Rok se s rokem sešel, topky máme za sebou a tak je na čase těch uplynulých dvanáct měsíců ještě jednou, naposled shrnout. A protože nás je hodně a texty jsou to dlouhé, dáme si to letos bez té úvodní "vomáčky" okolo, co vy na to?

Jak to vidí Spooner

 Nebudeme to zbytečně prodlužovat a řekneme si to na rovinu. Rok 2016 byl, co se týče seriálové tvorby, asi tím nejlepším za posledních několik let. Nabídl nám totiž tak velké množství výtečných a výrazných novinek, že si mezi nimi musí svého favorita vybrat snad každý. Objevilo se pak několik naprosto strhujících a řemeslně vypiplaných podívaných, které hravě strkají do kapsy i většinu filmové konkurence. Jenže i přes hodně silný ročník se pro mě nejlepší kousek objevil vlastně už na jeho samotném počátku. Mluvím samozřejmě o minisérii American Crime Story, jež sbírá jednu cenu za druhou. A málokterý seriál si to zaslouží takovým právem. Je to totiž poo scenáristické a herecké stránce naprosto dokonalá podívaná s bezchybnou režií, kterou by si neměl nechat ujít žádný fanoušek právnického žánru a filmů na motivy skutečných událostí. A ostatně ani ti ignoranti, kteří tvrdí, že je proces O. J. Simpsona vůbec nezajímá. Tenhle klenot vás totiž strhne, ať chcete, nebo ne.  Pro mě osobně se pak jedná asi o nejsilnější seriálový zážitek od první řady  True Detective.

Tím však seriálová krasojízda tohoto roku zdaleko neskončila. Druhý Daredevil a Hra o trůny bych si díky jejich kulervoucnosti a strhujícímu tempu nejraději zkouknul i v kině, a při tom všem vychvalování se nesmí zapomenout ani na druhou řadu Bosche a Man Seeking Woman. Ten první jmenovaný nám předvedl precizní kriminálku v té nejlepší podobě, MSW zase největší komediální šílenost posledních let. Zvláštní zmínku si ovšem tentokrát zaslouží i česká produkce, jež má za sebou konečně hodně povedené období. Už na začátku roku nám pokračování Případů 1. oddělení ukázalo, jak má vypadat prvotřídně odvedená kriminální práce, ta pravá překvapení ale přišla až na podzim. Výtečná Pustina se dá svou depresí a scénářem srovnávat i se zahraničními kousky, nahláškovaný Vyšehrad rozhodně nepobaví pouze fotbalové příznivce a Semestr zase dokázal, že i u nás může vzniknout projekt se svěží a neokoukanou formou. No a Kosmo nám pak ukázalo, že i u nás může pořád vzniknout pořádně bláznivý a rýpavý sitcom. Doufejme tedy, že tahle obdivuhodná forma vydrží tuzemské i zahraniční produkci i letos.

Jak to vidí do_Od

Ty větší pecky typu American Crime Story, Daredevil a Westworld už si tak nějak rozebrali kolegové a já k nim vlastně ani nemám moc dodat. Koneckonců, všechny jsem je recenzoval. O to víc bych se chtěl v tomhle shrnutí zaměřit na ty seriály, které si v tom uplynulém roce pro sebe neukradly zdaleka tolik pozornosti, kolik by si zasloužily. Mám na mysli třeba takovou Pustinu, kterou stále vidělo proklatě málo lidí, a to se přitom jedná dost možná o nejlepší seriálový počin, který tady u nás doposud vznikl. Včetně Hořícího keře. Dále pak třeba takového BoJacka, který i ve své třetí sérii potvrzuje, že na poli depresivních dramedií utahujících si z reálného světa aktuálně nemá konkurenci, nebo špiónské drama The Americans, jež jsem dohnal až v samotném závěru roku a hutnější drama abyste pohledali. Těším se až vám o tom povyprávím v recenzi páté řady.

A co bych to byl za předplatitele Netflixu a seriálového fanouška, kdybych nevyzdvihl také výborné čtvrté řady seriálů Orange is the New Black a House of Cards. Říkal jsem to už loni, nepodceňujte ty lesbičky! Kdo doteď nezačal ujížděť na oranžové, měl by to ihned napravit. Už jen kvůli sladké Taylor Schilling. 

