Mne naopak posledny diel prisiel najkvalitnejsi aj dejovo, kdezto prva epizoda iba viacmenej predstavila postavy a druha na mna posobila hlavne ako predohra pre finale. Celkovo spokojnost aj ked k bezmedznemu nadseniu mam daleko.

Tak to já tedy zásadně nesouhlasím!

Už opravdu dlouho se mi nestalo, aby mě nějaký televizní počin doslova přikoval k obrazovce, Hořícímu keři se to podařilo. Celý projekt byl od začátku, více než prostá rekonstrukce činu Jana Palacha a následného soudního procesu, koncipován spíše jako výpověď o tehdejší době a tomu odpovídá i tempo jednotlivých dílů, zatímco první je plný odhodlání a vzdoru, v dalších, s nastupující normalizací, je více a více patrná beznaděj a počínající letargie. Tu seriál, právě i svým tempem (a úžasnou hudbou), vystihuje dokonale. Za zcestné považuji výtky na adresu samotného soudního procesu, je zcela evidentní, že autorům nešlo o lacinou soudní tečku ve stylu "představte si, že je bílá", ale o poctivě budovanou cestu k předem známému, nebo očekávanému, výsledku, bez šokující vyvrcholení, za což patří dík. Nejde o dokonalé dílo, to netvrdím, s některými dílčími výhradami zmíněnými v recenzi lze souhlasit, ale za takto slabým celkovým hodnocením vidím jednoznačnou snahu autora být v opozici proti většinovému názoru a tím je, že se Hořící keř povedl. A myslím, že tento názor je správný.

Rozhodně se velmi rád podívám znovu, za mě 9/10.

Naprosto souhlasím jak s komentářem tak s hodnocením.

Na obranu scénáristy bych jen podotkl, že filmy o výrazných historických událostech se podstatně lépe točí, pokud popisují události danému mezníku předcházející než následující. To je prostě základní vlastnost narace a její gradace, že film o Pražském jaru končící příjezdem tanků, válečný film končící dobytím Berlína a thliller končící dopadením Usamy Bin Ladina zvládne i běžný scénárista, kdežto trilogii začínající smrtí Palacha nebo třeba filmy o tom co se dělo PO smrti Abrahama Lincolna nebo PO dopadení pachatele zločinu chtějí téměř perfektní scénář aby fungovaly.

Nenavrhuji, aby si autoři vymýšleli nové věci, které jim sednou do konceptu, ale od začátku asi tušili, že výsledek soudu nemůže tu úvodní oběť nijak pozvednout - nějaký cár papíru s rozsudkem a třeba i morální vítězství to prostě nemohlo přebít.

Zatímco 21. srpen byl celkem jasný předěl a upálení JP výrazný moment, tak následná normalizace takový vrchol neměla - vše od výměny funkcionářů, cenzuru, kádrování a další probíhalo postupně a jiným tempem v Praze, na venkově nebo na Slovensku - nebyla žádná jedna dramatická "Noc dlouhých nožů" a o to byl ten seriál z let 1969-70 obtížnější.