Pozor všem: 17. září oslaví seriál M*A*S*H 41.výročí. No, a my se zase jednou rozhodli, že o tom něco napíšeme, takže zveme všechny, aby se pohodlně usadili a společně s námi si zavzpomínali na jeden z nejlepších seriálů, který kdy spatřil světlo světa.

Je to už pěkná řádka let, co se na televizních obrazovkách poprvé objevil seriál z prostředí mobilní armádní chirurgické nemocnice,  přesněji řečeno 17. září 1972 se na stanici CBS začal vysílat satiricky laděný seriál z lékařského prostředí M*A*S*H. Nejednalo se však o látku původní. Seriálu předcházel film Roberta Altmana a před filmem tu zase byla kniha Richarda Hookera. Právě zde můžeme hledat začátky příběhů o lékařích působících v Koreji, právě zde se zrodily nám tak dobře známé postavy Benjamina „Hawkeyeho“ Pierce, Johna „Trappera“ McIntyrea a mnoho dalších, jenž se objevili jak ve film, tak později i v seriálu. A právě zde začneme i my.

Richard Hooker, vlastním jménem Richard Hornberger se v šestadvaceti letech zúčastnil korejského konfliktu coby chirurg u jednotky MASH. O své zážitky se později rozhodl podělit ve formě fiktivní zprávy o letech strávených v Koreji. Zpočátku jen příležitostné psaní o pauzách mezi jednotlivými pacienty se proměnilo v regulérní knihu. Tu se pokusil několikrát– neúspěšně – nabídnout k vydání, ale potenciál v jeho díle uviděli až v nakladatelství William Morrow Publishers Inc. I tak byli však všichni překvapeni, když se kniha měla stát předlohou pro filmové zpracování. Po úspěchu své prvotiny M*A*S*H - jak to bylo doopravdy, se Richard Hornberger rozhodl napsat další dvě pokračování, M*A*S*H - jak to bylo dál a M*A*S*H v Londýně. Autor sám byl velkým fanouškem filmové adaptace své knihy, seriálové zpracování už však příliš v lásce neměl.

Ono to bude asi tím, že film vychází přímo z knihy samotné, zatímco seriál spíše rozšiřuje a často upravuje film ke svým vlastním potřebám a k potřebám televizních obrazovek. MASH v režii Roberta Altmana se na plátna kin podívala v roce 1970 a v hlavních rolích se předvedli Donald Sutherland (Hawkeye) a Elliott Gould (Trapper). Samozřejmě nechyběla ani šťabajzna Houlihanová, Frank Burns, Henry Blake, otec Mulcahy nebo Radar. Jako celá řada časem doceněných filmů měla i filmová MASH své problémy. Scénář napsal „zlý muž“ Ring Lardner jr., jehož jméno se objevilo na černé listině hollywoodských tvůrců během až paranoidních obav z komunistické hrozby ve 40. a 50. letech. Scénář byl sice hotový, ale bez režiséra je k ničemu. Až ten šestnáctý kývl a přijal nabídku studia Twentieth Century-Fox. Byl jím již zmiňovaný Robert Altman.

Pokud čtete naše výroční články častěji, tak už jistě tušíte, že ani po přibrání režiséra do party se nevyřeší všechny problém, někdy tomu je právě naopak a objeví se další překážky, které musí štáb překonat. Ani MASH nebyla výjimkou a Robert Altman se pustil do režie s takovou vervou, až se to hercům a scénáristovi příliš nezamlouvalo. Altman dával hercům volnost, nechtěl, aby se striktně drželi scénáře a požadoval po nich vlastní nápady. To se hercům příliš nelíbilo a spolu s Ringem Lardnerem se pokusili Altmana odstavit od projektu. Naštěstí se jim to nepodařilo a po 52 dnech bylo natáčení hotovo. V kinech se snímku, nejen kvůli tehdejším protiválečným náladám, dařilo a tento úspěch nezůstal dlouho bez povšimnutí.