Co se naopak zklamání týče, tam letos úřadovaly věci typu Preacher, který po první epizodě zařadil nesmyslně neutrál a (prý) až dokonce jen zoufale přešlapoval na místě. Těžko říct, já odešel po třetí epizodě a nelituji ničeho. YOLO, jak říkají teenageři. Stejně tak jsem nepobíral pokus udělat z Banshee seriózní krimi nebo nechat čerstvě oživená Akta X plácat se na pomezí levných devadesátkových bizárů a vážně se tvářící sci-fi detektivky bez hlavy a paty. 

Každopádně bych to rád uzavřel něčím pozitivním. Rok 2016 pokračoval v tom zajetém trendu televizní "golden age", kdy šanci dostal i projekt, který by se jinak jen těžko někdy objevil na plátnech kin. Řeč je samozřejmě o překvápku roku, nikým nečekané pecce Stranger Things. Ta mě během jednoho letního večera dokázala vyděsit, rozbrečet a nakonec ještě dojmout takovým způsobem, jako se to už dlouho nestalo. Zasáhlo mě to na osobním levelu a nebýt mé inklinace ke komiksovým drsňákům (Punisher), skutečným událostem (OJ) a perfektnímu herectví Sira Anthony Hopkinse (Westworld), byl by to pro mě jasný seriál roku. Na druhou stranu aspoň vidíte, jak strašně silných těch uplynulých dvanáct měsíců bylo a jak těžké rozhodování jsem při našich topkách často měl. Takže díky za to, díky taky za vaši TVzoňáckou přízeň a snad budu za rok v další kostce mluvit v ještě větších superlativech.

Jak to vidí Sam.Vimes

V roce 2016 mě bez přehánění dokázala víc strhnout seriálová produkce než premiérové filmy v kinech. Již tradičně vládl hlavně Netflix a HBO. Druhá řada Daredevila nabídla dokonalé adaptace drsného Punishera a nebezpečné Elektry a nakonec představovala nejlepší komiksovku roku, na obrazovce i na plátně. Hra o trůny rezignovala na čekání na Martinovy předlohy, sešlápla plyn k podlaze a ve své zatím nejlepší sérii je jednoduše předběhla. Westworld Jonathana Nolana dokázal naplnit a předčít má očekávání a po právu se zařadil mezi nejlepší novinky. Tou pravou seriálovou událostí roku pro mě ale byl Vinyl. Scorseseho vyznání lásky sedmdesátkové rockové hudbě nabralo obrysy prvotřídního dramatu, jež mnou dokonale rezonovalo.

Samozřejmě ne všechno bylo super. Hned první pohlavek si zaslouží právě HBO za zrušení Vinylu, zvlášť když předtím už po pilotu velkohubě potvrdili druhou řadu. Komiksový Preacher měl patřit k nejzajímavějším premiérám, nakonec z toho vyšlo nudné zklamání. Luke Cage kvalitami ani zdaleka nedosáhnul na Daredevila ani Jessicu Jones a ukázal, že netflixové marvelovky nemusí být zas takovou jistotou. A čtvrté Banshee zapomnělo na své béčkové kořeny a místo přepálené testosteronové zábavy tak jen selhávalo v hraní si na True Detective.

Na závěr ještě alespoň stručně: pochvalu si zaslouží i čeští tvůrci, za svěží a trefný Semestr, za opravdu vtipné Kosmo i za fotbalový Vyšehrad (chválenou Pustinu jsem ještě neviděl). Ash vs Evil Dead na ujeté zábavě nepolevil ani v druhé řadě, velkolepý návrat slavila svatá trojice Clarkson, Hammond, May s automobilovým The Grand Tour, hodně se povedl i druhý Man in the High Castle nebo třetí várka pirátských dobrodružství Black Sails a dech nedochází ani bratrům Winchestrovým v 11. a 12. řadě Supernatural.

