S Janem Pachlem jsme se sešli na Skype hned po odvysílání šesté epizody první řady jeho seriálu a nakonec z toho bylo dobře dvouhodinové povídání o všem možném. Víc času už nám asi nikdy nevěnuje. Cirkus Bukowsky se chytil,  vytvořil si slušnou fanouškovskou základnu a k jeho tvůrci se začínají sbíhat první nabídky na spolupráci. Ne že bychom to neprorokovali ... Pokud přijme jen polovinu z nich, může v následujích letech na volný čas zapomenout. Rozhovor jsme vedli “jak nám zobák narost”, nějaké česání by vzhledem k pěkně jadrnému Bukowskému ani nebylo fér.

Tak co, díval ses na finále?
To víš, že jsem se díval. Jsem si to nemohl nechat ujít. Byl jsem napnutej, jak to skončí. (smích) Ono když se na to pak díváš doma, tak to vypadá úplně jinak, než jak to znáš z práce.

V jaké fázi je teď druhá sezóna?
V postprodukci. Obrazově je to z 99.99% hotový, chybí dodělat pár triků. A taky se teď dodělává zvuk. První tři díly z druhý série jsou už i schválený. No a zbejvají ještě tři díly, ale to je opravdu pár drobností, když pominu míchačku.

Kdy ji máme čekat? Publikum je natěšený... kdy může čekat další výstřel?
Ani já to ještě nevím. S jistotou vím, že to nebude letos. Někdy po Novým roce, původní plán byl od půlky ledna.  Ale já mám dojem, že se to změnilo, protože je to blízko olympiády, takže by si asi hodně diváků raději pustilo běžky. Asi by klesla sledovanost, takže nejdřív po ní. Ale detaily zatím nemám potvrzený.

Bude druhá série nějak radikálně jiná?
Bude. Větší prostor tam dostane postava Kuneše. Zase se ale neobejdou jeden bez druhýho. O co se bude hrát, nechci prozrazovat. Můžu jenom nastínit, že v prvním díle druhé série se ukáže, že to, co se vyřešilo v sérii první  – vražda Edity Tiché – bylo všechno trošku jinak. A kola vyšetřování se roztáčí znovu. Životy hlavních protagonistů budou opět v ohrožení a bude to neméně napínavý, než v první sérii. V něčem možná i napínavější. Trochu vymizí motiv cirkusu, protože je zima a je zazimovanej.  Kdo neví, jak zimujou cirkusáci, tak ať se na to dívá (smích) Můžu prozradit, že na zimovišti dojde k hezkýmu filmovýmu výbuchu Bukowského přívěsu, což nastartuje napínavej thriller. Ta scéna je rozhodně hodně efektní. Bude se zase hodně cestovat, ačkoliv dojde i k odloučení hlavních protagonistů. Prohloubí se tam i kriminální linka, protože dojde na jedno extra Kunešovo pátrání. Hnacím motivem nebude jen vražda Edity, ale přibude i další motiv. Budeme hodně cestovat a podíváme se až do Polska. Jeden díl se bude odehrávat na Baltu. Našli jsme pěkný lokace, takže to bude velká podívaná. Zase nebudou chybět helikoptéry (smích).

Vím, že máš pro Polsko velkou slabost...
No jo, no. Byla to zkouška v realitě.

Děláš si něco z kritiky?
Samozřejmě kritiku sleduju. Nemůžu neříct, že bych neměl radost z těch pozitivních a že by mě občas netrápily ty negativní. Ale člověk se z toho nesmí posrat. Myslím, že tvůrce musí být vždycky trochu nad věcí – nenechat se uchlácholit těma pozitivníma, protože nikdo nejsme dokonalej, stejně tak se nenechat příliš zdecimovat negativníma. Neexistuje univerzální příběh, kterej by sednul všem. U nás naštěstí převažují pozitivní reakce, tak si říkám, že ten projekt je nejspíš úspěšnej a že se to povedlo. Řada lidí nemusí mít ráda žánr nebo může kritizovat, že se něco snažíme kopírovat. Já si to nemyslím. Spíš je to jinej způsob vyprávění, na který u nás zatím lidi nejsou zvyklý. Pro mě je důležitý ukázat, že ty věci jde dělat trochu jinak. Ne stále ve stejných kolejích, se stejnými postavami, což už ani nemá čím překvapit. Bukowsky z toho vybočuje a právě to se mi na tom líbí.

