V redakci jsem jediný, kdo zlomil (ne slepeckou) hůl nad Daredevilem, protože mi to, jak Netflix pracuje s násilím, připadá nudné a jednosměrné, násilí je tam jakoby mimochodem jen jako designový prvek přispívající k atmosféře. Zato Hra o trůny páchá násilí mistrně. Nikdy není spojeno s touž emocí, ale skoro vždy s nějakou emocí spojené je. Jednou je násilí nechutné, jindy lyrické, jednou strašidelné, jindy legrační. Je to dokonce tak brilantní, že v podstatě stejné činy téže postavy dokáží být tragické i komické. Hora roztříští hlavu Oberyna, což je otřesný moment, podpořený kvílením Ellarie. Ale Hora rozbíjející hlavu močícího vejtahy, který přátelům vyprávěl, co dělal Cersei během jejího trmácení uličkou hanby, je ve své úspornost bezmála úsměvný moment. 

 

 

A pak je tu mučení. Scény s mučeným Theonem byly nejkritizovanějším aspektem třetí série. Ale neprávem. Ty scény jsou rafinované, ne samoúčelné. Mísí se v nich brutalita i komika díky Ramsayho zvrhlému smyslu pro humor. To třeba když je Theon před kastrací na pokyny Ramsayho sváděný dvěma ženami a jeho trapič vtrhne do cely s trumpetou a slovy: „Promiň, otřesné načasování.“ Nebo když si Ramsay baštící klobásu před čerstvě vymiškovaným Theonem uvědomí, jak to vypadá, a povídá: „No tak, ne. Nejsem žádný barbar.“ Celá sekvence si hraje s očekáváními, není to jen gore. A Ramsay svým psychologickým mučením stejně jako fyzickým před našima očima zlomí člověka. Když ho osvobodí a znovu zajme, získá potřebné informace i Theonovo přiznání, že jeho „pravý otec zemřel v králově přístavišti“, čímž nám seriál v pravou chvíli chytře říká, že i s někým, jako je Theon, máme soucítit.  Jaký kontrast s mučením v Altered Carbon, které nemá žádné závažné důsledky a děje se mimo realitu. Strašlivé zkušenosti musí nést strašlivé důsledky, aby byly divácky opodstatněné, a Theon je nesl.

 

 

Vesměs skvěle provedené násilí ve Hře o trůny má i stinnou stránku. A to je násilí na ženách, za něž byl hlavně v minulosti seriál dost kritizován. Ne vždy je to fér, protože strašlivý osud potkává všechny postavy, ale souhlasím, že pohled na znásilnění je horší než na vraždu. Co pokládám za oprávněnou kritiku (a poslední řady na to reagovaly) je jakési znásilnění mimoděk, které se děje v pozadí (například znásilňování v Crasterově domě), protože Weiss s Benioffem tenhle prostředek někdy používali nadbytečně, jen aby posunuli děj bez patřičné psychické reakce postavy. Pro mě je užitečným filtrem, jak už jsem zmiňoval u Theona, jestli to postavu změní, nebo jde jen o metodu, jak se někam dostat. Proto je hrozící znásilnění Gilly v páté sérii tak strašně problematické, je to jen berlička. 

Pak je tu porovnání s knihami, kde jsou na rozdíl od seriálu některé styky souhlasné. A tak se kritizuje svatební styk Daenerys s Khalem Drogem, kde v knihách Dany hlesne „ano“. Ale opravdu je to méně problematické, když v knihách třináctiletá Daenerys souhlasí ve stresující situaci? Podle mě je seriálové provedení realističtější s větším pochopením pro ženu. Skutečnost, že mu to dlouhodobě nezazlívá, může spočívat v tom, že středověké společnosti neznaly nic takového jako znásilnění v manželství, a tedy ani ona, byť se jí to hnusilo, nemá pojmy k pochopení, jak hnusná věc se jí stala, a proto se na Droga dlouhodobě nezlobí. Rozhořčení vyvolal i sex Jaimeho a Cersei u Jeffreyho těla, který působil méně konsenzuálně než v knihách. Ale Cersei později říká Oberynovi, který ji uklidňuje, že se její dceři v Dorne nic nestane, toto: „Všude na světě ubližují malým holčičkám.“ Což může být i jemný odkaz na její nepříjemný zážitek s Jaimem.  

 

 

Největší kontroverzi jednoznačně vyvolalo sexuální trápení Sansy v páté sérii. Myslím, že problém nebyl tolik v tom, že se nějaké postavě děje něco strašného. Spíš to, že Sansa už si ponižování a násilí vytrpěla v Králově přístavišti a toto působilo jako krok zpět poté, co nabyla sebevědomí a vlastní motivaci. Je to repetitivní vyprávění v seriálu, který postavil svou slávu na nečekanosti. Také fakt, že svatební noc sledujeme očima Theona, je kontroverzní (ostatně Sansino utrpení slouží hlavně k probuzení Theona, a to mi přijde nesprávné), podobně jako snaha šokovat. Absence hudby v závěrečných titulcích jasně odkazuje na Rudou svatbu, což je první díl, který má závěr úplně bez hudby. Kdyby Ramsay dokázal udržet své trapičství na uzdě, protože je pro něj výhodné udržet si Sansu, stal by se zajímavější postavou, a odlišil by se tak od Joffreyho. 

Věc, která mě konsternuje, jsou určité situace, kdy se Hra o trůny přestane chovat podle vlastní zásady, že násilí je strašné nehledě na to, jak nepopulární postavě se děje. To, co skvěle fungovalo s Joffreyem, neuspokojivá smrt jedem, bylo úplně opačné u Ramsayho. Ta postava byla směřována k tomu, abychom si užili scénu, kdy je její obličej sněden psy. Abychom měli tendenci jásat nad něčím takhle nelidským, to mi nepřijde v pořádku. Tehdy se Hra o trůny zpronevěřuje sama sobě, protože říká: extrémní násilí by nás mělo za jistých okolností těšit.