Červený trpaslík je u nás hodně kultovní záležitost. Tak kultovní, že spousta fanoušků dokáže přeříkat většinu hlášek z tohohle sitcomu, ba co víc, často se staly součástí jejich jazyka. Jsou tu tak oddaní fandové, které bych mohl ve dvě v noci vzbudit a oni by mi přeříkali všechny direktivy Vesmírného sboru. A najdou se i tací blázni (samozřejmě v dobrém smyslu slova), že si jsou schopni pinkat s nafouknutým kondomem přes natažené jégrovky nebo uspořádat turnaj v Malém rybáři. A to je pořád jen zlomek toho, jak moc se u nás slavný britský seriál uchytil a jaké má postavení. I proto si myslím, že zde není třeba se nějak hlouběji rozepisovat o těch úplně nejelementárnějších faktech, ty už snad téměř každý zná a my si tady tak v podstatě jen zopakujeme to nejdůležitější a nejzajímavější, co se během života Červeného trpaslíka přihodilo.

Ti z vás, kteří četli některý z předchozích výročních článků, už moc dobře ví, že obsazování herců do rolí u rodícího se seriálu není vždy úplně jednoduchá záležitost. Ani Červený trpaslík nebyl výjimkou a než se našla ta správná partička, kterou tak důvěrně známe, byla v plánu řada jiných jmen, kombinací a variant a my tak klidně mohli sledovat úplně jiné herce, jak si „užívají“ v Rimmerosvětě. V nějakém paralelním vesmíru si totiž Arnolda Jidáše Rimmera, BDP. SDP. zahrál Alfred Molina, Lister předváděl svá geniální kytarová sóla v podání Alana Rickmana a postava Kocoura vůbec nevznikla, protože se tvůrcům zdála příliš rasistická. I takové byly možnosti, když byl Červený trpaslík ještě v plenkách. Největší nával byl na postavu Rimmera, toho si chtěli zahrát výše zmínění Molina s Rickmanem, jenže oba remcali a měli k tomu své připomínky. Tak například Alfred Molina měl problém s konceptem celé postavy a budoucí profesor Snape zase nechtěl na konkurzu, který se mimochodem konal v hospodě, svůj výstup číst a stejně jako Molina neměl v úmyslu se zavázat na víc jak jednu sezónu. Po pár dalších méně zvučných jménech, mezi nimiž byl například Lee Cornes, ten si později zahrál Mindráka, se tvůrci obrátili na Chrise Barrieho. Sice se původně ucházel o roli Listera, ale nakonec byl tím nejlepším kandidátem pro nejotravnější hologram ve vesmíru.

Jak už bylo zmíněno, tvůrci se báli, že postava Kocoura bude diváky chápána s rasistickým podtextem, mělo to prý co dělat se stereotypy a jinými podobnými nesmysly. Scénář tak poslali Craigu Charlesovi, ten tehdy vystupoval jako stand-up komik a v minulosti spolupracoval s producent Paulem Jacksonem na Saturday Night Live. Charles ho ujistil, že postava Kocoura je naprosto v pohodě a zároveň projevil zájem si zahrát Listera. Poté, co tedy bylo rozhodnuto, že ta hloupá páchnoucí podebraná kočičí nádhera v seriálu vůbec bude, byl hlavním kandidátem Danny John-Jules. Konkurz však začal bez něho a po hodinovém čekání už to vypadalo, že má Danny smůlu a roli dostane někdo jiný. Pak se ovšem tenhle tanečník a zpěvák objevil přímo v kostýmu a svým výstupem všem vytřel zrak. Dalším stand-up komikem na scéně byl Norman Lovett. Nejprve měl zájem o postavu Rimmera, ale fóry, které pronášel s naprosto kamennou tváří, tvůrce přesvědčily, že bude naprosto ideální jako Holly. Během třetí série se k posádce ještě připojil Robert Llewellyn. Objevil ho Paul Jackson na festivalu v Edinburghu, kde hrál robota, který se čím dál tím více polidšťuje a jeho chování se mění – zní to povědomě, že?

Posádka byla pohromadě a Červený trpaslík tak mohl vyrazit na svou několikaletou pouť televizními obrazovkami. Těch deset sérií však nebylo úplně bez zádrhelů. Sice se po uvedení seriál stává hitem a od diváků získává jedno z nejvyšších hodnocení vůbec, a to i přes znatelný pokles sledovanosti po první řadě. To však nebránilo ke vzniku další šestice dílů, po kterých ovšem Červený trpaslík ztrácí jednoho člena. Norman Lovett po přestěhování do Edinburghu odmítá dojíždět do Londýna a do Manchesteru, kde se zkouší, respektive natáčí a je tak ve třetí sezóně nahrazen Hattie Hayridge a její Hilly – postava lodního počítače byla původně stejně zamýšlena jako žena, takže to tvůrcům ve výsledku ani moc nevadilo.