Bukowsky začal v České televizi vznikat v hodně pohnuté době...
Jsem rád, že nám hned na začátku někdo v ČT nedal stopku s obavou, co na to řekne divák, protože ten tvar byl hodně nevšední. Z její strany to byl risk. Nám hrálo do karet to, že na vývoj bylo strašně málo času, takže se k tomu snad nikdo ani nestihl vyjádřit. (smích) To, že Bukowsky vznikl, byla jedna velká náhoda.  Myslím, že kdyby na to bylo víc času a vznikalo to v jiný době, než té, kdy se v České televizi měnil management, tak to není. A samozřejmě nám nahrálo, že jsme se zúčastnili tý báječný estrády Souboj seriálů. Tam se poprvé ukázalo, že se to líbí. Kdyby to bylo závislý jen na předložení nějaký dějový synopse, tak by se Bukowsky nikdy nerealizoval. A já byl úplně neznámej režisér, takže by tam chyběla důvěra. Takhle jsme se měli aspoň čím prezentovat.

Během natáčení jste v tomhle přechodovém období byli tak říkajíc “pod radarem” a nebo naopak ostře sledovaní?
Ne, nebyli. Myslím, že v době, kdy vznikaly producentský centra, mělo vedení dost práce se samotným chodem televize, takže Bukowsky vznikal v klidu, v podstatě za zavřenýma dveřma. Nikdo neměl čas to řešit, ani to nebyl nijak ostře sledovanej projekt. Možná se o tom mluvilo v kuloárech, ale nemělo to žádnou mediální podporu. Možná to mělo  sloužit jako alibi, kdyby se to náhodou nepovedlo (smích). Z vedení se někdo přišel na natáčení podívat tak jednou nebo dvakrát... Asi je to i tím netradičním natáčením. Valná většina projektů vzniká v Praze a okolí, ale my byli rozježděný po celých Čechách a nakonec i v zahraničí.

Bukowsky bodoval i na zahraničích festivalech. Podařilo se ho už  i někam prodat?
Bohužel nikdo v televizi nemá potřebu nám tenhle typ informací sdělovat.  Když jsem byli s Bukowskym na festivalu v Černé Hoře, kde jsme dostali dvě ceny – za režii a střih -, měli nás tam za hvězdy. Každý den jsme dávali několik interview a všichni místní novináři operovali s informací, že Bukowsky zabodoval na marketu v Cannes. A my o tom vůbec nic nevěděli. Dokonce ani producent! A doteď jsme nedostali žádnou relevantní odpověď. Jednání oddělení prodeje v ČT úplně nerozumím, protože nám chybí potřebný výstupy a neznáme jejich záměry. Vím jen, že se o prodeji jedná s Foxem a snad má zájem i Arte. Ale opravdu nevím, v jaký je to fázi.

Kdysi jsi mi říkal, že s postavou Kuneše plánuješ i spin-off.
Je to v plánu. Bude se to jmenovat RAPL. Ta postava hrozně vyrostla. Když jsme začínali psát, hlavním tahounem byl Bukowsky, během psaní ale Kuneš začal dostávat ostřejší obrysy a s hereckým vkladem Hynka Čermáka úplně ožil. Teď je jedna k jedný k tomu, co jsem si vymodeloval na papíře. Když Hynek přišel na plac, tak to byl okamžitě Kuneš.  Jeho postava má potenciál, aby pokračovala dál a ožila v nějaký nový řadě, která už ale od Bukowskyho bude hodně odlišná. Bukowsky je dítě, to co chystáme, je minimálně adolescent. Určitě už to nebude takovej žánrovej mišmaš, půjde spíš o čistou detektivku. Určitě ale budeme pracovat s netradičními způsoby vyprávění.  Asi je zřejmý, že raději vyprávím obrazem, než dialogy. Na tomhle se nic nezmění, ale chtěl bych to co nejvíc žánrově vyprofilovat, aby to mělo maximální tah na branku. Bukowsky je takovej mišmaš.

To je docela střelba do vlastních řad...
Vyvíjím se, no. Už bych se nechtěl vracet. Ne že bych to neměl rád, u Bukowského si stojím za vším. Ale už to nemá smysl opakovat.

Chceš se teď profilovat jako televizní režisér a získávat zkušenosti tam?
To určitě ne. Duší jsem spíš filmař. Televize je ale nejprogresivnější producent současnosti. Navíc disponuje prostředky, který si malí producentni ani nemůžou dovolit.  Takže proč se tomu bránit. Já měl zažitý, že televize má výtvarný a dramatický limity, Bukowsky ale ukázal, že je možný to prolomit. Takže si nemyslím, že by v televizi nešel natočit dobrej film – jakkoliv televizní – a narativně nevidím tak příkrej rozdíl mezi tím, co jde do kina a co do televize. Něco jinýho je to samozřejmě co se týče snímání, do kina je třeba volit jinou optiku i úhel vyprávění. Nemyslím si, že by šel film točenej pro televizi jednoduše implantovat do kina. To většinou nedopadne dobře. Takže shrnuto: chci se soustředit jak na televizní tvorbu, tak se zároveň nebráním filmovejm projektům. A už i nějaký chystám, takže mí přívrženci se snad časem dočkají i nějakého v kině. 

