Dokonalost. Od otvírací scény na napětí zvracejících vojáků v podpalubí. Přes bubny, divoký oheň, radu, Tyrionův proslov. Naprosto kompaktní epizoda, nejen zaměřením na jedinou událost, ale i tematicky. Je zde jasná souvislost mezi bojujícími a ženami a dětmi čekajícími na výsledek. Brilantní tím, jak si hraje s diváckým příklonem k jedné nebo druhé straně. Možná chceme, aby Lannisteři prohráli, ale bojíme se o Tyriona. Skoro lepší než samotná bitva je rozhovor Sansy se Cersei (což je jedna velká Emmy krádež na Leně Headey), jež jí dává v opilosti podivné rady. Také nejspíš nejlepší výkon Sophie Turner v životě. Druhá epizoda, kterou napsal pro seriál George R. R. Martin, je dechberoucí. 

 

Pravý opak Blackwater. Rozmáchlá epizoda s velkým rozptylem, kdy každý důležitý příběh dostává své malé zakončení. Cersei odstřelí Baelorovo septum, k čemuž složí Ramin Djawadi mimořádnou hudební kompozici, a usedne na trůn v momentu, kdy Jaime vidí, že jeho láska spáchala přesně to, čemu on zabránil a kvůli čemu ztratil čest. Bran zjistí, kdo byla Jonova matka, a Jon je prohlášen Králem Severu. Sam dorazí do Citadely, Arya naservíruje Walderu Freyovi „humble pie“ a Daenerys pluje do Západozemí. S trochou fantazie se to dá pokládat za závěr, pokud se vám nelíbí ten opravdový a nevadí vám otevřené konce. Nejlepší epizoda režírovaná Miguelem Sapochnikem.

 

 

 

Pro mě navždycky lepší než předchozí Baelor, kde dojde ke stětí Eddarda. Tady totiž opravdu zjistíme, že meč dopadl přesně. Vidíte, jaký to má na všechny vliv. Robb zoufale tupící svůj meč planými údery do stromu poté, co vyhrál bitvu a zajmul Králokata, obětoval 2000 Seveřanů, a přesto přišel o otce, je jeden z nejsilnějších momentů celého seriálu. Sansa se postaví Joffreymu („Možná mi můj bratr přinese tvoji hlavu.“). A Daenerys vezme zbytečky života manželovi a dá život drakům. 

 

 

Děti se bouří. Cersei řekne Tywinovi, že zvěsti o jejím vztahu s Jaimem jsou pravdivé. Arya nechá zemřít Ohaře (ale předtím ho okrade). Souboj Ohaře a Brienne je úžasně fyzická záležitost plná surovosti, kousání a křiku, Cleganebowl si přeje, aby byl alespoň z poloviny tak dobrý. Daenerys zamkne své draky poté, co Drogon zabije jednu malou holčičku. A Tywin skončí tím nejméně důstojným způsobem. Absolutní masterclass Petera Dinklage. 

 

Doslova drtivá epizoda. Důkaz, že Hra o trůny dokázala překvapovat i po Rudé svatbě. Sansa zalže lordům z Údolí, aby kryla Malíčka, a Daenerys zjistí, že na ni Jorah špehoval. Přední místo si zaslouží nejen kvůli legendárnímu souboji Hory s Oberynem, ale i pro jeden z nejlepších kusů scenáristické invence, když Tyrion těsně před soubojem přemýšlí o zbytečnosti násilí v podobenství o lannisterském bratranci, který bezmyšlenkovitě zabíjel brouky. 

 

 

Jaime se vyrovnává se ztrátou ruky. Theon přizná Ramsaymu, že jeho „pravý otec zemřel v Králově přístavišti“. Varys ukáže Tyrionovi čaroděje, který ho vykastroval. Lord velitel je zavražděn povstalci Noční hlídky. Ale hlavně: Daenerys se vypořádá s otrokáři v Astaporu po svém ve scéně, která se stala pověstnou. Proto všechna ta jména Daenerys pro děti narozené v roce 2013.

 

 

Třetí série potvrzuje jednoznačně nejsilnější prostředek ze všech řad. Počínaje soubojem Ohaře s Bericem, po Jonův první milostný zážitek s Ygritte (nakonec něco věděl), až ke strhující popravě Rickarda Karstarka Robbem, pro něhož je tohle rozhodnutí začátkem konce. Vrcholem je vyznání Jaimeho, proč zabil Šíleného krále. Nikolaj Coster-Waldau je tu nejlepší, co kdy byl. A když si stěžuje, že rytířské přísahy si mohou protiřečit, je to významný komentář k morálce fiktivního, i skutečného světa. 

 

Kdyby se Bílí chodci neprojevili v poslední sérii jako nudná hrozba, byl by Tvrdodomov o kousek výš. A já plně respektuju, že ho má mnoho lidí na prvních místech. Realizace bitvy je úžasná, ale mě zkrátka víc zajímá, když člověk řeže do jiného člověka spíše než do nemrtvého. Epizoda významná i tím, že v ní mezi sebou vedli Daenerys a Tyrion své první dva rozhovory. A Daenerys se přiznala k tomu, že chce „zlomit kolo“ aristokratického útlaku. První velká epizoda režírovaná Sapochnikem (fanoušci spekulovali, že pátá série nebude mít velkou bitvu, protože na seznamu režisérů chybí Neil Marshall, který stál za Blackwater a bitvou o Zeď).

 

 

Fialová svatba a poslední z epizod, kterou napsal Martin. Jako úžasně funkční prostředek se tu ukazuje divadlo na divadle, když Joffrey nutí návštěvníky svatby sledovat parodickou verzi války pěti králů, přestože většina hlavních hostů má k poraženým nějaký rodinný nebo jinak blízký vztah. Nakonec si ale nejvíc cením toho, že smrt Joffreyho, někoho, jehož konec jsme si přáli roky,  je nakonec ošklivá a neuspokojivá, protože najednou sledujeme jen chlapce, který se dusí v bolestné křeči v náručí matky. Na takovéhle komplikované emoce bohužel tvůrci postupně zanevřeli (Ramsay a jeho psi).