Pátý díl Paranormal Witness s názvem Lady on the Stairs byl po předchozí diblíkovské krabičce nepříjemnou studenou sprchou. Skoro to vypadá, že máme to nejlepší ze strašidelných dílen SyFy už dávno za sebou, a to je škoda. „Žena na schodech“ nepřinesla zhola nic nového, epizody jsou bohužel občas jedna oproti druhé jako přes kopírák. Mark Hay bydlící v rodinném sídle ve městě Holly přišel o ženu. Na věčnou památku se potom rozhodl zachovat její jeden nedotčený pokoj, což určitě znáte ze spousty amerických filmů. Lidé se prostě rádi trápí. Když si Mark o rok později najde novou přítelkyni s dcerou, začnou se dít věci. Vyhání novou příchozí duch zesnulé manželky? Je Mari-Lynn šílená? Pointa možná překvapí, jinak ale nic moc. A ten šíleně nesympatický ústřední pár!

To šestá epizoda The Apartment byla o fous věrohodnější, zároveň byla ale celá postavená na snech. Takže fail? Posuďte sami: Jodi Foster (fakt!) se s dcerkou nastěhuje do levného bydlení v obytném komplexu v Californii, do bezútěšného pokoje ve kterém se kdysi stalo cosi... nechte se překvapit. Příběh, ve kterém figuruje tajuplný old-schoolový pár, roztomilá hannibalovská klícka na hlavu a spousta mučení, by možná byl zajímavější, kdyby se nejednalo o příběh v příběhu. Takhle se Jodi budí pravidelně v 3:37 ráno, ani přestěhování nepomůže. Zdají se jí údajně nejhorší noční můry v životě a chudák holka neví, jestli se nezbláznila – my nevíme, jestli nudou nepřepnout stanici. (Davies182)

Ve velkém finále se utkali už pouze sebevědomý Josh, kterému se podařilo v soutěži pokračovat i přes své vyřazení, a nevidomá Christine, již porotci vždy chválili za její vytříbenou chuť, ale měli pocit, že její hendikep ji musí v soutěži zákonitě limitovat. Oba soutěžící měli připravit tříchodové menu, přičemž Josh hodně riskoval, Christine naopak možná sázela na jistotu až příliš. Josh připravil jako předkrm kousky humra, jako hlavní chod pečený jehněčí hřbet a jako dezert klasický pekanový koláč, nicméně se slaninou zapečenou v krustě. Christine jako předkrm připravila salát se zeleninou, krabem a papájou, jako hlavní chod servírovala dušený vepřový pupek v rustikálním provedení a jako dezert kokosovo-limetový sorbet.

Porotci si pochutnali na většině jídel, výtky měli spíš minimální. Joshe malinko zvýhodňovala skutečnost, že mohl své jídlo hezčím způsobem naservírovat, nicméně humr v jeho předkrmu byl nedovařený a slanina ve sladkém koláči sudí neoslovila. Nakonec se tak v pořadí třetím americkým Masterchefem překvapivě stala slepá kuchařka Christine. Gratulujeme. (Anarvin)

Lovci duchů se po prázdninové pauze vrací s velmi slabou epizodou. V A Serial Killer´s Revenge se tým podívá do na první pohled hrozivého starého vězení, kde si trest odpykávali ti největší pošuci a vrazi. Charismatický Jason Hawes – kterému byste uvěřili i kdyby vám řekl, že vaše babička byla vlkodlak – dá záhy povel k rozestavení kamer v komplexu, a točíme. Omítka se loupe, ze stropu visí hrůzostrašně vypadající řetězy, a sem tam se ozve i nějaký divný zvuk. Pak začne komedie. Po place začne pobíhat členka štábu, která se neustále vrtí a tvrdí, že ji cosi škrábe pařáty po těle. Zkousnu leccos a občas jako Mulder „chci uvěřit“, ale tohle bylo moc. Sem tam je prostě tenká linie mezi nahranými scénkami a pravdou sakra ošemetná. Ostuda!

 

Zlepšení přišlo hned o týden později. Zavítali jsme do Kempu strachu, ve kterém se po mýtince mezi dřevěnými sruby prohání mimo jiné duch utopeného chlapce. Tým se rozdělí – někdo vandruje po lesích, druzí zkoumají obytné prostory. Co je to za divné zvuky v téhle chatce? Garantuju vám, že takhle hnusného termita jste ještě neviděli: nadpřirozenost sice nula procent, mrazení i tak jako blázen. Atmosféra celkově ujde, vše naneštěstí zabije scéna, ve které si svalnatí frajeři nedokáží vysvětlit pár světélkujících očí mezi stromy. Nebo už snad divoké kočky vyhynuly? Bez komentáře. Ve druhé části čerstvé epizody pak Hawes nahrával zesnulého nevlastního otce rodiny Leverretových z North Caroliny. A tohle už mělo grády: zřetelná slova uvězněného ducha v zrekonstruovaném domě, jehož prezence se zřejmě váže ke staré šatní skříni, strašidelné škrábání, mumlání a kroky... fuj. Tak zase za týden! (Davies182)