Po dvouleté pauze způsobené hledáním nových prostor vhodných k natáčení, se pokračovalo sériemi čtyři až šest. Vysílání však bylo opět přerušeno a následovala další, tentokrát tříletá, pauza, během níž došlo k mnohým změnám. Jednak se rozešlo tvůrčí duo Rob Grant a Doug Naylor, dále se ukázalo, že Chris Barrie už nechce v Červeném trpaslíkovi nadále účinkovat a aby toho nebylo málo, tak Craig Charles byl falešně obviněn ze znásilnění, díky čemuž si tři měsíce poseděl ve vazbě. Jak ale víme, ani tohle nedokázalo zastavit natáčení dalších dílů, a tak v roce 1997 vzniká sezóna s pořadovým číslem sedm. Bez Roba Granta, s Chrisem Barriem pouze ve dvou dílech, za to s celkovým počtem osmi epizod a s novou tváří v podobě Chloe Annett. A v novinkách se pokračovalo i v osmé řadě, ve které tvůrci oživují nejen postavu Arnolda Rimmera, ale také celou posádku Červeného trpaslíka a celý seriál tak získává úplně jiný nádech.

To bylo na dlouhých deset let vše. Fanoušci během té doby sjížděli dokola 52 epizod a doufali, že by se snad, možná, někdy mohli dočkat pokračování svého oblíbeného seriálu. Dočkali se až v roce 2009. Návrat to však byl rozporuplný. Tři díly deváté série s podtitulem Zpátky na Zemi nebyly zrovna to, co fandové očekávali. Jak už název napovídá, děj se odehrával na Zemi a jednalo se v podstatě o takový seriál v seriálu, ve kterém hoši z trpaslíka zjistili, že jsou součástí televizního pořadu, vše navíc zastřešovala parodie na sci-fi Riddleyho Scotta Blade Runner. Návrat sice nijak extrémně nenadchnul, ale bohatě to stačilo na oživení a vzkříšení této značky pod křídly televizní stanice Dave. Ta o tři roky později přináší tentokrát již regulérní šestidílnou řadu, jejíž úspěch přinese další epizody. Na těch už v současnosti Doug Naylor pilně pracuje.

Jak už jsem na začátku zmínil, Červený trpaslík má v naší zemi status velice kultovního seriálu a i když se jedná o v podstatě nízkonákladový sitcom převážně staršího data, stále nachází nové a nové diváky a ani po pětadvaceti letech, stejně jako řada další kvalitních seriálů, nestárne. Takové oblíbenosti by se, dle mého názoru, netěšil bez jedné malé drobnosti – bez dabingu. V dobách, kdy ještě dabing za něco stál, kdy se nenahrávalo na první dobrou a herci a hlavně překladatelé si s překlady řádně vyhráli, vznikl dabing k Červenému trpaslíkovi. O překlad se zasloužilo hned několik lidí, ale nejvýrazněji se přičinili Eva Kalábová, Helena Rejžková a Pavel Kuchař, kteří museli řešit řadu problémů. Jak si poradit s dvojsmysly, co s popkulturními odkazy a čím nahradit vtipy, nad kterými bychom jinak kroutili nechápavě hlavou. Překladem vždy vzniká nové umělecké dílo, když do něj překladatel vloží něco ze sebe, něco vlastního, co tam předtím nebylo. Zde je to ale natolik markantní, protože si tak perfektně pamatujeme všechny hlášky a dialogy, víme, co která postava řekla, ale často si u toho neuvědomujeme, že v originálním znění je v mnohých případech něco naprosto jiného. Český dabing má mezi ostatními mutacemi Červeného trpaslíka ve světě tak výsadní postavení, že si ho všimli i ve Spojeném království, konkrétně pak na oficiálních stránkách seriálu a o rozdílech, zvláštnostech a vynalézavosti českého překladu byl sepsán poměrně výživný článek, v němž se autor často až s údivem pozastavuje, v co že se to původní text vlastně proměnil.

Čtvrt století, to je už slušný věk, navíc v seriálových rocích je to... no prostě hodně. Jak tedy toto krásné výročí co nejlépe oslavit? Těch způsobů bude hodně. Jednak si můžete udělat takový malý maraton, zkouknout všechny díly, zatímco se u toho budete ládovat nějakou pořádnou baštou, kuře vindaloo nebo šamanský kebab po ďábelsku by mohly být vhodnou volbou. Anebo si zkuste v půlce března udělat volno a navštívit Trpaslicon, největší setkání fanoušků u nás, kde se tohle výročí bude jistě slavit ve velkém stylu. Program sice není ještě úplně upřesněn, ale určitě se můžete těšit na setkání s dabéry, obrovské množství přednášek nejen o Červeném trpaslíkovi, ale o britcomech obecně a chybět samozřejmě nebude ani paluba pro hry a milostné hrátky (ty hrátky nejsou stoprocentní). Záleží pouze na vás, jak se rozhodnete oslavovat. Takže nachystejte uzenáče... ale co, však vy to znáte.