Jak to vidí Mr. Hlad

Letos bohužel na seriály nebylo tolik času, kolik bych chtěl a to je škoda, protože výběr byl víc než lahůdkový. Potěšila druhá řada Daredevila, kde dostal hodně prostoru Punisher, z čehož mám radost hned dvakrát. Zaprvé to tomuhle borci nevyšlo už třikrát a zadruhé už pár let tvrdím, že Jon Bernthal si zaslouží pořádnou hereckou příležitost a tady ji konečně dostal. Potěšil i fakt, že Hra o trůny se po pár slabších sezónách konečně rozjela a hrdinům netrvá šest dílů dostat se na místo, kam jedou. A závěrečné epizody byly co do velkoleposti skutečně boží. Black Sails potvrdily status show, která by si zasloužila mnohem víc fanoušků a jako jeden z mála jsem si užil i Preachera. Přesto mě nejvíc těší netflixovská pocta filmovým osmdesátým rokům Stranger Things, kde je snad všechno, co jsem měl na filmech vždycky rád. A radost mi udělalo taky HBO, které vypustilo do světa Pustinu, dost možná první seriál, jenž snese srovnání se světovou špičkou. Jen tak dál, i když se bojím, že laťka je možná výš, než by vůbec šlo přeskočit. 

Jak to vidí KarelR

Loni jsem se přidal k početné skupině lidí, kteří propadli Westworldu a Stranger Things, v okolní nadílce jsem toho ale dost minul. Na podzim mě hodně dostalo české trio Kosmo - Semestr - Vyšehrad, jinak ale můžu referovat jen o seriálech, které se u nás až tak moc neřeší. Kolik lidí sleduje nejlepší současný sitcom Brooklyn Nine-Nine? Kdo je věrný Kieferovi v povedeném Designated Survivorovi? A ví vůbec někdo, že už byly dvě série uberpecky Documentary Now! s Billem Haderem? Jistě, tím nejdůležitějším, co je potřeba sledovat, je i nadále John Oliver. Kromě zprávařského krále bych pak doporučil ještě UnREAL, Man Seeking Woman a samozřejmě Comic Book Men a Geeking Out (skvělé fandovské dvojkombo Kevina Smithe), víc toho ze sebe ale nedostanu. Snad budu mít letošek o něco volnější!

Jak to vidí TedGeorge

Vážně jsem jediný, kdo na tomto místě vzpomene mrazivou islandskou detektivku Trapped? V roce 2016, kdy na televizních obrazovkách absentoval můj milovaný Broen, jsem dal šanci kriminálce z toho nejchladnějšího severu a nestačil jsem se divit. Režisér a producent Baltasar Kormákur naservíroval divákům po celém světě desetidílnou minisérii, které vévodí postava medvědího detektiva Andriho vyšetřující zamotanou vraždu. Ta se stane v počasí, které poslední dny všichni zažíváme na vlastní kůži. Říkám to naposledy, přátelé. Dejte tomu neznámému klenotu šanci a nebudete litovat. Co tam máme dál? Byť už to pár lidí přede mnou zmínilo, tak samozřejmě Stranger Things. Seriál, který musel udělat velkou radost Stevenu Spielbergovi a J.J. Abramsovi posbíral po celém světě miliony diváků a já jsem byl jedním z nich. Těžko si teď představit seriál, jehož další sérii by lidé vyhlíželi víc. I když…

Nesmíme zapomenout na Hru o trůny. George R.R. Martin knižně nestíhá a televizní diváci mají poprvé náskok před čtenáři. Šestá série měla díky tomu dost možná nejsvižnější tempo ze všech řad a kromě pořádného posunu v ději také nabídla dost možná nejlepší televizní bitvu všech dob. Kostky jsou vrženy a sedmá série tu snad bude brzy. No a na závěr si nechám nejdražší netflixácký seriál všech dob – The Crown. Ten hlavně u nás prolétnul tak trochu pod radarem a je to škoda. První část panovnické kroniky královny Alžběty II. nabízí zjevení v podobě fantastické Claire Foy, výborný scénář (Peter Morgan je bůh) a v neposlední řadě hudbu Hanse Zimmera a Ruperta Gregsona-Williamse. Prostě a jednoduše jedna z těch povinných televizních zastávek.

A jak vidíte uplynulý rok 2016 v televizi vy?