Ratingy, databázová hodnocení a ostatně i naše každotýdenní rekapitulace vcelku jednohlasně stvrzují, že The Following je detektivní pecka první svítivosti. Ostatně nasvědčují tomu i všechny její formální aspekty. Známý filmový scénárista, dva výteční herci stojící proti sobě a masivní příběh o sériovém vrahovi s řadou odboček a vedlejších hrdinů. Jenomže The Following tasí svoje kriminální drápy v roce 2013 a nikoliv zhruba o pět či šest let dříve. Coby fanoušek celistvých detektivek na pokračování totiž zatím nacházím až příliš mnoho záporů a v kontrapunktu s valnou většinou redakce se tak cítím být povinen nabídnout pohled minority. Ústy nenadšeného diváka tak uvádím pět důvodů, proč mě nadšení vysoce sledovaným hitem televize Fox zatím míjí. Najdeme alespoň v některém názorovou shodu?

5. Edgar Allan Poe
The Following je plný okamžiků, vzbuzujících „kde už jsem tohle jenom viděl“ dojem. Nejinak je tomu bohužel i s hlavním námětem. Detektivních projektů, které si pro nástin vrahova počínání vybraly díla Edgara Allana Poe, je zkrátka už příliš mnoho. Ať už jde o dílčí epizody kupříkladu CSI, Warehouse 13 nebo o celovečerní film Havran, slavného bostonského rodáka jsme si v televizi užili až až. Nemám ovšem averzi k jeho tvorbě a mistrnosti jeho příběhů. Nijak zvlášť nadšený bych nebyl ani z inspirací třeba Howardem Lovecraftem nebo Robertem Stevensonem. Sériový vrah, kopírující vraždy ze své milované beletrie, je zkrátka stokrát ohraná písnička, na kterou už vzniklo i několik sympaticky vtipných parodií. Že ano, Richarde Castle?

4. Chlastám a zadýchávám se
Tvůrci se vlastně ani příliš nesnaží diváka přesvědčit, že sleduje seriál s unikátním ústředním charakterem. Ryan Hardy je bývalý kriminalista, který je evidentně „už moc starej na tyhle sračky“. Ráno si namísto minerálního pramenu zvlaží hrdlo vodkou a ve sprše si užijeme záběru na hrdinův pacemaker. Alkoholu oddávající se detektiv, doprovázený libovolnou žánrovou berličkou (inzulín, dýchací či srdeční problémy aj.), je zkrátka klišé, které Williamson zatím nedokázal nikterak povýšit. Žádné pragmatické či vtipné hlášky, jen podivné rodinné vztahy, hlody o jedenáctém září a vůbec samé aspekty, dodávající Hardymu na bezkrevnosti. Není tajemný jako Brody, lidský jako Lindenová či k divákovi promlouvající jako Morgan. Ryan Hardy je prostě zatraceně nezajímavý kus hrdiny.

3. Časově neprůstřelná spiknutí
Vztah detektiva a vraha v The Following se zásadně podobá snímku Ctihodný občan s dvojicí Foxx – Butler v hlavní roli. To samo o sobě nechápu záporně, jelikož se jednalo o svižný, akční thriller, který se dal bez přílišného používání mozku slupnout jako přezrálou malinu. Založit však celou sérii na téměř dokonalém sledu akcí různých lidí, kterým šéfuje usvědčený vrah z vězení, je již odpustitelné jen zpola. Ihned v prvních třech epizodách jsem si tak nemohl nevšimnout okamžiků, v jejichž prospěch znatelně hrála náhoda. Jasně, autoři toto můžou vysvětlit coby součást geniálního plánu Carrolla, který má Hardyho tak dobře přečteného. Jenomže z pozice diváka je hlavní hrdina spíše obětí scénáristických výmyslů, nežli propracovaného a takříkajíc hmatatelně uvěřitelného plánu ústředního záporáka. Považuji téměř za jisté, že si Williamson k závěru chystá nějaký šíleně překvapivý twist a byl bych docela překvapen, kdyby v něm nesehrála roli postava Mikea Westona.

2. Výplňové flashbacky
Koncepce dosavadních epizod je další součástkou celku, která by čertovsky potřebovala zásah instalatéra. Je mi jasné, že pilotní díl musí diváky nalákat, tudíž by měl zpomalit pouze v čase reklamních zastávek. Ale zatímco se pilot honosil úchvatným tempem, ve kterém stihnul utéct a rovněž se nechat znovu chytit Joe Carroll, další epizody jsou protkány až přílišným množstvím flashbacků. Jedná se o další element, který nás koncepčně vrací o několik let nazpět. Záchrana Maggie, dialogy s Hardyho sestrou anebo homosexuální líbačka – všechny tyto scény znamenají seknutí halapartnou do poctivě vytvářeného tempa. Chceme si na Hardyho utvořit obrázek nyní, nikoliv z doby před osmi lety. Je potřeba být ve všech ohledech tak zoufale doslovný?

1. „Za tebou!“
Totálním specifikem The Following je po šesti epizodách prachmizerná inteligence postav, hlavního hrdinu nevyjímaje. Prozatímním Olympem je pátý díl „The Siege“, kde se Ryan Hardy společně s evidentně psychicky nevyrovnaným lokálním policistou vydávají vstříc farmě. Namísto organizovaného zásahu se dočkáme útoku ala „sloni v porcelánu“, po němž moje důvěra v americkou bezpečnostní složku klesla ke dnu. Korunu této tajné zásahové akci dodal Hardyho parťák Mike, který si kousek od místa farmy zapnul na svém autě výstražný maják a houkačku, ačkoliv je ze scény patrné, že se na silnici vyskytuje zcela osamocen. The Following je zkrátka tím seriálem, ve kterém hlavní hrdina přemůže nepřítele, oddychne si, otočí se zády a mrtvý protivník je v tu ránu zpátky na nohou.  Je jen na vás, na kolik vám podobná psychologická perverze drásá nervy.

A jak vnímáte The Following vy? Pořád si myslíte, že nás všechny Kevin Williamson vodí za nos a v druhé části série odkryje vysoce sofistikované a do sebe zapadající karty? Souhlasíte s naší negativistickou TOP5?