Rocková kola v Superstar vždy představovala velký repertoárový rozpor. Ani třetímu ročníku mezistátní soutěže se tak večeru nevyhnula silná nekonzistence. Zatímco někteří si pod pojmem rock představí Mira Šmajdu, jak zběsile pobíhá po pódiu a svými blond kučerami předvádí mexickou vlnu, jiní mají za rock v podstatě cokoliv, v čem interpreta doprovází elektrická kytara. První dubnové finále tak přineslo rovnou několik rychlejších popsongů a valnou většinu pop-rockových záležitostí. I takto nízká laťka však lámala mnoho vazů a to překvapivě i těm interpretům, kterým úvodní skupinové Highway to Hell dělalo nejmenší problémy.

Štefan Pčelár (Michael Jackson – Beat It)
OK, i přes svoji zarytou heterosexualitu musím uznat, že Štefan působí na pódiu velmi charismaticky. Bohužel jeho hlasový projev je příšerně zaměnitelný a prostě a jednoduše mě nebaví. Rockovější hity Michaela Jacksona jsou bez one-man show a výjimečného tanečního doprovodu poloviční a Itchův strnulý výkon za kytarou tomu příliš nepřispěl. Udýchané to bylo slušně, mě však scházel výraznější styčný bod. Porota smířlivá, Zora Kepková se zasnila nad bidetem. Během reklamní pauzy si tak zřejmě spokojeně opláchla konečník.

Sabina Křováková (Aerosmith – I Dont Wanna Miss a Thing)
Verze čtyři hodiny ráno, v nonstopu zvedají židle a zbývá poslední písnička na karaoke jukeboxu. Sabina se překvapivě dlouho hledala a namísto energie na mě přišel spánek. Nevím, zda se při písničce dostatečně neslyšela, ale pro mě se jednalo o její dosavadní nejrozpačitější výkon. Pavol posléze zmínil tu hromadu afektu, o níž jsem hovořil již minulý týden. Ostatní byli spokojení. Že bych byl dnes nabitý negativismem? Nikoliv, to bych pomluvil i Zorku a ta byla v této části (překvapivě) úplně v pohodě.

Adam Kukačka (Billy Idol – Rebel Yell)
Najs! V Adamově zpěvu byly mnohé nedokonalosti, ale v případě rockového kola je mi preciznost projevu úplně ukradená. Sálalo z něj důrazné nadšení, aniž by musel zběsile pobíhat po pódiu, či disponovat vizáží Štefana Pčelára. Tohle byl rock and roll, který chci poslouchat a zřejmě za to mohla i relativní neprofláklost Idolovské písně. Znovu se z poroty shoduji především s Farnou, která je navíc jediná z trojice konstruktivní a hodnotí výkony dynamicky. Juraško bohužel nedořekl smradlavý vtip o ženách. Jsem smutný.

Virginia Buberníková (Depeche Mode – Enjoy the Silence)
K Buberníkové a Depeche Mode jsem před výkonem toužil napsat automaticky kritiku. Některé kombinace jsou zkrátka obskurní, aniž bych je potřeboval slyšet. Mé ego hudebního kritika tak bylo samotným výkonem potěšeno. Bylo to totiž přesně tak hrozné, jak jsem čekal. Tohle sousto Gia nezvládla pěvecky ani výrazově a temná depešácká písnička nabyla puncu kolotočářského vykřikování. Ondra Soukup byl nadšený a já nevycházím z údivu, jak je v letošní řadě porotcovsky mimo. Od Ewy a Pala dostala Gia kartáč. Vyhrála díky tomu objetí od Zorky a vtip o bramborách a kaši. Přešla mě chuť na chipsy.

Martin Šafařík (Mettalica – Enter Sandman)
Hm. Velice pěkně imitované dávení, ale kvůli němu Šafaříka v soutěži nefavorizuji. Metallica je běžnému divákovi známá spíše svými baladami a sázkou na jeden z tvrdších songů z repertoáru šel Martin s kůží na trh. Jasně, že mu to šlo, jasně, že to byl rockový nářez, avšak zkrátka to nebyl divácky sympatický zážitek. Začínají mě štvát Martinovy kudrlinky, kterými se snaží osvěžit své výkony. Už s Ledeckým a anglickým přízvukem mě mírně iritoval, jeho nynější „metalický“ rejstřík by mi seděl spíše k Rammsteinu a jinému lehce parodickému rocku. A chci od něj slyšet kompletní operní písničku. Z Martina by mohla být taková malá česká… ehm, Sarah Brightman.