Zůstaneš u žánru a nebo zamíříš jinam? Tvoje filmy z FAMU jsou hodně odlišný. Je jasný, že se jako tvůrce vyvíjíš, ale Bukowsky je opravdu jinej vesmír, než třeba tvůj absolventský film Runway
Když zmiňuješ Runway, tak hodně věcí z ní je i v Bukowskym. Nejde tu jen o tu jednu konkrétní lokaci. Určitá nálada a postoj postav jsou tu podobné. Runway je ale jenom krátkej absolventskej film, to je opravdu jenom takovej pocit. Mně nějakou dobu trvalo pochopit, že když chceš dělat autorskej film – což je třeba Runway – tak si zákonitě oslabuješ diváckou základnu. Čím jsi vyhraněnější, tím méně je těch, kteří jsou naladěni na tvou vlnu. Já začal se žánrem koketovat už na FAMU. Vždycky mi byla blízká gangsterka, jediný nebezpečí spočívalo v tom, že v našich končinách není moc vyzkoušená. Těch několik málo pokusů dopadlo špatně. Víc nám jdou žánrové komedie nebo parodie. Nikdy tu nevznikla “čistá gangsterka”, jako by se snad filmaři báli, jak to dopadne a raději si nechávali zadní vrátka, že to nemysleli úplně vážně. Bukowsky vypadá tak jak vypadá právě kvůli tomu, že jsem to od začátku myslel vážně.  Nenechával jsem si žádný zadní vrátka, abychom zamaskovali naše selhání českým humorem nebo “českým pohlazením”.   Přesto tam nadsázka tam je, ale v jiný rovině. Žánr vlastně hodně pomáhá. Nedávno jsem měl na FAMU nějakou diskusi se studenty a zjistil jsem, že si pletou žánrovej a komerční film. A v okamžiku, kdy točíš žánrový filmy, tě mají za komerčáka. Ale už si neuvědomujou, že žánrovej film může být taky autorskej. Tyhlety věci se absolutně nevylučujou. U autorskýho filmu hodně projektuješ ze sebe, když k tomu ale přidáš žánr, můžeš své názory divákům víc zpřístupnit. Takže já už do budoucna nebudu dělat autorský filmy, ale jen ty žánrový.

Je fajn slyšet, že žánr nepovažuješ za něco podřadnýho.
To vůbec ne! Když si vezmeš velký světový filmy, tak většina z nich jsou žánrovky. Třeba jediný filmy od Antonioniho, který jsou dodnes koukatelný, mají aspoň nějakou detektivní linku. Taková Zvětšenina je po většinu času zábavná jen kvůli tomu, že hlavní hrdina odhaluje záhadu na fotografii. Pokud by se to dalo pryč, tak je to film o ničem. Považujeme to za výsostně autorskej film, přitom žánr je tam taky. Vezmi si J.-P. Melvillea nebo Tarantina, ten by bez žánru nemohl vůbec existovat.

Proč se v našich televizích začaly vizuálně atraktivnější věci objevovat až teď v poslední době? Proč to trvalo tak dlouho, dobrat se nějakého “západního” standardu?
Samotnýho mě to překvapuje. Asi to souvisí i s tím, že současní čeští režiséři nemají kdovíjaký vizuální vidění. Mnozí si myslí, že ho mají, ale pak to nechávají na kameramanovi. Kameraman je alibistickej, takže všechno dělá “přibližně”, herci hrajou “přibližně”. V televizní tvorbě jsem v poslední době neviděl nic, co by bylo nějak výrazný. Můj kameraman Marek Janda jde do všeho naplno a já zase svý herce dusil a škrtil, aby takřka nehráli.  Podobně jsme k tomu přistupovali u barvení, kdy jsme ve finále skončili na 20 % barevnosti, což je velká odvaha. Dnes se totiž materiály spíš přibarvujou, než odbarvujou. Jde samozřejmě o celkovou stylizaci, kdy musíš od začátku držet jeden styl a bejt na sebe tvrdej. Neexistuje, že bys jeden den točil z ruky a druhej  byl unavenej a tak točil ze stativu, a nebo jindy dostal ”báječnej nápad”, že to uděláš z jízdy. Když se to nějak nastaví, tak v tom musíš bejt důslednej – od výběru lokací, přes snímání, barevnost, volbu kostýmů, dekorace. Myslet si, že  to natočíš na filmový skla a pak s tím jen tak přijdeš  na barvení a tam z toho vznikne něco geniálního, je mylný. Musíš bejt pedant a neuhnout v tom, co si vytýčíš.