Tím, kdo spatřil v MASH seriálový potenciál, byl William Self. Nebyla to zrovna nákladná investice. Natáčelo by se v již hotových filmových kulisách v jižní Kalifornii, práva se kupovat nemusela a i televizním stanicím se takový nápad zamlouval. Teď bylo třeba najít někoho, kdo si celý projekt vezme na starost a z pouhého nápadu vykřesá něco konkrétního. Self svěřil seriál Genu Reynoldsovi. Ten vzápětí požádal o spolupráci Larryho Gelbarta, o němž Reynolds věděl, že umí psát výborné gagy. Navíc v době Korejské války psal vystoupení pro legendárního komika Boba Hopea. Během pouhých dvou týdnů tahle dvojice dokázala vypracovat hlavní postavy a napsala scénář k pilotnímu filmu. Teď už jen zbývalo obsadit herce a začít s natáčením.

Castingem byl pověřen Burt Metcalfe. Snad nejjednodušší volbou bylo obsazení Waltera „Radara“ O'Reillyho. Toho si zahrál, stejně jako ve filmu, Gary Burghoff. Wayne Rogers byl z šesti dalších kandidátů vybrán jako ten nejlepší Trapper. A ačkoliv se MacLean Stevenson nejprve ucházel o roli Hawkeyeho, nakonec se musel spokojit s rolí velícího důstojníka Henryho Blakea. Larrymu Linvillovi (Frank Burns) a Lorretě Switové (Margaret Houlihanová) pomohla osobní známost právě s Metcalfem. Krátce před natáčením se Reynoldsovi ozval agent Alana Aldy a producentovi oznámil, že jeho klient má zájem si zahrát Benjamina Franklina Pierce. Alda sice ještě chvíli váhal, nechtěl se na příliš dlouhou dobu upsat jedné roli, ale pak přece jen kývnul a na jedenáct let se z něj stal Hawkeye Pierce, nejznámější chirurg od Koreje po Zátoku pláňat.

Tři roky po knize a dva roky po filmu se 17. září 1972 na stanici CBS vysílá první díl nového seriálu M*A*S*H. A i když teď víme, že z toho byla 11letá služba. Že závěrečný film Nashledanou, sbohem a amen překonal všechny rekordy a dodnes je nejsledovanějším seriálovým finále, jaké se kdy v USA vysílalo (televizi tehdy zapnulo více než 125 milionů diváků). Že M*A*S*H posbírala řadu ocenění – nedávno mimo jiné vyhlášena jako pátý nejlépe napsaný seriál vůbec. I když tohle všechno víme, je třeba si uvědomit, že po první řadě měl seriál na mále. Mizerná sledovanost málem způsobila zrušení. Časopis Time seriál označil za největší zklamání sezóny. V televizi se tak rozhodli pro druhou sezónu změnit vysílací čas a M*A*S*H zařadit za oblíbený sitcom All in the Family. Rozhodnutí se ukázalo jako správné, protože to chirurgy z Koreje katapultovalo mezi desítku nejsledovanějších seriálů a v následujících jedenácti letech se neumístili na horší než patnácté příčce.

Když už byla řeč o filmu, udělejme si takové menší srovnání, v čem se od něj seriál lišil a kde naopak žádných změn třeba nebylo. O místu natáčení už jsem se zmínil. Jižní Kalifornie, konkrétně hory blízko Malibu (dnes je toto místo známé jako Malibu Creek State Park) se na jedenáct let staly okolím korejského města Uijeongbu (čti vížambů). Zachována byla i akustická verze úvodní znělky „Suicide is painless“, jejíž slova napsal 14letý syn Roberta Altmana. Zachována byla samozřejmě i většina postav, ačkoliv došlo například k vyřazení Svalovce Jonese. Údajně v Koreji černošští doktoři nesloužili, což jeden z pamětníků vyvrací a trvá na svém, že alespoň jeden tam byl. Jedna z hlavních postav filmu, Duke Forrest, se v seriálu ani neobjevil. Naopak jedna ze zápletek – snaha dostat korejského chlapace Ho-Jona do USA – se do prvních dílů dostala.

