Jedna z věcí, která dělá z Ameriky tak skvělé místo pro život (bez toho sarkasmu) je prostor pro zdravou konkurenci. Přímá konkurence je fajn, nutí vás se stále zamýšlet nad tím, co vylepšit. Co zrychlit. Co vyřadit. Co ukrást. Když se HBO stalo v roce 1975 první celostátní kabelovkou (jak toho dosáhl, se můžete dočíst zde), objevilo se na trhu několik dalších stanic, které se snažily získat část trhu pro sebe. Tou největší z nich byla stanice Showtime, kterou dnes znáte například díky kouskům jako Dexter nebo Homeland. Čím si získával diváky před třiceti lety? Jak tento souboj ovlivnil kabelový trh? A jak se mi podařilo do toho pro vás vměstnat Netflix? Čtěte dál.

Psal se rok 1978, když malá, neznámá stanice, s pouhými padesáti pěti tisíci předplatiteli, odstartovala svoje vysílání celostátně. Následovala tak vlajkovou loď – HBO, a přesedlala na satelitní přijímače. Nástup Showtimu byl rychlý. Jeho hlavními zbraněmi byla nižší cena a čtyřiadvacetihodinový vysílací program (který HBO uplatnilo o pět měsíců později). Jako bonus pak Showtime také odvysílal svůj první film, Falcon’s Gold (1982) – který vznikl exkluzivně pro kabelovou televizi. Showtime si tak vynutil pozornost nejen ze strany diváků ale i šéfů HBO. Těm bylo pod nátlakem od vedení Time Inc. jasné, že musí opět něco podniknout. 

HBO odpovědělo rychle a přesvědčivě – vznikla odnož Cinemax, která (díky stejné cenové taktice) Showtime v přímém souboji porazila. Krok druhý? Rychle vypálit konkurenci další potenciální rybník. Začala éra nakupování práv na vysílání studiových filmů. HBO často dokonce přímo financovalo vznik samotných filmů, jenom aby později mělo výsadní právo je odvysílat. Progresivní myšlení a zdravý přístup v celé své kráse. V roce 1982 navíc ve trojspolupráci se  CBS Inc. a Colombia Pictures vzniklo filmové studio Tri-Star Pictures (které už dnes bohužel není mezi námi – bylo odkoupeno Sony – nicméně bylo podepsané pod klasikami jako Rambo II (1985) nebo Terminátor 2: Den Zúčtování (1991)). Osmdesátá, potažmo devadesátá léta ale přinesla ještě něco mnohem důležitějšího. Něco, co umožnilo vzniknout legendám. Ano, skutečně vám to pálí. HBO poprvé začal koketovat s myšlenkou originálních sérií. K tomu ale až za chvíli.

Mimojiné HBO pokračovalo ve své krasojízdě a s příchodem roku 1991 se rozhodlo expandovat. Založilo sekundární programy ke svému hlavnímu vysílaní a odnoži Cinemax, originálně pojmenované HBO2 a Cinemax2. Jejich výhoda? Byly součástí stejného signálového přenosu a staly se tak prvními takto zdvojenými programy. Showtime nicméně nelenil. Oficiální název už zněl Showtime Networks, Inc. a po vzoru konkurence se začalo i s jeho rozšiřováním. Prvním takovým programem byl, nečekaně, Showtime2.

Přípravy byly dokončeny, sranda mohla začít. A když říkám sranda, myslím to doslova. Z počátku se totiž HBO primárně orientovalo právě na komedie a zábavní pořady. Odstartovalo to s The Larry Sanders Show (1992 – 1998), veleúspěšným pořadem HBO Comedy, který se dostal do TV Guide‘s 50 Greatest TV Show of All Time (tenhle pořad mimojiné významně ovlivnil vznik věcí jako 30 Rock (2006 - 2013) či The Office (2001 – 2003)). Šlo o sitcom okolo fiktivní talk-show, jejíž host, Larry Sanders, vás provázel zákulisím celého pořadu a vy jste se smáli. Někdo se smál. Pointa je, že to byl zároveň první pořad, který nepotřeboval sprostá slůvka a nahotu, aby donutil diváky přepnout z celostátní televize na kabelovku. Showtime i HBO potřebovali dospět. V téhle době to byli pořád jen dva pubertální kluci, kteří se spoustě věcí smáli a jen máloco brali vážně.

