U první sérky jsem slintal blahem, pak už se to fakt nedalo.

Spooner: napsals to přesně...

Imho první série byla vážně dobrá - divák pořád nevěděl, jestli jim ten útěk nakonec vyjde. Osobně mě hodně bavila i dvojka, protože stále vycházela z nějakého plánu tj. tetování a navíc nám přibyla skvělá postava Fichtnerova agenta. Celkově ten feel fugitive filmů v seriálovém provedení mi sednul. Trojka byla opakovaná nuda a čtyřka se všemi supertajnými organizacemi a překvapivými odhaleními jedns velká WTF tragédie. Šlo to do pekel, ale vydržel sem až do konce. I ten televizní film jsem dal.... a to chtělo už velkou dávku sebezapření.

Tie ody na prvu seriu som chapal do tych povodne objednanych 13 dielov, nasledne uz serial zacal trosku stracat. Scenaristi so svojim konceptom zjavne nevedeli rady a mapu na Michaelovom tele nedokazali vyuzit prakticky k nicomu a cely zaverecny utek, do ktoreho sa postupne zapajalo az neumerne vela postav, bol postaveny na nahode. Ale stale to bolo velmi fajn, narozdiel od takej 4 serie, v ktorej si uz regulerne sami presli cez rozum a mam dojem, ze im to doteraz nedoslo.

Kurňa, utnout to po první sérii, tak na to vzpomínáme jako na jednu z nej televizních událostí vůbec ještě hodně hodně dlouho a pominul bych i fakt, že Purccel s Millerem jsou vlastně šílení herci. :) S každým přibývajícícm dílem mne bolela každá minuta, kterou jsem to sledovat a snad nikdy jsem neměl takový pocit, že si ze mne tvůrci prostě dělaj prdel. :)