Je jasné, že na úvod se seriál filmem v mnohém inspiroval, ale jakmile si vše tak říkajíc sedlo, seriálová M*A*S*H šla svou vlastní cestou. A celé tři sezóny jí šla beze změn. Idylka však netrvala věčně. Jak moc dobře víme, ve čtvrté řadě se neobjevily dvě postavy. Tou první byl plukovník Henry Blake. MacLeanu Stevensonovi se příliš nezamlouvala vedlejší role Henryho, nechtěl už být ve stínu Hawkeyeho a Trapper, dopředu tak dal vědět, že po třetí sérii hodlá seriál opustit. To dalo tvůrcům dost času, aby připravili pořádné rozloučení s postavou Henryho Blakea epizodou Abyssinia, Henry. V podstatě ze stejného důvodu opustil seriál Wayne Rogers. Aldův Hawkeye si bral příliš mnoho prostoru pro sebe a Rogers už nedále nechtěl hrát druhé housle. Jeho rozhodnutí však bylo překvapivé a takřka ze dne na den. Trapper John se tak se svým nejlepším kamarádem nikdy nestihl rozloučit a za sebou zanechal pouze pusu.

Bylo třeba najít náhradu za velícího důstojníka a chirurga. Harry Morgan už v seriálu dříve hostoval jako pošahaný generál Steele, takže s jeho výběrem žádný problém nebyl a Sherman T. Potter, ač voják každým coulem, zapadl do nevojenského prostředí naprosto dokonale. Horší bylo sehnat náhradu za Trapper, respektive za Wayna Rogerse. Během letní pauzy našli tvůrci Mikea Farrella a vytvořili postavu B.J. Hunnicutta, který přijíždí jako náhrada za Trappera, s nímž se Hawkeye míjí jen o pár hodin. A příjezd je to opravdu velkolepý. Dočasný velitel major Frank „Kuní ksicht“ Burns a věrný kamarád major Houlihan, jak se o něm/ní rád zmiňoval manželce, se těšili na novou krev, mladého, nezkušeného chirurga, kterého si vycvičí podle svého. Hlavně se však těšili na to, že Hawkeye Pierce bude sám, bez parťáka. Šeredně se zmýlili, nejenže se k B.J.ovi dostal Hawkeye dřív, ale spolu tvořili snad ještě ničivější duo než s Trapperem.

Uběhly další dva roky bez významnějších změn. Pátá řada však byla poslední pro další významnou postavu. Larry Linville sám tušil, že už nemá Franka Burnse kam posouvat, jeho rozchod s Margaret byl poslední kapkou, a tak si Linville řekl, že když má smlouvu na pět let, nemá smysl ji nadále prodlužovat, protože už stejně nemá co víc nabídnout. Stejně jako Trapperův odchod, tak i zcvoknutí Franka Burnse se odehrálo mimo obraz. A jako by těch absurdit už nebylo v M*A*S*H dost, nejenže Frank dostal jízdenku domů, ale ke všemu byl ještě povýšen. Hawkeyemu a B.J.ovi najednou chyběl nepřítel, najednou nebylo proti komu bojovat. Samozřejmě tu stále byla válka, Severní Korejci a armáda, ale to jsou větrné mlýny. Tihle dva potřebovali někoho, na kom by si mohli svou frustraci vybít, někoho, na kom můžou praktikovat své kanadské žertíky. A někdo takový se objevil.

Byl jím Charles Emmerson Winchester III (David Ogden Stiers). Charlie byl jiným protivníkem než Frank. Armáda mu byla ukradená, přesněji řečeno, také ji nenáviděl, protože stejně jako ostatním i jemu zničila život. Připravila ho o teplé místečko v Tokiu a poslala ho do té žumpy převlečené za nemocnici. Nabubřelý, arogantní a egoistický rádoby aristokrat byl přesně tím, co Hawkeye a B.J. potřebovali. Už od první věty, od prvního pohledu bylo jasné, že tihle tři spolu vycházet nebudou. Nakonec však Charles prochází výraznou změnou, jeho postava se zřejmě mění ze všech nejvíce a později to už není nepřítel, není to někdo, komu je třeba dělat naschvály jako Frankovi, je to pouze další oběť, další vězeň téhle policejní akce.

