"... ale jó, viděl. A moc se mi to nezdálo, asi se na to nebudu dívat," zívl Spooner.
"Co blbneš, prosímtě, vždyť je to nehorázná pecka!" obořil se na kolegu Davies.
"Hm? A co přesně tam teda jako bylo peckovýho? Když žádná z postav nevěděla, proč ten maník usekl mrtvole vědátora kvůli otiskům prstů ruku? Jak jim to trapně nedošlo? Promiň."
"No dobře, tohle trochu skřípalo, uznávám."
"Trochu?!?"

Už se to zase hádá. Podobné rozepře jsou denním chlebem nejen ve zdejších recenzentských řadách, nýbrž jistě i mezi vámi, našimi čtenáři a fanoušky seriálů obecně. Není potom žádným tajemstvím, že zdaleka nejvydatnější diskuzní kotel se pravidelně rozpoutává právě kolem pilotních epizod. Tedy v souvislosti se samotnými úvody televizních show, jejichž první minuty diváka buďto nakopnou do dalšího dílu, nebo dokonale znechutí - poslední dobou pak naneštěstí čím dál častěji spíše to druhé. V čem tkví záhada (ne)úspěšných startů nových seriálů?

Seriálových boomů jsme tu během dlouholeté historie hraných příběhů na pokračování (animovaných epizodických fláků) měli už docela hodně. Avšak nefalšované televizní žně - kdy by se herecká elita opírala zároveň jak o kvalitní scénáře originů, tak o jejich líbivý vizuál - jakoby do našich beden dorazily naposledy zkraje milénia. Pamatujete? Ztraceni, první sezóna Útěku z vězení, kulervoucí Battlestar Galactica, Zoufalé manželky nebo Dr. House. Perla vedle perly, jejichž úvodní epizody dokázaly zaujmout jako máloco. A až na Scofielda s pilníkem navíc všechny stejného letopočtu, 2004. Status quo? Temný případ, Newsroom, House of Cards, Kravaťáci - namátkou. Časový rozestup? Rok.

Kam se poděly televizní pecky na pokračování, jež si kdysi po odvysílání jejich první řady snadno vysloužily nálepku "must see" (Flashforward!)? A to je právě ta sranda: ony totiž tyhle seriály stále vznikají, jen o nich není zdaleka tolik slyšet (zdravíme Klondike). Nových TV projektů je čím dál více, internet praská pod nápory recenzí nezajímavých pilotů ve švech. Času na zhlédnutí favoritů je navíc v dnešní hektické době paradoxně méně a méně. Zkuste se v té záplavě novinek zorientovat! Není to pochopitelně nic jednoduchého. V dobách LOST nebo Prison Breaku se tolik seriálů zdaleka nerodilo (to až právě po této nové úspěšné vlně!), bylo tedy poměrně snazší ukázat prstem na epesní pilotní díl, a říci si: "Jo, tohle bude bomba, na to budu čučet!"

Jasně, vyfiltrovat si dnes na ČSFD žebříček toho nej ze seriálů za minulou dekádu umí každé malé děcko. Vikingové a Lucas Hood z Banshee cupují fanoušky na kusy, Hannibalův apetit také není k zahození, a třeba břitké drama Shameless patří k těm největším diváckým restům. Přesto se na "plazmová léta minulá" vzpomíná snadněji, než na poslední roky v záři obrazovky. Vedle hrstky cool věcí na nás totiž útočí i zbytečné remaky, hloupá příběhová klišé, neoriginalita a... ano: nudné piloty. Opravdu potřebujeme hloupoučké upírské Bitten nebo sterilní kriminálku Killer Woman? Za rohem potom číhají seriáloví Od soumraku do úsvitu, Rosemary má děťátko či vzkříšená detektivka s Piercem Brosnanem, jejíž název jsem už raději zapomněl. Kdypak začnou sázkové kanceláře vypisovat kurzy na sledovanost těchto nechtěných úvodů seriálových "novorozeňat"?

Známe to ostatně již z širých hollywoodských vod, aneb producenti a velká studia se holt originality bojí. Vlastně se jí přesněji řečeno štítí jako čert kříže. Sází se raději na osvědčené značky. Přitáhne více lidí mysteriózní sci-fi seriál o smrtícím viru v Arktidě, anebo kultovní Tarantinovi upíři, rozsekaní do 22 x 40-ti minut? Hádejte jednou. Jenomže tady přichází ta legrační zpráva, a sice že statistiky hovoří jasně. Televizní trvalky se totiž mnohem častěji rekrutují z řad originálních scénářů, nežli z projektů populárních jmen a spin-offů, co následně "překvapivě" vyhasínají v polovině svých prvních řad. Tak se nestyďte, a dejte také šanci originálním novinkám jako je sci-fi Helix nebo parodické Spoils of Babylon. A ta samá výzva platí i pro samotné tvůrce!