Díry v zápletce, nedomyšlenosti, hlouposti. Všichni je hledáme a často je kritičtí fandové vidí tam, kde nejsou. Často u skoků v čase. Dobře je to vidět na příkladu Varyse, který byl uprostřed finále šesté řady v Dorne a na jejím konci už stál na lodi spolu s Daenerys. Samozřejmě nešlo o chybu, byly vidět lodi s plachtami Dorne. Je třeba si uvědomit, že různé nesouvisející dějové linie jsou do sebe sestříhané kvůli dramatickému účinku, ne chronologicky. To znamená, že mezi první a třetí scénou v Králově přístavišti mohl uběhnou týden, zatímco mezi druhou a čtvrtou scénou na Zdi jen několik hodin, přesto se střídají. Tahle práce s časem je u komplexních příběhů naprosto běžná, ale z nějakého důvodu na ni mají diváci tendenci zapomínat. Stejně tak se mýlí v jednu chvíli všudypřítomné memy s Rickonem doporučující mu, aby kličkoval: zaprvé nejde o plot hole, protože je dokázáno, že lidé často běží přímou cestou z nebezpečí, i když je delší, jednak měl Ramsay za zády oddíly lučištníků, takže kdyby Rickon začal kličkovat, mohl by ho jednoduše zabít jeden z jejich šípů.

Pro mě obecně jsou důležitější díry v příběhu, a chování postav než logistické detaily. To znamená, že mi víc vadí logika výpravy za Zeď než logistika toho, kde Noční král sebral řetězy. Navíc je scéna vytahování mrtvého draka potenciálně nabitá symbolikou: Viserionova matka je Daenerys, rozbíječka řetězů, jeho zombie otcem je Noční král, ten, jenž ho řetězy spoutal. 

 

 

Tady se právě dostáváme na kolbiště těch plot holes, které jsou často nenápadnější než řetězy, ale protiví se mi daleko víc. Ať už to je banální vyřešení závažných problémů (Jorahův šedý lupus, Arya přeživší bodné rány do břicha po poloamatérském ošetření), už zmíněné úniky na poslední chvíli (Benjen dokonce dvakrát, Jaime v plné zbroji uplaval Daenerys, Jon se vynořil z ledu). A samozřejmě Gendry sprintující k Východní hlídce a k Tormundovi, aby obeslal Daenerys. Jsou lidé, kteří řeknou, proč řešíte realističnost pořadu, v němž se objevují draci a kráčejí mrtví, ale to je zásadní nepochopení žánrového vyprávění obecně a fantasy žánru konkrétně. Aby došlo k identifikaci s příběhem a potlačení přirozené nedůvěry (suspension of disbelief), musí být pravidla světa konzistentní, ne realistická. Zvířata chrlící oheň jsou menší problém než havrani letící absurdní rychlostí bez předchozího oznámení, že místní havrani jsou nadpřirozeně rychlí. Takže pokud se najednou začnou objevovat prvky, které ve vyprávění dosud nebyly, jen proto, že je to zrovna potřeba, divák se cítí balamucen a objevují se trhliny. V tom úplně selhala výprava za Zeď v předposlední epizodě sedmé série.

 

 

Ještě horší je ale proměna charakteru postav za účelem vyvolání zbytečného konfliktu. Viděli jsme to mezi Sansou a Aryou v míře, která mi připadala neuvěřitelná. Postavy spolu najednou nemluví, aby mohl vzniknout konflikt ze vzájemného nepochopení (ukázkovým příkladem je Sansino zamlčení možné Malíčkovy pomoci před bitvou bastardů). Tahle umělá dramatizace vedla k tomu, že Daenerys příliš prohrávala, protože byla její výchozí pozice natolik silná, že ji tvůrci museli zbavit spojenců. Tak si byl Euron schopen za krátký čas postavit tisíc (!) lodí, což je víc, než mělo britské námořnictvo na vrcholu moci, a vybavit je posádkou z ostrovů bez stromů, které jsou minimálně osídlené a zvládnou napadat tak rybářské vesnice. Stejně je podivný odhad Tyriona, že jeho sestra dodrží příměří, z čehož vychází nesmyslná cesta za Zeď (tím nesmyslnější, že na setkání nepozvali nikoho z Citadely a dalších koutů Západozemí). Tato nekonzistence bohužel sráží excelentní seriál.  

 

 

 

Ne, nemluvím o velkých věcech, ke kterým příběh směřuje a jichž se s blížícím se koncem nelze vyhnout. Nejde pořád vraždit postavy a překvapovat. A je omezené množství cest, kterými se příběh ve finálních sezónách může ubírat. Nevadí mi vztah Jona a Daenerys, který nefunguje spíš proto, že mezi herci chybí chemie, ani vnadění na Cleganebowl, střet Sandora a Gregora, Ohaře a Hory. 

Fanservis ale ovládl dialogy mezi postavami a způsobuje potřebu uhánět od jedné velkolepé nebo šokující scény k druhé, aby měli diváci o čem diskutovat, což mi vadí. Proto některé dialogy v sedmé sérii vypadaly, jako kdyby si postavy četly Reddit a posílaly memy. Tak Davos řekne Gendrymu při setkání po letech: „Čekal jsem, že budeš ještě pořád pádlovat.“ A Tyrion se pozastavuje nad tím, jak dobře vypadá Kit Harrington (pardon Jon Snow) podmračený. Olenna ve Vichrech zimy, poslední epizodě šesté série, stírá Písečné hady jednu po druhé způsobem, který se musí zalíbit celé divácké obci. Benioff s Weissem jsou si vědomi i moci gifů a některé scény viditelně skládají s ohledem na ně. Tak zakončí první epizodu sedmé série s Daenerys a Tyrionem u Stannisova stolu ve tvaru mapy Západozemí otázkou: „Začneme?“, i když prosté mlčení by posloužilo lépe.