Žebříčkové bilancování loňských seriálů v jednotlivých kategoriích už máme za sebou, teď si ještě shrneme celkové dojmy. Jak tedy loňský seriálový rok viděla redakce TVzone a kolegové z MovieZone?

Jak to vidí Spooner

Jsem sice první na řadě, ale hned vám na férovku říkám, že moje ohlédnutí za uplynulým seriálovým rokem nebude dvakrát pozitivní. Zatímco ročník 2016 byl z mého hlediska jedním z nejpovedenějších vůbec a našly se v něm takové seriálové klenoty jako American Crime Story, Westworld, Vinyl, druhý Daredevil či česká Pustina, uplynulý ročník mi na seriálové události přišel daleko chudší. Ano, pořád se zde našlo několik výborných titulů a zajímavých novinek. Žádná mě ovšem nedokázala dostat do té pravé divácké extáze a vždycky se zde objevilo nějaké to ale. Možná za to může i fakt, že z mých nejočekávanějších loňských novinek, jež měly našlápnuto k tomu stát se velkými událostmi (Američtí bohové, Defenders) se nakonec vyklubaly ty největší zklamání, na něž chci hodně rychle zapomenout. Fakt, že jsem loni nedal v recenzi či ani v mém soukromém hodnocení desítku, ba ani jednu devítku, mluví asi za vše.

To však samozřejmě neznamená, že by se nedostavily výborné kousky. Naopak, v televizi je pořád na co koukat. Tom Hardy mě uzemnil v Taboo, Jay Baruchel se důstojně rozloučil se vztahovkou Man Seeking Woman, Sedmilhářky mají všechny ty ceny právem, Rick a Morty byli pořád parádně šílení, a i u té Hry o trůny pořád patřím ke spokojenější části barikády. Netflix pak úspěšně zachraňoval bídnou bilanci svým podzimním combem Mindhunter, Godless, Punisher a druhou řadou Stranger Things. Což je nakonec i čtveřice, která patří mezi mé seriály roku. Také na českém rybníčku zavládla letos bída a po peckách typu Semestr, Kosmo či zmiňované Pustině se v uplynulém roce pořádně předvedl jen správně šílený Trpaslík Jana Prušinovského, jenž zároveň patří mezi ty nejzábavnější věci, které jsem loni na komediálním poli viděl. Takže ne, seriálová bída v roce 2017 zas tak úplně nebyla. Jen jsem po žních z let minulých od některých titulů očekával mnohem více.

 

Jak to vidí do_Od

Začnu nečekaně doma. Zatímco rok 2016 zaznamenal na poli české seriálové tvorby hned několik významných tref v podobě Pustiny, Semestru, Kosma a částečně i Trpaslíka (přelom roku, beru ho v návaznosti na tu úspěšnou sérii), loni bylo naopak velké ticho. V době, kdy se na nás kvalitní seriály hrnou zleva i zprava, jsem vážně doufal v nějakou konstantní snahu o posouvání domácí quality TV. Místo toho jsme dostali Kapitána Exnera s vykozenou Vicou Kerekeš. Bezva. Česká televize naštěstí vykopává 2018 s podle všeho povedeným Dabing Street, takže teoreticky není všem dnům konec.

Jinak u mě ale loni vládla převážná spokojenost. Sedmilhářky pro mě byly až nečekaně silnou sondou s neuvěřitelným koncem, Americké bohy jsem si byl naprosto v klidu schopen užít, Hra o trůny mě sice zklamala, ale to jen proto, že šestá řada byla tak zatraceně geniální. A i tak to bylo to nejepičtější, co jsem letos v televizi viděl. Konec roku pak byl už vyloženě krasojízda s Mindhunterem, Punisherem, Godless a druhou sérii The Crown. A přestože šlo ve všech čtyřech případech o obří pecky, věnovat se jim tu už nechci. Musím totiž zmínit seriály, na které se letos maličko zapomnělo.

Nejprve tu byla režjně i scenáristicky vyšperkovaná druhá řada Master of None, pak pro mě osobně asi největší událost minulého roku - závěrečná řada Pozůstalých - no a samozřejmě, jako každý rok, lesbičky v oranžové (Orange is the New Black). Ohromně jsem si však užil také novinku Ozark, která má potenciál stát se pokračovatelem odkazu Breaking Bad, spolehlivě mě zaháčkovala i finální řada britského Broadchurch a nezklamalo nakonec ani třetí Fargo. Byl to silný rok, s tradičně výrazně lepší seriálovou produkcí než tou filmovou, a byť se to neobešlo bez několika zaváhání (Defenders bolí nejvíc), budu na něj vzpomínat v dobrém.

Jak to vidí Sam.Vimes

Seriálový rok 2017 byl slabší než ten předchozí. Chyběla mi nějaká pecka, z níž bych byl naprosto nadšený, jako byl Vinyl nebo Westworld, spousta seriálů zaostávala za svými předešlými sériemi a dočkal jsem se nemála větších či menších zklamání. Ať už to byl čtvrtý Sherlock, který se opět nemohl měřit se staršími epizodami, nebo to, jak Marvel zadupal do země na papíře slibné Inhumans, či Netflix a jeho odbývání komiksovek (Iron Fist a Defenders). Seriálové sucho to ale zase rozhodně nebylo, líbil se mi především Punisher a jeho mix špionážního thrilleru, dramatu o veteránech a nekompromisní akce (aspoň tady se na Netflix naštěstí zlobit nemůžu). A když u komiksů ještě chvíli zůstaneme, vysoko si cením i Legion za odvážný experimentální přístup a vypiplanou audiovizuální složku.

