Tak tu po hodně dlouhé době opět máme výročí. Takové malé, 50leté jubileum. Doctor Who slaví opravdu úctyhodné kulatiny. Není divu, že je tenhle seriál zapsán do Guinessovy knihy rekordů jako sci-fi seriál s největším počtem epizod v historii. Tahle podívaná stanice BBC běží už od roku 1963, má za sebou nevídaných 33 sezón, jenž čítaly 798 dílů. To jsou čísla, která jen tak někde neuvidíte. Doctor Who je tak právem zařazen mezi moderní klenoty britské popkultury a není ani divu, že Doktora můžete vidět v televizi ve více než padesáti zemích. Kde se však tenhle fenomén vzal? Kdo za ním stojí a jak vznikal? To jsou již tradiční otázky, na než se pokusíme v našem výročním článku odpovědět. Nastupte si s námi do TARDIS a vydejme se do roku 1962. Tam to totiž všechno začalo.

Konkrétně v březnu roku 1962. Tehdy se toho zase tolik zajímavého nestalo. Kmart otevřel svou první pobočku, v Barmě proběh vojenský převrat a Bob Dylan vydal své debutové album. Jedna myšlenka, jedno rozhodnutí však dalo do pohybu sled událostí, které následně ovlivnily několik generací na hodně let. Tehdy se totiž Eric Maschwitz, asistent a poradce šéfa tvorby programu v BBC, sešel s vedoucím tvorby scénářů Donaldem Wilsonem a požádal ho, aby jeho oddělení připravilo studii, zdali by bylo možné, aby BBC vytvořila sci-fi seriál. Tímto úkolem byli pověření Alice Frick, Donald Bull a později i John Braybon. Dlouho to netrvalo a v červenci bylo hotovo. Doporučeno bylo vytvořit seriál, zabývající se cestováním v čase. Nápad to byl dobrý, ale na pár měsíců ještě zůstal u ledu.

V prosinci se novým šéfem dramatické tvorby v BBC stává Kanaďan Sydney Newman. Zkušený televizní matador (pracoval v ABC i CBC) se musel v březnu 1963 vypořádat s jedním malým problémem. Sobotní večerní slot zel prázdnotou a bylo tak třeba vybrat program, který by vyplnil mezeru mezi sportovním Grandstand a hudebním Juke Box Jury. Bylo třeba přijít s něčím, co by se zalíbilo dětem, které byly v tuto hodinu zvyklé se dívat, něčím, co by zaujalo i puberťáky sledující Juke Box Jury a zároveň by to přitáhlo pozornost dospělých sledujících Grandstand. Sydney Newman si jako velký fanoušek sci-fi řekl, že právě vědecko-fantastický seriál by byl vhodným kandidátem na tuto pozici. Okamžitě sáhl po studii z minulého roku, dal si schůzku s Wilsonem, Braybonem, Frickovou a se scénáristou C. E. Webberem. Bouře mozků začíná.

Wilson s Webberem zásadně přispěli k samotnému formátu, k tomu, jak by měl seriál vypadat. Stejně tak se velkým dílem podíleli na tvorbě hlavních postav. Ani samotný Syndney Newman nezůstal stranou a byl to právě on, kdo přišel s nápadem stroje času, který bude uvnitř vetší než navenek. K tomu ještě vymyslel záhadami opředenou postavu Doktora. A aby toho nebylo málo, seriál i pojmenoval. To, že bude Doktor cestovat v policejní budce, která byla běžně užívána v padesátých letech, má na svědomí australský scénárista Anthony Coburn. Doctor Who byl zamýšlen jako vzdělávací seriál, jenž by své diváky obohatil o vědomosti z různých historických epoch, které by Doktor navštívil. TARDIS tak nejprve měla měnit svůj vzhled podle místa a doby, když si však tvůrci spočítali, kolik by to vlastně stálo, přišli s nápadem, že maskovací obvod umožňující TARDIS splynout s dobovým prostředím je porouchaný. Tady pak přišla ke slovu Coburnova policejní budka.

Obsazení Pána času se povedlo až na třetí pokus. Po odmítnutí ze strany Hugha Davida a Geoffreyho Bayldona se Verity Lambert, které byla svěřena produkce, obrátila na 55letého Williama Hartnella. První Doktor byl na svých toulkách časem a prostorem doprovázen Susan Foreman (Carol Ann Ford), ta nebyla pouze první Doktorovou společnicí, ale zároveň jeho vnučkou. Tohle rodinné spojení má na svědomí Coburn, jenž měl obavy z možných náznaků, které by vztah mezi Doktorem a společnicí mohl nést. A i když v první sérii s Doktorem a společnicí cestovali i dva Susaniny učitelé ze školy, do dalších řad se už výčet postav obývajících útroby TARDIS ustálil na tradičním počtu dvou. Přičemž společnice se časem prostřídaly. Některé se vrátily zpátky na Zemi, jiné si oblíbily světy, které s Doktorem navštívily a nevyhnula se nám i nějaká ta úmrtí.