Poslední zásadní změnou v obsazení byl odchod Waltera „Radara“ O'Reillyho. Gary Burghoff je s MASH spjatý snad nejvíce ze všech, vždyť Radara si zahrál už ve filmu, ale stejně jako na některé jeho kolegy, i na něho to bylo příliš. Už od čtvrté sezóny mu byla role naivního, malého, brýlatého úředníčka těsná. Chtěl víc. S každou další řadou tak můžeme napočítat čím dál tím méně epizod, ve kterých se postava Radara vyskytuje. V sedmé sérii se dokonce ukáže v méně než půlce dílů. Sice plánoval, že na konci právě sedmé řady seriál opustí, ale Alan Alda s Burtem Metcalfem ho přemluvili, aby ještě zůstal na začátek té osmé. Radar si rozhodně zasloužil poctivé rozloučení a je tedy jen dobře, že Gary Burghoff ty dvě epizody ještě zůstal a my se s ním tak mohli rozloučit v dvoudílu nazvaném Sbohem, Radare.

Alan Alda – po nějaké době se stal producentem a režíroval nejeden díl – chtěl ukončit M*A*S*H desátou řadou. Stanice CBS na něj však naléhala, aby vznikla ještě i řada jedenáctá, která by sice byla o něco kratší (15 dílů), ale byla by  zakončena filmem. V roce 1983 tak vzniklo M*A*S*H: Nashledanou, sbohem a amen. Dvouhodinové zakončení služby lékařů, sester a vojáku v Korejské válce se stalo nejsledovanější seriálovou epizodou v dějinách Spojených států. Loučení s postavami, které mohli diváci jedenáct let potkávat na televizních obrazovkách se pod režijním dohledem Alana Aldy neslo ve vážném duchu. Humor těch bezstarostných rebelujících doktorů, kteří mezi ranním a večerním Martini prohání sestřičky, byl ten tam. Války trvala tři roky a na všech zanechala své stopy.

M*A*S*H je hodně všestranný seriál. Zpočátku se tváří jako klasický sitcom zasazený do netradičního prostředí. Často je také válka upozaděna, nebo působí jako zdroj nějaké zápletky. M*A*S*H osciluje od komediální, hláškami nabité taškařice o doktorech se slabostí k alkoholu a sestřičkám, přes satiru, až po vážné, moralizující a naprosto striktní odmítnutí jakéhokoliv válečného konfliktu. Zcela obyčejní lidé jsou zde hozeni do absurdních situací, s nimiž nemají nic společného a ve válce jsou jen proto, protože obdrželi dopis, přikazující jim, aby si sbalili kufry. M*A*S*H je pak ukázkou toho, jak na každého má taková situace zcela odlišené účinky. Někdo to přijme jako fakt a snaží se co nejlépe odvést svou práci. Jiný se s tím naopak nesmíří a dělá vše, co je v jeho silách, aby se z armády dostal. Jsou ovšem i tací, kteří se v tom vyžívají a cítí se jako ryba ve vodě. Celé osazenstvo téhle mobilní armádní chirurgické nemocnice je banda naprosto nesourodých jedinců, lidí, jenž by se za jiných okolností ani nepotkali, ani by se spolu nebavili, ale teď jsou tam a musejí spolupracovat. Jednu jedinou věc však mají společnou, chtějí pryč. Chtějí domů. Tvůrci seriálu tohle dokázali skvěle vystihnout a M*A*S*H tak není pouze výbornou komedií, ale i v těch hlubších a vážnějších polohách patří k tomu nejlepšímu, co lze na televizních obrazovkách spatřit.