Hra o trůny v sedmé řadě přešla naplno k fantasy spektáklu a místy za to zaplatila zkratkovitostí či scenáristickými berličkami, já si tu podívanou ale i tak užil. Pozůstalí sice nepřekonali famózní druhou sérii, ale i tak se rozloučili na vysoké úrovni. Velmi příjemné překvapení představovala druhá řada Preachera, jež opravila některé chyby první řady a uvedla na scénu dokonalého Herr Starra. Zdaleka nejočekávanější novinkou pro mě loni byli Američtí bohové podle Gaimana a byť se si nakonec líbili, přeci jen k nim mám nezanedbatelné výhrady (a zákulisní info o druhé řadě vzbuzuje jen další obavy). Na závěr ještě ve stručnosti, bavil mě i Fincherův Mindhunter, závěr vztahové alegorie Man Seeking Woman, třetí Rick a Morty, Capaldiho poslední štace v Doctorovi Who nebo Clarkson a spol. v The Grand Tour.

Jak to vidí Mr. Hlad

Ale jo, dobrý to bylo. I když popravdě na seriály je čím dál tím méně času, takže si začínám pečlivěji vybírat. A rabovat Netflix. Bohužel i tak jsem na moc věcí neměl čas. Možná i proto mě Defenders nezklamali a celkem jsem si je užil, ale u comicsovek samozřejmě totálně vládne Punisher, který ukázal, že se to celé dá dělat ještě osobněji, reálněji a drsněji. A že Jon Bernthal je strašlivý řezník. Stejně jsem si užil neskutečně poctivě pojatý western Godless i komornějšího a pomalejšího Mindhuntera od Davida Finchera nebo velkolepou Hru o trůny.

Trochu víc jsem popravdě čekal od druhé řady Stranger Things, která byla na můj vkus až příliš rychlá, a i od Taboo s Tomem Hardym, kde bych zase ocenil, kdyby někdo na ten plyn šlápl trochu víc. Moc keců a divných věcí na úkor opravdu zábavných momentů. Ale furt dobrý. Přesto pro mě jedničkou roku zůstává čtvrtá řada fenomenální gangsterky Peaky Blinders, v níž se spojuje epická výprava, moderní režijní provedení, skvělá hudba a boží herci. K už tak geniální trojici Cillian Murphy, Tom Hardy a Paul Anderson se přidal Adrien Brody jako nejitalštější mafián všech dob (i když byl Američan, protože to má napsané v pase) a já si to celé s nadšením vpálil na jeden zátah. A i loučení pirátských Black Sails bylo skvělé a oceňuji, že se tvůrcům povedlo uzavřít důstojně všechny dějové linky. A taky předvést bojové scény, kterým by slušelo i velké plátno. Takže za mě loňský rok docela dobrý. 

Jak to vidí TedGeorge

Už jste se podívali na Godless? No neklopte zrak k zemi, já měl minulý rok také málo času na nové seriály, ale tahle pecka si prostě zasloužila a zaslouží každou minutu vašeho pracně uspořeného volného času. Nejsem v tom sám a kolegové na předchozích odstavcích už dozajista pečlivě rozebrali, proč byl Godless dost možná nejlepším novým seriálem minulého roku. Co se nových seriálů týče, tak rozhodně nesmím zapomenout na Mindhuntera. Hutné drama o dvou detektivech a jedné akademické pracovnici, kteří v Americe na konci sedmdesátých let rozjíždějí výzkum masových vrahů, se mohlo opřít o několik věcí. Tak předně - produkoval a čtyři epizody režíroval David Fincher, což je prostě luxus. Peníze poskytl Netflix a já musím říct "kudos" za tu odvahu. No a konečně Jonathan Groff, Holt McCallany a Anna Torv. Trio průkopníků pracující pro FBI se vám dostane pod kůži a vy už se jistě nemůžete dočkat druhé sezóny. Také už odpočítávám každý den.

Dostávám se k seriálům pokračujícím a tady nebudu nijak originální. Koukal jsem (a užíval jsem si) sedmou sezónu Hry o trůny a druhé sezóny Stranger Things + Crown. Zvlášt u Koruny bych se chtěl na chvíli zastavit. Zase v ní má prsty Netflix a zase to byla trefa do černého. Po nezapomenutelné první řadě jsem přitom nevěřil, že je možné ještě někam růst. No a ono se to podařilo. Tentokrát jsme se mnohem více věnovali vztahu královny Alžběty a prince Philipa a já jsem tuhle (pravděpodobně) fantasmagorii sežral tvůrcům i s navijákem. Málem bych zapomněl. Už se pomalu připravuje třetí řada. Bude s jiným obsazením a já mu dám šanci. Nicméně... Claire Foy je nenahraditelná a já tu herečku budu od teď vyhlížet snad v každé roli. Čestná zmínka na závěr? Městečko Twin Peaks se vrátilo a David Lynch je pořád neskutečné hovado. Jsem někde v půlce, rozhodně to dokoukám, ale musím si na to vyhradit několik volných večerů. Tady to bez naprosté soustředenosti prostě nejde. Sovy totiž pořád nejsou tím, čím se zdají být.

---

A jak uplynulý seriálový rok vidíte vy?