky. Ostatně, kvůli své brutalitě a nekorektnosti se film v takových Spojených státech v kinech příliš dlouho neohřál. U kritiků a diváků ale naštěstí slavil díky svým kvalitám úspěch a po právu se řadí mezi ty nejlepší a nejoriginálnější sci-fi kousky posledních let. A jelikož kvalita látky se musí těžit, dokud nám úplně nevychladne, tak se dočkáme televizního zpracování.

Snowpiercer se tak dočká svého vlastního seriálu, který by měl být samozřejmě o tomtéž.  Scénář tentokrát od Korejců převezme scenárista a produducent Josh Friedman, jenž v současnosti sepisuje s Cameronem i druhého a třetího Avatara a má na svém kontě i Spielbergovu Válku světů. Na první pohled se tak může jeho jméno zdát jak důvod k menšímu optimismu, při pohledu na jeho seriálovou tvorbu už to však tak veselé není. Stojí totiž jak za nedávným pirátským propadákem Crossbones, tak odpadovým televizním Terminátorem: Příběhem Sáry Connorové. A něco mi bohužel říká, že chystaný kousek bude patřit do podobné kategorie zbytečností. Originál totiž původní nápad vytěžil téměř na dřeň, a tak nějak si neumím představit, že budu sledovat znovu takřka to samé, jen v o něco utahanějším a umírněnějším podání. A to i přesto, že na producentské židličce bude sedět i původní producent a režisér kultovního Oldboye, Chan-wook Park. Původní depresivní pojetí, kvůli němuž se snímek málem ani nedostal do amerických kin, zkrátka tvůrci asi jen tak nezopakují. Tohle mi zkrátka smrdí průserem a jako zbytečným ždímáním skvělého filmu. Snad tedy tvůrci nehodlají jen kopírovat a nakonec nás přeci jen příjemně překvapí.