Od Souboje seriálů, kdy jste měli hotový 20-minutový pilot, k první klapce seriálu bylo nějakých 9-10 měsíců. Jak  seriál vlastně vznikal?
V prosinci 2011 jsme byli s Josefem Vieweghem pozváni na Radu ČT. A ještě v prosinci nebylo nic. Existoval jen velmi hrubý nástřel na tři díly. Tři hodinový filmy. Víc to původně být nemělo. Na radě ale trvali na tom, že to budou dvě série po šesti. Řekli: buď tohle nebo nic. Tak jsme na to přistoupili, přičemž já se vzápětí orosil, protože mi došlo, že začneme psát v lednu a do červnovýho deadlinu musíme odevzdat nějakých dvanáct hodinovejch scénářů. V tu chvíli jsem si to vůbec nedokázal představit - z nuly se během šesti měsíců dostat k nějakým 1000 stránkám. V podstatě jsem psal nějakých 12 hodin denně, jednou týdně volno.

V úvodních titulcích je jako spolutvůrce uveden i Josef Viewegh. Jaký byl vlastně jeho tvůrčí vklad?
Společně jsme vymýšleli synopse. Na úplným prapočátku u projektu fungoval jako dramaturg. Než se to začalo realizovat, došlo ke změně vedení televize a z něj se stal kreativní producent, takže si tenhle projekt vzal do vývoje. Jeho autorskej podíl je ve fázi synopsí, tam je to přesně 50:50. Bez něj bych to v takhle krátký době nikdy nedal dokupy.

Když jsi prve mluvil o jednotným vizuálním stylu, byl vůbec s kameramanem Markem Jandou nějaký prostor na improvizaci a nebo jste měli všechno vymyšlený dopředu?
To bylo celý jedna velká improvizace (smích). Na přípravu nebyl čas, dost věcí vznikalo ze dne na den. Byl to hroznej zmatek. Pak je na režisérovi, aby udržel jednotnej styl a řád věcí. Členové štábu museli hodně improvizovat a já tam byl od toho, abych je korigoval.

Dokážeš si představit, že bys dělal film na zakázku – přišel realizovat hotovej scénář – a nebo do toho vždycky chceš vnést něco svýho?
Já vždycky do scénářů krafám. Obecně nemám moc dobrou zkušenost s českýma scenáristama. Výsledkem je, že si píšu sám. Zatím jsem nenašel spřízněnou duši. Scénáře, na který jsem narazil, jsem vždycky musel zásadně předělávat. Nebráním se scénářům “z venku”, když se mi někdo ozve, určitě si to přečtu. Kdyby mi někdo přinesl scénář a já tam nezměnil ani čárku, bylo by to špatně.  Představa scenáristy se nikdy 100% nepřekrývá s představou režiséra. Během natáčení se objeví proměnné  dané  okolnostmi, takže i ta režisérova představa se na placu proměňuje.  V současný chvíli ale žádnýho scenáristu nemám.

Co máš v plánu v horizontu příštích 5 let?
Chci dál točit, jako o život. Psát a točit. Jsem v produktivním věku, při síle, takže dokud nepřijde senilita, můžu tu po sobě něco zanechat. Doufám, že se to povede. Natáčení je pro mě velká výzva. Když pominu svou rodinu, je to to jediný, co mě v životě opravdu baví. Je to ale běh na dlouhou trať. S jedním projektem snadno strávíš dva tři roky života. Nic jinýho se k tomu dělat nedá. Pak je nejhorší ta díra, kterou něčím musíš zaplnit. Každopádně dokud nemáš úspěch, nikdo tě v tomhle oboru nebere vážně. U mě je teď naštěstí hodně markantní rozdíl v “životě před Bukowskym” a v “životě po Bukowskym”. Najednou jde všechno. Mám rozjetých víc projektů, momentálně je nejrozpracovanější scénář k dobovce, poválečné gangsterce V LEPŠÍCH ČASECH, ke kterému sháním producenta.

P.S. Jan Pachl přislíbil, že na případné reakce čtenářů odpoví v diskuzi, takže neváhejte. 

* Děkujeme České televizi za poskytnutí záběrů z natáčení.

** Autorkou doprovodných momentek je fotografka Dagmar Vyhnálková.