V TARDIS se však nevystřídaly pouze společnice. Vždyť i ti, kteří Doktora Who příliš nesledují (nebo snad vůbec) vědí, že Doktor nebyl pouze jeden, respektive ho nehrál pouze jeden herec (to by byl teprve Guinessův rekord). Tvůrci seriálu řešili na konci první sezóny zapeklitou otázku. Jak vyřešit změnu obsazení hlavní postavy. V roce 1965 se k seriálu připojil jako producent John Wiles. William Hartnell neměl s novým kolegou příliš dobré vztahy a s počínající aterosklerózou se mu čím dál tím hůře pokračovalo v roli Doktora. O rok později pak byl už jasné, že kvůli nemoci nebude moct Hartnell pokračovat a s tvůrci se dohodl na svém odchodu. Co teď, ptali se nejspíš sami sebe tvůrci. Jak do seriálu uvést nového herci tak, abychom zachovali postavu Doktora? Na to měli odpověď story editor Gerry Davis a producent Innes Lloyd. Vymysleli to, co později vešlo v podvědomí jako regenerace. Pokud je Doktorovo tělo příliš staré nebo je smrtelně zraněno, prostě ho Pán času vymění za nové.

Tím novým tělem byl herec Patrick Troughton. A i když se původně John Wiles zasazoval o to, aby Doktor zůstal stejný, aby se mu nezměnila osobnost, Davis s Lloydem ho přesvědčili, aby se s každou novou regenerací  Doktorova osobnost změnila, stejně jako jeho chování, přičemž vzpomínky jsou zachovány. S novým Doktorem tak mohl seriál pokračovat vesele dál a taky se tak dělo po celé tři řady. Na konci té šesté už však byl Troughton unaven seriálovou rutinou. K tomu se přidává klesající sledovanost a začínají se šířit řeči o zrušení. Přispíval k tomu i fakt, že se neustále snižoval rozpočet jednotlivých dílů – neustále změny lokací a rekvizit nebyly zadarmo. Na to ale měli tvůrci odpověď, Doktora nechali na Zemi. Nejprve se tomu tak stalo v příběhu The Invasion a později i na konci šesté sezóny, kdy byl Doktor zajat Pány času a poslán do vyhnanství na Zemi. Tím končí šestá série i Doktorovo černobílé putování. Od teď se cestovalo v barvě.

Samozřejmě bychom tu mohli rozebírat všech 26 řad, všechny Doktorovy inkarnace, společnice, společníky atd. Sice byste měli na celý další týden co číst, ale pro takhle obsáhlé rozbory zde není místo. Pojďme se tak raději trochu přesunout v čase. Konkrétně do roku 1989. Nacházíme se v poslední kapitole původního seriálu Doctor Who. BBC nasadila seriál do pondělního večerního slotu proti silné konkurenci v podobě velmi oblíbené telenovely Coronation Street (v podstatě naše Ulice). Kritiky jsou smíšené a diváci se dělí na dvě skupiny. Jedna nové řady zatracuje, druzí se mladých scénáristů zastávají Doctor Who se podle nich vydal tím správným směrem. Uvnitř seriálu taky nepanují zrovna ideální podmínky. Producent John Nathan-Turner se už po několikáté snaží seriál opustit, ale vždy je nakonec přesvědčen, aby zůstal. Na konci 26 řady se mu to však konečně daří a společně s kolegou Andrew Cartmelem, který se přesunul k populárnímu lékařskému dramatu Casualty. A vzhledem k setrvání v nepříznivém slotu proti Coronation Street, sledovanost i ratingy klesají. Poslední příběh je odvysílán 6. prosince 1989, jmenuje se Survival. Těsně před odvysíláním se John Nathan-Turner rozhodne, že Doctor Who si zaslouží o něco lepší zakončení, předpokládá totiž, že to je Doktorův skutečný konec. Andrew Cartmel tak napíše krátký, melancholický monolog pro Sylvestera McCoye (sedmého Doktora). Tento závěr je shodou okolností nahrán 23. listopadu, tedy během 26 výročí seriálu.

Tvůrčí tým je rozpuštěn, produkce ukončena a i když závěr seriálu naznačuje, že Doktor dále cestuje časoprostorem, navštěvuje další rozmanitá místa a pomáhá těm, kteří to potřebují, všichni fanoušci se na nějakou dobou musí spokojit pouze se svou fantazií. Doctor Who je však až příliš velký kult, aby zmizel úplně, kdo by si tak myslel, že v tomto období nastalo jakési doktorské vzduchoprázdno, mýlil by se. Doctor Who Magazine pokračoval ve svém stripu a ve vydávání oficiálních příběhů, které navazovaly na příběhy sedmého Doktora a jeho společnice. Virgin Publishing vydalo během let 1991-1997 sérii knížek s názvem The New Adventures of Doctor Who (Nová dobrodružství Doctora Who). Ta také navazovala na seriál a dále rozšiřovala témata a nápady, které se objevily v poslední letech na televizních obrazovkách. Na těchto příbězích se kromě původních scénáristů podíleli také budoucí tvůrci nových sérií (Russell T. Davies, Paul Cornell, Mark Gatiss a Gareth Roberts).

