A je to tu, naše poslední seriálová topka přistává jen den předtím, než se (snad) podobných výsledků dočkáme na Zlatých glóbech. Vybírat letos ty nejlepší nové seriály vlastně nebyla zase taková fuška, problém bylo určit spíš to pořadí. Ono porovnávat deset měsíců starý seriál s něčím, co skončilo před pár týdny, zase není tak jednoduché. Nicméně nakonec jsme to naším klasickým systémem opět dali dohromady a přestože jsme se na určitých seriálech v redakci nemohli tak úplně shodnout, dopadlo to nakonec celkem fér. No, posuďte sami.

5. The Young Pope

Italský režisér Paolo Sorrentino si dal pauzu od filmu a zaskočil na chvíli do televize. Vlastně pardon, ne do televize, ale do HBO, a vznikl z toho desetidílný Mladý papež. Proč že by vás měl zajímat seriál z prostředí Vatikánu? Protože Jude Law je v hlavní roli lahůdkový až přímo boží. Protože je to tak vizuálně vypiplané, že by se prakticky libovolný záběr dal zarámovat a pověsit na zeď. Protože Papež dokáže brát duchovno vážně stejně jako se do církve cynicky strefovat. Protože HBO trochu zkrotila Sorrentinovy „artovější manýry“ a seriál je díky tomu soustředěnější a stravitelnější, takže může bavit i diváky, kteří třeba Velkou nádheru nezvládli. A taky přece proto, že jsme ho zařadili do téhle topky, ne? (Sam.Vimes)

4. Vinyl

Uznávám, v této volbě jdeme v redakci tak trochu proti proudu. Od amerických kritiků to Scorseseho výlet do rockových sedmdesátek pořádně schytal, o seriálu se tu mluví jako o zklamání roku a také HBO by na jeden ze svých největších ratingových propadáků posledních let rádo zapomnělo. Nás ovšem Vinyl stejně pořádně odrovnal. Proč? Protože lepší atmosféru divokých sedmdesátých let nám Scorsese a spol. snad ani v bedně předvést nemohli. Protože scénář i přes mírné opakování nabízí spoustu zajímavých hrátek a výbornou gradaci. Protože Bobby Cannavale by si za svůj geniální výkon zasloužil všechny možné i nemožné ceny. No a nakonec ještě proto, že parádní soundtrack složený z dobových pecek i nových kousků z hlavy jen tak nedostanete. Pořád vám to přijde málo? Pro nás je toho k lahodnému diváckému mlaskání více než dost. Stále mě dost mrzí, že už se dalších průserů Richie Finestry nikdy nedočkáme. (Spooner) 

3. Stranger Things

Takhle nějak to vypadá, když do vás z čista jasna udeří blesk. Stranger Things přišel víceméně odnikud, najednou se uprostřed léta prostě objevil a rozjel takovou vlnu hypu, kterou už hodně dlouho nepamatuju. A já byl její součástí, protože jsem k seriálu usedl prakticky okamžitě a on mě svým nostalgickým kouzlem, dokonalou kombinací dětského dobrodružství a mysteriózní detektivky naprosto pohltil. Byl jsem fascinován nejen hereckými výkony dětských herců (11!), dostávala mě propracovanost toho světa, atmosféra a v neposlední řadě i určitá romance. Byl to prostě zážitek, který v první vlně nikdo nečekal a o to silnější ty pocity z něj nakonec byly. Nádherná práce a už se nesmírně těšíme na druhou sérii. (do_Od) 

2. American Crime Story

"I just want to say. Can we... Can we all get along?" Od mrazivého úvodu až po závěrečnou bolestivou tečku, kterou pozornější divák mohl vytušit už na míle daleko. Jen málokterý seriál mě letos po stránce zájmu sebral tolik, jako soudní novinka z produkce FX. Vlastně bylo úplně jedno, že jste konec mohli předem vygooglit, nebo si ho dokonce pamatovat, ono to nikdy nebylo úplně o tom závěru. Tady šlo o to předvést, jak se na první pohled jasný případ může kvůli kontextu doby a dalším okolnostem hrozně rychle zkomplikovat a eventuálně rozmazat takovým způsobem, že celou společnost nevyhnutelně rozdělí na dvě nesmiřitelně strany. Prostě takový ultimátní soudní shitstorm, který je bohužel dodnes hned v několika směrech nebezpečně aktuální. Přidejte perfektní herce, parádní hudbu, výbornou práci s tempem jednotlivých epizod a v neposlední řadě taky dokonale autentické pojetí a máte minisérii, která jakmile alespoň trochu zaujme, už nepustí. Slast. (do_Od) 

1. Westworld

Ne, tady opravdu žádné překvapení nečekejte. Opěvovaný Westworld sice neuspokojil kvůli obrovským očekáváním naprosto každého (viz. čtvrté místo v naší topce největších zklamání), pořád se ale jednalo o jeden z nejvýraznějších a nejlepších seriálů (nejen) podzimu. Nový hit HBO totiž dokázal něco, co už se dlouho žádnému seriálu nepovedlo. Naservírovat nám zatraceně lákavý a funkční svět a s ním neskutečné množství záhad a otázek, na které budete chtít znát co nejdřív odpověď a nedočkavě se budete těšit na každou další epizodu. A na rozdíl od takových Ztracených ty odpovědi opravdu dostanete. Vysokou laťku očekávání se sice u některých divák přeskočit nepodařilo, i přesto ale Jonathan Nolan vytvořil příkladnou seriálovou drogu, která má na to stát se stejným megahitem HBO jako Hra o trůny. Bezchybné zpracování a lahodné obsazení jsou pak už jen hodně příjemnou třešničkou, díky níž zapomeneme i na mnohé scenáristické mušky. Ještě, že nás spokojených bylo v redakci podstatně více. (Spooner) 

Čestné zmínky:

Nových seriálů se letos povedla fakt spousta a byla by velká škoda, kdybychom těch pár dalších významných nezmínili alespoň takhle. Jedná se především o českou Pustinu, Semestr nebo Vyšehrad. Ze zahraničních pak také The Night Of, Trapped, The Night Manager nebo Designated Survivor. 

Hlasování se účastnili podle abecedy redaktoři: Davies182, do_Od, KarelR, Mr.Hlad, Sam.Vimes a Spooner a dále externí redaktoři: duro a Krasa.