Adolescence, potažmo počátky přerodu v toho pohledného, sexy týpka v černých brýlích a modré košili, kterým je HBO dnes, začala v roce 1997. Premiéru si odbyl Oz, první drama s hodinovou stopáží na HBO, které i přes svůj „jen“ mírný úspěch, přeci jen později vedlo ke vzniku nám dnes dobře známým peckám jako Rodina Sopránů (1999) nebo The Wire - Špína Baltimoru (2002). Byly to stále filmy, které poháněly HBO kupředu a tak Showtime, do té doby spíš reakční, než akční, bez dalšího čekání vkročil do stejné řeky. Vlastně tam spíš skočil. Placáka. Mezi roky 1994 – 1997 uvedl na svém kanálu více jak osmdesát snímků. Popravdě neměl moc na výběr, televizní trůn byl stále v nedohlednu a zezadu už se tlačila další kabelovka, tentokrát Starz, která se dohodla s Disneym na vlastních vysílacích právech, což značně vykuchalo program Showtimu.

Každopádně, o několik cen Emmy a Zlatých Glóbů později se HBO vyhranilo jako kabelovka, která díky originálnímu přístupu k reklamám (žádné nevysílá, místo toho zde běží upoutávky na vlastní programy a různá behind-the-scenes) mohla soustředit všechen svůj talent (na mysli mám především writing department) do produkování vysoce kvalitních dramatických sérií, které do té doby jinde prostě nevznikaly. A tady už jsme víceméně doma. Jsme totiž na konci druhého tisíciletí a na obrazovkách si svou premiéru právě odbyl výše zmíněný a nejspíš nejvýznamnější ze všech HBO seriálů, Rodina Sopránů (1999 – 2007). Mafiánský boss (James Gandolfini, nechť je mu země lehká) se tu potýkal s konkurencí, vlastní rodinou nebo záchvaty zuřivosti a lidé po celém světě ho za to zbožňovali. Celkem seriál získal 111 nominací na Emmy, z toho urval 21 výher - neskutečná bilance. A zcela oprávněný úspěch, protože HBO svému dílu dalo péči, které by se mu jinde nedostalo. Tudy vedla cesta, tohle byl klíč.

Co bylo dál, už je většině dobře známá historie. Originální programing si později osvojili po vzoru HBO i další stanice. Vedle Showtimu to zkusil například AMC (Mad Men 2007 - ) nebo ABC (Ztraceni 2004 - 10). Věta „chválené kritiky, milované diváky“ vzešla do povědomí všech seriózních diváků. Dnešní doba ale na nic nečeká, noví hráči Netflix či Amazon na to jdou zase trochu jinak. Všichni přece známe tu pohádku, jak v roce 1997 vznikla malá společnost, která chtěla nabízet půjčování filmů online. O dva roky později zavedla systém relativně nízkých měsíčních poplatků výměnou za neomezené půjčky filmů. V roce 2007 pak udělala bum, spustila instantní streamování obsahu nejprve do počítačů, později Xboxů a Blu-Ray přehrávačů a nakonec všech televizí, připojených k internetu no a o osm let později tu brečím a čekám, kdy už konečně přijde i na náš trh. Nicméně, dnes má tahle malá společnost jménem Netflix padesát miliónů uživatelů po celém světe a ostatním nezbývá nic jiného, než se přizpůsobit. Nový den je před námi.

HBO vyhrálo mnoho bitev. Válka ale neskončila. A z pohledu nás, diváků, snad nikdy neskončí. Ano, film nás všechny okouzlil. Film dohnal HBO tam, kde je dnes. Většinu z nás třeba nasměroval i přímo sem. Na místo, kde každý den trávíme spoustu času diskutováním o všem možném, i nemožném. Ale tohle je TVzone. Věřím, že v době psaní tohoto článku sedíte jako přikovaní a čekáte, až se vám do rukou dostane nový Daredevil. Hned po něm tu máme další řadu Hry o trůny a raději mi ani nepřipomínejte druhou sezónu Temného případu, který dorazí už týden po trůnech a jehož trailer jsem viděl už asi stokrát. Tohle všechno je televize. Kvalitní, originální programing, který by tu nebyl nebýt HBO. Tahle kabelovka nám odjakživa dává něco víc. Něco pravidelného. Něco, kvůli čemu se máme vždy chuť vracet. Ale proč bych ještě něco vymýšlel, jejich slogan mluví konec konců za vše, nemám pravdu? It’s not television. It’s HBO.