Rok se s rokem zase jednou sešel a proto je na čase konečně rozjet tradiční vyhlašování toho nej nej nej, co se za posledních dvanáct měsíců v televizi událo. A není to náhoda, že sami začínáme něčím, čím shodou okolností začíná každý správný seriál – úvodními znělkami. Naštěstí ani letošní rok nebyl na hravé, originální a zatraceně skvěle ohudebnělé úvodní titulky vůbec chudý a tak se nám letos sešlo hned několik velmi vyrovnaných počinů, u kterých se o definitivním vítězi rozhodovalo až prakticky do konce, respektive po skončení (pozn. do_Od neumí počítat) redakčního hlasování. Byl to boj, ale nakonec si myslíme, že je to v tomhle případě výhra zcela zasloužená. No posuďte sami.

 5. Jessica Jones
Ať už si myslím o kvalitách druhého Marvelovského počinu na Netflixu cokoliv, jednu věc mu nelze upřít. Měl zatraceně chytlavé titulky a to v takové míře, že ani při sledování sedmi respektive šesti dílů v kuse, jsem skutečně ani jednou jedinkrát nebyl s to přeskočit je a vrhnout se přímo do nového děje. Nádherná grafika a pomalý rozjezd diváka nejprve naladí na tu správnou noirovou atmosféru, pak se přidá i ten moderní detektivní feeling a jakmile se celá melodie rozjede, dostáváme mix jakéhosi osudovějšího Sherlocka, který bude ujíždět na lehké vlně pop music, nejspíš trochu víc chlastat a ve finále asi nosit rtěnku. Aneb co všechno se dá  vyčíst jen z obyčejné znělky. (do_Od)

 4. The Leftovers S2
Týhle kabelovce asi vážně šéfuje génius. HBO letos nezaváhalo a svoje znělkové know-how aplikovalo rovnou na dva milované lomeno nenáviděné seriály. Po vzoru hesla „znovu a jinak“ se tak diváci dočkali zbrusu nového intra nejen k True Detective, nýbrž i v souvislosti s dramatickou peckou jménem Pozůstalí. A obojí lze zpětně označit za trefu do černého. To, co se u znělek zpočátku zdálo býti poněkud zbrklým úhybným manévrem směrem k prapodivnému hudebnímu podkresu a nesourodému sledu nudných obrázků, stačilo už ve druhých epizodách obou zmíněných show vykrystalizovat ve zdaleka nejlepší televizní otvíráky roku. Country, melancholie a fotografie vašeho života. The Leftovers ve znělce k jejich 2. řadě krásně popisují, o čem vlastně celý seriál dohromady je: tedy o tom, jak je těžké, vyrovnat se se smrtí... Taky už to vidíte? Masterpiece. (Davies182)

 3. Flesh and Bone
Nečekal bych, že mě bude tak moc bavit minisérie z prostředí baletu, Flesh and Bone mě naštěstí vyvedlo z omylu. Není to vždycky (vlastně téměř vůbec) veselá podívaná, kromě pozlátka a snahy o dokonalost pohybu dojde i na různé temnější odstíny profesionálního tance, a to reflektuje i úvodní znělka. Ptáci v letu, taneční obuv, pochmurné scenérie města a kostelů… a hlavně geometricky dokonalé, zpomalené záběry baletek a rozhozeného rudého prachu. Křehkost, jemnost, krása. Dokonalost. A podmanivá hudba od Karen O. (Sam.Vimes)

 2. True Detective S2
Se znělkou k druhé řadě Temného případu to je na první pohled trošku složitější. Diváci namlsáni audiovizuálním nářezem z loňského roku čekali od nového příspěvku přinejmenším stejně chytlavou a atmosférickou kytarovku jakou se pyšnil případ z Louisiany. Jenže pak přišlo první seznámení s novým otvírákem a výsledek byl poněkud rozpačitý. Tvůrci totiž přišli, ostatně jako v případě celé sezóny, s odklonem o sto osmdesát stupňů. I když vizuální stránka byla pořád parádní, úvodní píseň zněla na první poslech hodně divně. Jenže pak jsme si ji pro jistotu pustili znovu, a pak zase znovu, a pak ještě jednou. S každým dalším poslechem a nadcházející epizodou se nám najednou song Leonarda Cohena začal čím dál více vrývat pod kůži a my pochopili, že se i přes prvotní rozpaky jedná prakticky o stejně atmosférickou šlehu jako loni. K novému tvůrčímu stylu navíc znělka sedne jako ulitá a v divákovi rezonuje nakonec snad ještě déle než celá druhá řada. Prostě další promyšlená a poctivá prácička, na kterou jsme od HBO zvyklí. (Spooner)

 1. Daredevil
Slepá justice zalitá krví. Hell’s kitchen. Hell’s kitchen zalité krví. Kostel, anděl a nakonec i sám rudý ďábel. Jednoduché, účinné, dokonalé. Daredevil se povedl, o tom žádná a taky to rozhodně není naposledy, co se v nějakém tom vyhlášení objevil, ale to mi přece jenom nezabrání, se ještě jednou pozastavit nad tím, s jakou opatrnosti jsem k tomuhle projektu ze začátku přistupoval. Nejsem fanda Marvelu a Netflix se před půl rokem stále ještě vybarvoval (ostatně to platí dodnes), tvůrčí tým včetně hereckého obsazení vyvolával spíše zvědavost, než-li jasné nadšení a vlastně až do chvíle, kdy jsem si poprvé sednul a zapnul úvodní epizodu, jsem si stále nebyl jistý, co z toho vyleze. No a pak se rozezněla úvodní titulková sekvence. Neklidná, gradující melodie, zřetelné naznačování dějových zastávek, zvyšující se intenzita i tempo, stoupající tlak a nakonec předobraz toho, k čemu jsme si každý přáli dospět. Inu, vynikající práce – vlastně jediný seriál, u kterého jen při obyčejném poslechu jeho znělky mám chuť si to celé dát hned teď znova. A podle počtu hlasů, které nakonec Daredevil dostal, asi nejsem sám. A jak jste na tom vy? (do_Od)

Dejte nám vědět v diskuzi vaše osobní Top 5.

Hlasování se účastnili podle abecedy redaktoři: Davies182, do_Od, KarelR, Krasa, Sam.Vimes a Spooner.