I když byla veškerá produkce v BBC zastavena, sama televize doufala, že by se jí podařilo nalézt nějakou nezávislou společnost, která by se seriálu ujala. Už v červenci 1989 (ještě během vysílání 26 série), se ozval Philip Segal, Brit žijící v USA a pracující pro televizní část Columbia Pictures, s tím, že by měl zájem pokračovat v seriálu. Jednání se táhla několik let a Segal mezitím stihl hned dvakrát vyměnit zaměstnavatele. Nakonec začal pracovat pro Universal Studios a v té době se mu podařilo zaujmout Fox Network. Víceprezident pro tvorbu televizních filmů byl tehdy Angličan Trevor Walton. Ten už seriál znal z dřívějška a i když nemohl zařídit vývoj samotného seriálu, povedlo se mu alespoň dát dohromady televizní film, který by případně mohl posloužit i jako pilot, samozřejmě za předpokladu, že by byl úspěšný.

Jak už to tak u amerických projektů inspirovaných britskou produkcí bývá, původní plán pracoval s myšlenkou, že se bude jednat o americkou verzi seriálu. Když se však v roce 1995 k projektu dostal scénárista Matthew Jacobs, přesvědčil Segala, aby se jednalo o přímé pokračování původního seriálu, tedy něco, o co se v Americe do té doby ještě nepokusili, když nakupovali ve Velké Británii. Segal souhlasil a mohlo se začít natáčet. Krátce se ve filmu objevil sedmý Doktor Sylvester McCoy, aby mohl z regenerovat v Doktora s číslem osm, kterého si zahrál Paul McGann. Fox tento film odvysílalo 14. Května 1996 a BBC One o třináct dní později. Sledovanost na ostrovech byla hodně slušná. Film vidělo 9 milionu lidí, což v té době znamenalo umístění v desítce nejsledovanějších pořadů týdne. Čísla z USA už však tak příznivá nebyla. Pouhých 5,5 milionu diváků tak vystavilo případném seriálu stopku.Reakce byly sice smíšené, ale ve nakonec si McGannův klukovský Doktor s náznaky původních inkarnací Brity získal. Bohužel to nestačilo, protože bez americké televize, na které by se mohl Doctor Who vysílat, by se Universal Studios točit pouze pro BBC nevyplatilo.

Až do roku 1997 se o Doktorovi příliš nemluvilo a ani jeho znovuzrození nebylo v plánu. To se však změnilo s příchodem producenta Mala Younga, který měl zájem seriál obnovit. Této myšlence byl nakloněn i šéf BBC One Peter Salmon. Vůle by byla, ale ještě to chtělo někoho, kdo by se ujal scénáře. Jeden z producentů z Youngova týmu, Tony Wood, si vzpomněl na svého bývalého kolegu Russella T Daviese, jehož nadšení a předchozí zkušenosti byly více než dostatečnými předpoklady pro to, aby z něj byl scénárista nové verze. Zdaleka však nebylo vyhráno. Trvalo další dva roky, než se Davies sešel Malem Youngem. A i když se šířily zvěsti, že se chystá nový seriál s názvem Doctor Who 2000, jednalo se opravdu pouze o drby, protože ve skutečnosti se tvůrci od plánů příliš daleko nedostali. Navíc přišli rozhodnutí z BBC Worldwide, že případný seriál by mohl narušit chystaný výroční film. Naděje na novou sérii tak opět zmizely, zvláště poté, co byl Peter Salmon odvolán z vedení BBC One.

Whoviani však měli štěstí. Na Salmonovo místo byla dosazena Lorraine Heggessey. I ona se snažila své nadřízené přesvědčit o potřebě natočit pokračování seriálu. BBC Worldwide ovšem trvala na své. Seriál nebude, chystá se film. Ten, jak víme, nebyl. Místo toho se k čtyřicátému výročí podařilo dát dohromady animovanou sérii s názvem Scream of the Shalka. V té se představil dočasně devátý Doktor v podání Richarda E. Granta. Tohle číslování však příliš dlouho nevydrželo, protože v září roku 2003 dokázala Lorraine Heggessey přesvědčit BBC Worldwide, aby opět dali šanci seriálu. Ani po několika letech se totiž nepohnulo se zamýšleným filmem. Bylo tedy rozhodnuto. Doctor Who se opět objeví na televizních obrazovkách. A za kým se šlo, aby napsal scénář? No přeci za Russellem T Daviesem. Ten se vždy v předchozích případech, když ho přemlouvali, aby pracoval něčem spojeném s Doctorem Who, nechal slyšet, že se vrátí pouze v případě nového seriálu. A tohle přání se mu také splnilo.

18. července 2004 začíná v Cardiffu natáčení nové kapitoly v životě seriálu Doctor Who. Nejdéle vysílaného sci-fi seriálu v historii, který ovlivnil generace svých fanoušků, pobláznil miliony a dost možná vytvořil první geeky vůbec. Padesátileté výročí pouze dokazuje, jak věrné fanoušky tento seriál má. Jak skvěle napsané příběhy vypráví. A jak nadšený tvůrčí tým se kolem tohoto fenoménu pohybuje. Všechno nejlepší do další padesátky.