Kristýna Debnárová (Avril Lavigne – Complicated)
Pro zpívání Avril Lavigne potřebujete být prvotřídní pódiový diblík. A ačkoliv Kristína mávala culíkem a hrozila pěstičkou, přišla mi jako rozbitá hračka pro šestiletá děvčata. Malý hlásek, který tak krásně rezonoval u Pokoje v duši, v sobě zkrátka nemá pražádný punkový či rockový esprit. Bohužel jsem tak nabyl dojmu, jako kdyby se třídní premiantka snažila na dvě minuty předstírat, že je školní rebelkou. Pavol byl překvapivě spokojený, já souhlasil s Ondřejem.

Jaroslav Smejkal (Kings of Leon – Sex on Fire)
Na Jardův výkon jsem se velmi těšil, už proto, že mají se zpěvákem Kings of Leon velmi podobně posazené hlasy. Z nějakého důvodu se však Jaro snažil vytvořit ještě drsnější chraplák, než je ten jeho přirozený a v první polovině písně to bylo spíše na škodu. Jen co se však trochu „otrkal“ nabyla písnička na charakteru a poslední refrén byl již výtečný. Těžko říct, jestli za to mohla rýma a nachlazení, ale zvláštní formu energie se mu skrze obrazovku předat podařilo. Jaroslav mi svým výrazným hlasem připomíná Romana Lasotu z třetí české Superstar. Na rozdíl od něj je ale showman a věřím, že jej ještě uvidíme v dalších zajímavých polohách. Fandím mu.

Tereza Mandzáková (Pink – Fucking Perfect)
S Terezou mám podobný problém jako s Monikou Bagárovou v první Československé Superstar. Ve studiu zní její sametový hlas mnohem čistěji a příjemněji než na velkém pódiu. Pink už v prvním kole zabila Natálii, Tereza se s Fucking Perfect popasovala o něco lépe. Což vzhledem k tomu, že Natáliin výkon bylo jedno z nejhorších živých performance v historii soutěže, není právě pochvala. Terezino vystoupení bylo zkrátka nijaké. Ačkoliv zazpívala spíše neškodný poprock, nežli skutečný rock and roll, bylo to bezzubé jako parodontóza. Košilatost tak musela pasáži dodat standardně Zora s jejím bulvárním monologem. Ještě že ji máme.

Daniel Šmidák (Ozzy Osbourne – I’m Coming Home
Stejně jako u Gii jsem byl připravený Danielovi naložit. Jenomže jeho podání Ozzyho bylo zhruba o sto padesát procent lepší, než jsem původně očekával a jednalo se bezkonkurenčně o jeho nejlepší dosavadní výkon. K jeho podání I’m Coming Home dokonce dokonale pasoval i jeho vzhled a tvrdá kritika od poroty mi v tomto případě nepřišla vhodná. Oproti takovému Štefanovi to bylo mnohem osobitější a sympatičtější a přesto jej trojice porotců vcelku svorně sesula. Sorry, lidé milí, tady bylo předem zaděláno na mnohem větší průšvih a Daniel z toho vybruslil poměrně slušně.

Veronika Stýblová (Shakespear’s Sisters – Stay)
Jaké to bylo potěšení, že Verča dnes vypadala úměrně svému věku a dokonce si vzala k srdci i připomínky o příběhu a emocích v písni. Bohužel přes samotnou gradaci a dobré vyprávění jejího Stay tak trochu zapomněla na svůj ocelový hlas a zpěvácky předvedla svůj nejhorší výkon v soutěži. Ačkoliv je mi sympatická a přeji jí delší pobyt v soutěži, opět v jejím případě připomenu Terezu Najdekrovou. V třetí řadě české Superstar nejnadanější zpěvačku, která svojí „dokonalostí“ vypadla před branami nejlepších sedmi. Snad jí podobný osud nepotká. Už jen za toho čtrnáct dní starého Guettu.

Nejlepší výkony večera: Smejkal, Kukačka. Nejhorší: Buberníková, Debnárová

Začínám mít pochybnosti, že se úroveň soutěže v dalších kolech vylepší. I v současné redukované sestavě je zde příliš mnoho průměrných zpěváků, na jejichž vystoupení není zkrátka radost se dívat. Kdyby soutěž dospěla do finálové pětky Smejkal, Šafařík, Křováková, Stýblová, Kukačka (což by bylo v tom případě ryze české rozhodování) bylo by mé divácké srdce ukojeno. Při vyřazování jsem se modlil za vyřazení Gii Buberníkové, která mě až nelidsky překáží již od semifinále. Vypadnul Daniel. Ačkoliv předvedl své osobní maximum, velká míra nesympatičnosti, kterou prodával do kamer v minulých kolech, ho nyní stála krk. Po metrosexuálním Komendovi tedy opustil soutěž další potenciální magnet dívčích esemesek. Anebo že by už dívky měly jiný vkus. Anebo se už na Superstar vůbec nikdo nedívá?