První série se doopravdy rozjede v páté epizodě, The Wolf and the Lion, kde je také první opravdu skvělý dialog vymyšlený Weissem a Benioffem mezi Cersei a Robertem o tom, že je to jejich manželství, co drží království pohromadě. A odtud kvalitativně stoupá až k posledního dílu. Epizodu Baelor, kde Ned přijde o hlavu, a ještě lepší Fire and Blood, kde je Robb prohlášen Králem Severu a Daenerys se stane Matkoud raků, točil Alan Taylor, a ten dal seriálu jasný vizuál. Sezóna byla kritizovaná za přílišné prolínání sexuálních scén s dějovou expozicí (sexpositions), ale není to nic hrozného. První série, která pro mnohé zůstává nejoblíbenější díky Seanu Beanovi a také díky tomu, že ji pohání jednoznačný konflikt mezi Starky a Lannistery a řešení záhady Branova pádu a nezdařené vraždy. Jedinečný začátek. 

 

 

 

Tady začíná pravá Hra o trůny s množstvím motivů a zápletek a zrad a přemírou postav. Svět se rozšiřuje a zalidňuje, ukazuje se, že vše je politicky zamotanější a válka je mnohosměrnější než jen mezi Starky a Lannistery. Nedoceněná série, protože nemá jasné ohnisko jako ta první a poněvadž je roztříštěnější. Ale jde o velmi politickou sérii, v níž má několik hlavních postav své nejlepší nebo skoro nejlepší linky: Tyrion, když úřaduje jako Pobočník krále za nepřítomného Tywina, zdatně všechny obehrává a spřátelí se s Varysem, Arya má skvělé slovní duely s Tywinem, též je zde tragické rozhodnutí Theona a setkání Jona s Ygritte. Obsahuje tři památné epizody v čele s Blackwater, která zůstává nejlepší epizodou celého seriálu.  

 

 

 

 

Bezchybně poskládaná série a v podstatě sdílené první místo. Bezútěšný triumf a nemilosrdný pohled na válku a zradu. Série, která napravila jedinou drobnou chybu druhé série, a to jistou chaotičnost ve střídání nesouvisejících příběhů tím, že každou epizodu opatřila jistým sjednocujícím tématem, jako jsou peníze a problematika financování války a podobně. A samozřejmě vrcholí momentem až omamné brutality na Rudé svatbě. Vyvraždění Seveřanů je budováno celou epizodu, která je zvláštně znepokojivá (Walder Frey si lačně prohlíží Talisu, Daenerys dobude Yunkai, Jon zradí Ygritte a je podrápán v obličeji sokolem, Starkové jsou k sobě nejblíž po dvou sériích – Rickon a Bran ve věži nad Jonem a Arya téměř u své matky a bratra. Moment, který sjednotil internet v adorování seriálu, moment který má osudové parametry antické tragiky, protože je šokující, ale při zpětném pohledu nevyhnutelný. Celá série je bez hluchého místa. Považte: 3. epizoda – Jaime přijde o ruku, 4. – Daenerys vypálí Astapor a získá Neposkvrněné, 5. – Jaime řekne Brienne, jak si doopravdy vysloužil přezdívku Králokat, 6. – Jon leze s Divokými na Zeď a Malíček mluví o chaosu (další skvělý monolog napsaný showrunnery o tom, že mečů v Železném trůnu je desetkrát méně, než se povídá), 7. – Brienne bojovala s medvědem, 8. – Tyrion se ožení se Sansou. 9. – Rudá svatba. Kritici jí rádi vytýkají scény mučení Theona, ale to mučení je ve skutečnosti jedno z nejlepších v dějinách filmu, jak jsem vysvětloval tady. Je to poetika třetí série, s níž si nejvíc spojuji Hru o trůny jako celek.

 

 

Nemysleli jste si, že může vyhrát sezóna bez Oberyna, že ne? Série, která v sobě spojuje to nejlepší z první a druhé poloviny seriálu. Mistrovský scénář se potkává s navýšeným rozpočtem v dokonalé součinnosti. Škoda, že Alex Graves, který režíroval její většinu, se už u seriálu neobjevil, protože měli fanoušci problémy s některými jeho výroky.  Série, která bude mít v mém žebříčku epizod nejvíce zástupců. Začíná nejsilnějším úvodem vůbec, epizodou The Two Swords, v níž Tywin roztaví Eddardův meč Led, Arya získá zpátky Jehlu a Ohař chce víc a víc kuřat. Pokračuje excelentní The Lion and the Rose neboli Purpurovou svatbou, po níž následuje pár výplňkových epizod. Ale od šesté až do konce nastává dokonalost. Každá epizoda jako kdyby fungovala samostatně i společně, byla malým filmem a vybraným potěšením. Tyrionův soud, konec tety Lysy, Oberyn vs. Hora (další skvělý monolog showrunnerů o Tyrionově bratranci a broucích), bitva o Zeď a jedno ze tři nejlepších finále v podobě The Children, vtipně odvysílané na Den otců, v níž si Tyrion definitivně vyřídí účty s Tywinem. A vše spojuje Arya putující s Ohařem po zpustošených Říčních krajinách, což je ohromně silnou výpovědí o hrůzách války. Čtvrtá série má na všechno čas a skvostně dýchá. Je to série, kterou jsem si pro její větší filmovost a menší beznadějnost pustil nejvíckrát a je pro mě spolu s třetí tím vůbec nejlepším, co jsem v televizi viděl.