Udělat TOP 10 seriálů roku není žádná sranda. Jak rozhodnout, jestli je lepší pohodový sitcom nebo atmosférická detektivka? Je dobré házet špínu na seriál, který pět let bavil, ale šestá řada se tvůrcům nepovedla? Má proti sobě stát komorní britský projekt a epická americká produkce? A kolik desítek seriálů je potřeba každý rok vidět, aby si mohl člověk s čistým svědomím říct, že jich viděl dost na to, aby vybral ty nejlepší? My jsme se rozhodli tyhle věci jednoduše neřešit. Namísto nějakých žebříčků vám tu teď zkrátka napíšeme, co nás v roce 2013 v televizi potěšilo a co naopak zvedlo tlak. Tady to máte.

Davies182

Rok 2013, hm? Ještě teď se mi z téhle magické číslovky točí hlava, na vině však překvapivě není silvestrovské "chlastání na povel". Uplynulý letopočet se zdánlivě nešťastným numerem na konci se - co se bedny týče - zatraceně povedl, a jestliže mám dost často problém se sesumírováním jakýchkoliv kulturních TOP 10 žebříčků, tak seriály to tentokrát vyhrály na plné čáře. Právě v televizním případě bych totiž nyní neváhal střílet od boku jména jako Ray Donovan (drama!), Vikings (akce!), Bates Motel (atmosféra!), Hannibal (napětí!) nebo Banshee (Lucas Hood for president!). Všechny tyto jsou minimálně v jejich prozatimních prvních sezónách nehorázné pecky, a já nepochybuji, že se o některých z nich šířeji rozepíšou redaktorští kolegové. Zaslouženě. Jenomže pak je tu ještě jeden týpek, který Léta Páně 2013 doběhl po dlouhé pětiletce do cílové rovinky... a v tu ránu se mu všichni s pokorou klaněli. Říkejme mu třeba Heisenberg. Takže opravdu ne, neunavuje mě to, a ano, opět musím zmínit výbornou finálovou řadu Breaking Bad jako to bez keců nejlepší na poli seriálů za minulý rok. Režisér Rian Johnson - který stál mj. za ultimátním sci-fi Looper s Bruce Willisem - si vzal na paškál zářijovou epizodu Ozymandias, a šokoval skrze ní každého jednoho diváka stanice AMC. Vážně, no prostě úplně všichni tenkrát hledali čelist po zemi a kontrolovali si tep. Tomu se panečku říká twist! Dnešní status? 42 825 zhlédnutí a stále průzračně čistých 10 z 10 na IMDb. Bryan Cranston hraje prvotřídní svini a vy chcete být u toho. Pokud byste měli za život vidět jeden jediný seriál, tak za mě už to pěkných pár měsíců bohužel nejsou epičtí infarktoví Ztraceni, ale jen a pouze Perníkový táta. Bitch!

Dr. Z

Dlouhou dobu to vypadalo, že uplynulý rok nebude nikterak zásadní a že až na pár momentů si ho nebude třeba vůbec pamatovat. Nakonec se však ukázalo, že přece jen budu mít důvod, proč si na rok 2013 vzpomenout. Než ale přejdeme k tomu hlavnímu, připomeneme si pár dalších důležitých momentů, které se určitě objeví i v řadě dalších článků začínajících „TOP, Nejlepší ... roku atd.“ Bude sem samozřejmě patřit konec Dextera. Nejoblíbenější sériový vrah už nějakou dobu vyvolával rozpaky a hodně fanoušků se začínalo děsit blížícího se konce. Nikdo ale netušil, jak skutečné tyhle obavy nakonec budou. O mnoho lépe pak dopadl konec ještě většího hitu jménem Perníkový táta. Tady se žádné zklamání nekonalo a všichni fanoušci Heisenberga si přišli na své. Tenhle seriál bude ještě dlouho figurovat na předních příčkách všemožných žebříčků. Dlouholeté stálice končí, další je budou brzy následovat, ale že by se objevilo něco, co by je nahradilo, to se zrovna říct nedá. V nové sezóně se opravdu nenašlo nic, co by mě doopravdy nadchlo a mohl bych to označit jako tzv. must see. Přece jen bych dva seriály doporučil. Jednak by to bylo sci-fi Almost Human a také nejlepší letošní sitcom Brooklyn Nine-Nine. Zcela zásadním momentem roku 2013 je pro mě Doctor Who. Nejen, že jsem ho teprve letos začal sledovat a naprosto mi učaroval, ale zároveň jsem do TARDIS naskočil v době, kdy se slavilo 50leté výročí. Padesát let (více méně) na televizních obrazovkách a ten seriál má pořád neuvěřitelné grády. To je neskutečná rarita. A epizoda oslavující tohle jubileum byla zřejmě tím nejlepším dílem z podobného soudku vůbec, nic lepšího v tomhle ohledu asi nikde jinde nenajdete.

