StarDance se dostala do multitaneční fáze a také se dotkla jedné z několika novinek šesté řady. Jeden z tanců totiž měl tematické zaměření, tentokráte filmové. Za mě rozhodně prima idea. Kdo by neznal Spider-Mana, Notting Hill, Romea a Julii nebo Knihu džunglí? A kdo by taky neznal Marka Ebena, který sedmého prosince vcelku přitvrdil ve svých fórcích a musím uznat, že pár z nich mělo docela zábavnou pointu. Ostatně, upřímný smích publika hovořil hlasem pravdomluvným. A Tereza Kostková? Dostal jsem direkt, abych nekomentoval její ramena, mejkap, tvář, výstřih ani smích. Dobrá, dobrá. Že je otravná ale pořád napsat můžu, ne?

Tatiana Kuchařová & Jan Onder
První tanec největších favoritů byl quickstep inspirovaný komiksem Spider-Man. Těžko říct, jestli to byla jeho původní nebo „amazing“ verze, nicméně se mi jejich pojetí vůbec nelíbilo. Onderově lezení po zemi chyběl vtip a jazzík z třicátých let mi zrovna do moderního superhrdinského univerza příliš nezapadal. Pár tak zaznamenal jeden z největších failů, které mohl ve filmovém tanci zažít: nebyl tam skoro žádný quickstep a vtipné pasáže nebyly vůbec vtipné. Technicky asi v pohodě, pocitově nic moc.

Druhý tanec přišel ihned po sérii osvěžujících scénických, a proto byl poněkud, řekněme nudný. Bojím se, že je to tou technickou skoro-dokonalostí Tatiany. Bylo to tanečně velmi povedené, duševně však choré. Pak si začínám všímat toho, kolik zpěváků potažmo zpěvaček si střihne Micheala Jacksona a proč si Dušan Kollár nedovolil zazpívat falzet. Cha-cha. Ale nesmál jsem se. Devět z povinnosti.

Anna Polívková & Michal Kurtiš
Boyzone meets StarDance. Anna s Michalem možná nebyli tak technicky dokonalí, jako Tatiana s Janem, ale předvedli přesně to, co bych od filmového čísla očekával. Drama s proprietami, éterickým příběhem a sympatiemi, které vzbudilo u diváků potlesk i v průběhu čísla. Ano, takto má vypadat tématika. Žádný rádoby legrační Onder. Porotce Baláž, leč mi většinou leze krkem, vystihnul mé nadšení nad choreografií. Notting Hill nemám rád, ale skoro bych si ho po performance Anny a Michala došel zamluvit do půjčovny. I když, asi ne.

Waltz Michala a Anny měl v sobě zase hrstku příběhu a teatrálnosti, skoro jako ve francouzských filmech, které bych v televizi urychleně vypnul. Skandálně dobře zazpívané, se správnou emocí odtančené. Zaznamenávám u tohoto páru neskutečný progres. Anna potlačila svoje bolkovské vylomeniny, Michal přestal být negelovaný pablb a ono to zničehonic funguje. Pocitově nejlepší pár večera.

Matěj Ruppert & Alice Stodůlková
Alice Stodůlková poprvé nebyla zmalovaná jako kurva a Matěj Ruppert vůbec poprvé odhalil mezeru mezi zuby až u hodnocení poroty. Vizuálně to Romeo s Julií nebyli, tancem i výrazem však dokázali nadchnout a překročit svůj vlastní stín. Stejně jako Marek Eben jsem čekal hopsačku a pouťovou srandu, romantický výkon jsem vůbec nečekal. Nedával jsem moc pozor na tanec, užíval jsem si emoci. A ta byla zatraceně silná. Známky byly velmi rozporuplné. Někteří porotci bohužel až příliš dbají na techniku a tematický večer až tak úplně nedocenili.

Druhý tanec bych definoval jako performance, kde kolem stojícího Matěje tancovala Alice, nějak podezřele málo oblečená. Prvek ke konci, který připomínal rašící felaci, mě v mé rozpačitosti ještě utvrdil. Po tanci Anny a Michala to bylo o poznání méně něžné (leč to něžné býti mělo) a možná proto si tuto rumbu v rámci celkové osmičky nebudu pamatovat. Ani nevím pořádně proč.

Imrich Bugár & Jitka Šorfová
Qucikstep, Kniha Džunglí a nemotorný Imrich? Kdo by byl tušil, že z polozapomenutého atleta bude komediální hvězda populární soutěže. Imrich v pohádkovém tanci moc nestíhal, předvedl spíš slowstep, ale bylo to znovu svým způsobem děsně sympatické. Včetně Jitčina vysvětlení, proč byl Imrich takový, jaký byl, jejich vystoupení budilo svým způsobem soucit. Předpovídám Imrichovo vypadnutí už delší dobu, avšak chápu, proč se v soutěži udržel nejméně k bramborové medaili. Skoro bych mu tu esemesku poslal taky.

Soutěžící měli velmi málo času na naučení dvou těžkých tanců. To se tentokrát bohužel podepsalo na Imrichově výkonu. Ani jeden z tanců si neužíval, člověk z jeho tváře četl, jak si počítá kroky a je nesmírně nejistý. Jasně, na jeho zvláštní extroverzi a upřímných výrocích je cosi kouzelného, ale pro mě už by postoupení do dalšího kola bylo možná už nad Imrichův limit. Za ostatními bohužel znatelně pokulhává. Sám jsem byl proto zvědavý, jak moc je tento exatlet oblíbený u diváků.

Ze samotného reportu je asi zřejmé, že nejvíce se mi líbili Anna s Michalem, nejméně Imrich s Jitkou. Soutěž však tomu navzdory opustili Matěj s Alicí, jeden z těch progresivnějších párů v soutěži. V nastalém triu tak nekriticky držím palce Anně s Michalem.