Jan_G

Loňský rok byl plný nečekaných překvapení i překvapivých držkopádů. Udivily některé novinky, dech vyrazily epické epilogy osvědčených značek, ale pak taky vyloženě nasraly nové řady zasloužilých seriálů a v hořkost se proměnily velké očekávání. A mám li z téhle změti hlasitého nadšení a uslzeného zklamání vybrat opravdu ty nejzajímavější a nejlepší novinky, musím začít v Zemi vycházejícího slunce a drahého piva. Japonská stanice WOWOW totiž po osmačtyřiceti letech navázala na opus magnum televizního tokusatsu a revizionistickým způsobem oživila zašedlou slávu monster show. Jejich Neo Ultra Q představilo tradiční kaijû prvky v netradiční perspektivě a z brakové afektovanosti udělalo působivou, často až temnou, noirovou podívanou, plnou křiklavých odkazů i sofistikovaných vtípků, která prostě musela potěšit každého fanouška. Totožně rezonující pocit blaha ve mně vyvolalo snad jen nekompromisní a Daviesem opakovaně oslavované Banshee a Rothova rafinovaná aktualizace klasických creature-feature z atmosférického, krví prosáklého zapadákova Hemlock Grove. Největší mi radost mi ovšem udělaly především navrátivší se seriály. Týmovka Person of Interest mě jednoduše nepřestává překvapovat důmyslnými twisty, nápaditou akcí a pečlivým vedením jednotlivých epizod, druhá řada Arrow se bravurně vymanila ze škatulky CW, nešetří působivou intermedialitou a důkladnou koherencí s DC Nation (Black Canary, Etrigan, KGBeast – ještě teď mi běhá mráz po zádech), a, to nejlepší nakonec, devátá sezóna Deadliest Catch, společně s novou pre-game show The Bait, mě opětovně přesvědčila o tom, že největší dramata a jediné skutečné hrdiny lze nalézt pouze a jen na Beringově moři.

Krasa

Budu k vám upřímný, rok 2013 se u mě nesl spíše ve znamení seriálových zklamání a hovořit tak o pozitivech mi jde až překvapivě špatně přes prsty. Trochu víc jsem čekal od finálového dílu Perníkového táty, echtovně mě nebavila čtvrtá řada mého oblíbeného Panství Downton a sešup z formy poznamenal i jindy čerstvé Živé mrtvé. Jakkoliv skvělý byl navíc Ray Donovan, britské Peaky Blinders, tajemný Bates Motel nebo naturalistické Banshee, nemůžu se i nadále zbavit dojmu, že rok 2013 nepřinesl významnou novou značku a zvlášť seriálový podzim byl tak nejslabší za poslední roky. Výrazně víc jsem potajmu očekával od Low Winter Sun s Markem Strongem, které jsem považoval za potenciální pecku této sezóny. Ba i ten nakonec prosvištěl způsobem vpravdě neviditelným a ve výsledku jej neviděl snad vůbec nikdo. Perfektně zbroušeným démantem tak pro mě zůstává Broadchurch. Britská kriminálka s precizním scénářem, která strčila do kapsy všechny své západní kolegy a razantně zahýbala nejenom mým srdcem. Rok 2013 zkrátka patřil právě jí.

mcb

Rozhodně nemám nakoukaných tolik novinek co kolegové, možná je to ale tím, že mě většina rozkoukaných a slibně rozjíždějících se seriálů zklamala. Tím se ukázal i obecný neduh roku 2013, s nímž jsem se měl možnost setkat – a tím byla epizodičnost. Vezměte si například nadupané piloty Sleepy Hollow, Almost Human nebo Under the Dome, z nichž se poté stala rutinní oddechovka v podobě jedné zápletky na jeden díl. Proto si do následujícího roku beru mírné předsevzetí  - a to být pečlivější ve výběru nových seriálů a zároveň nesoudit na základě pilotu (případně prvního dílu). Abych tady zbytečně jen nehanil, rok 2013 byl pro mě hlavně rokem rozběhnutých titulů a grandiózního zakončení dvou mých současně nejoblíbenějších seriálů, Perníkového táty a Homelandu. Zatímco první jmenovaný ve svých zbylých osmi epizodách páté série naservíroval komplexní završení příběhu, každotýdenní mrazení v zádech po dobu čtyřiceti minut a přinesl jednu z nejlepších seriálových epizod všech dob (Ozymandias), druhý jmenovaný kromě brilantní špionážní práce s napětím a postavami přinesl také jedno z nejodvážnějších finále roku. Pokud si, jako já, najdete svůj oblíbený titul, nemůže se stát, aby vás uplynulý seriálový rok zklamal – ve změti vší té předvídatelné nudy se zkrátka vždy najde něco, kvůli čemu stojí tu hodinku týdně obětovat. Jen jmenovitě bych chtěl ještě zmínit například stále se rozvíjející zombiárnu Živí mrtví, zábavné hraní s komiksovými odkazy v Agents of SHIELD, popkulturní procházku hororovým žánrem v American Horror Story nebo ze sitcomů nezklamávající 2 Broke Girls. Z novinek mě vyloženě potěšil jen Hannibal, jehož druhou sezónu vyhlížím netrpělivěji než leckterý film příštího roku.

P.S. Konec Dextera nevymažu z hlavy (smích).

Mr. Hlad

Největší radost jsem měl z konce Dextera. Můj idiotský zvyk dokoukávat seriály mě donutil trápit se spolu s ním posledních několik let a závěrečná sezóna byla v některých ohledech skutečně hodně smutná, navíc tu dříve neskutečně zábavný sériový vrah nafasoval asi nejnudnějšího protivníka. Oproti tomu takové Banshee mi hodně zlepšilo náladu, nekompromisní násilí, děsiví hrdinové, lehce braková atmosféra a překvapivé zvraty v každé epizodě… no, už se těším na druhou řadu. Překvapivě mě chytila i comicsovka Arrow, jejíž jednu a půl řady jsem si dal víceméně najednou, a nezklamal ani britský akční nářez Protiúder nebo třetí řada svérázného strážce zákona Luthera. Ovšem podzimní nabídka byla trošku slabší a nakonec jsem zakotvil jen u policejního sitcomu Brooklyn Nine-Nine a Almost Human, od něhož pořád ještě čekám trošku víc, protože Abramsovi ty rozjezdy obvykle trvají malinko déle. Velmi příjemným překvapením byly i české seriály Cirkus Bukowsky nebo vydařený projekt Nevinné lži. Na nějaké řeči o tom, že se domácí televize konečně rozjíždí, je tu pořád příliš mnoho Sanitek 2, ale je vidět, že když se chce, tak to jde. Tak doufejme, že se bude chtít i letos.

Spooner

Vybrat na závěr každého roku ty nejlepší televizní kousky je někdy asi tak nemožné, jako ve zdraví přežít několikahodinový maratón Sharknada. I přes hodně silnou a povedenou konkurenci se ale letošní nejlepší seriál hledá docela snadno. Ano, také jaké bych na nejvyšší stupínek postavil brilantní zakončení Breaking Bad. Díky tomuto bezchybnému zakončení teď sedí tvůrci Dextera trapně v koutě a ani Patrick Swayze by se nad nimi nesmiloval. O Walterovi Whiteovi zde však pějí ódy i jiní, takže se raději zaměřím na seriál, jenž tento rok pro mě skončil hned v pomyslném závěsu, na výtečně temné Sons of Anarchy. Banda motorkářů okolo Kurta Suttera na sebe sice stále nestrhává tolik pozornosti, jako jiné seriálové hity. I ve své šesté sérii ovšem přichází s úžasně komplexním dějem, bezchybným chováním postav a emocionální momenty, z nichž mi ani měsíc po skončení není příliš dobře. Před hitem stanice FX se tak opět zaslouží po právu smeknout. Něco mi říká, že chystané finále bude Heisenbergovu epilogu hodně šlapat na paty. Sluší se však také zmínit opravdu velké množství povedených novinek, které dávají divákovi opět hodně nadějných vyhlídek do budoucna. Hned na začátku roku nás tak Alan Ball přivedl do řádně ujetého zapadákova Banshee, kde o přestřelky, zlámané končetiny a temnou atmosféru není nouze. Navíc nám pak předvedl jednoho z největších drsňáků posledních let, nekompromisního “šerifa“ Lucase Hooda, jemuž se ve zbytku roku dokázal vyrovnat jen neúprosný řešič průserů, Ray Donovan. Dále jsme tu pak měli lahůdkově atmosférické Vikings, jeden z nejnadějnějších sitcomů posledních let Brooklyn Nine-Nine, britskou gangsterku Peaky Blinders, jež dokázala zadupat do země i Darabontovo očekávané Mob City, nebo skvěle napsané retro drámo Masters of Sex, za jehož příval emocí a rozbor charakterů by gynekologové z tuzemské ordinace platili zlatem. Bylo toho zkrátka zatraceně dost a jde jen o další důkaz toho, že televize stále přicházejí s hodně zajímavou a čím dál různorodější seriálovou nabídkou. A to je fakt, který mě dokáže potěšit každý rok.

A co se líbilo vám?