Co se vlastně v Černobylu stalo? To už nám v podstatě vysvětlila minisérie, ale je dobré to mít hezky černé na bílém. Především nedošlo k jaderné explozi. Došlo k výbuchu páry. Prostě se přehřála voda jako v „papiňáku“. Dále došlo k výbuchu vodíku. A došlo k požáru grafitových tyčí a dalšího materiálu.  Na začátku byla snaha zvýšit bezpečnost reaktoru. Před odstavením pro jeho pravidelnou údržbu a výměnu paliva bylo rozhodnuto provést bezpečnostní test. Vyzkoušet, pokud by došlo k výpadku elektřiny pro chlazení reaktoru, tedy pro přívod vody, zda lze zajistit dostatečnou elektřinu ze setrvačného doběhu vodních turbín, než naskočí dieselové generátory, které slouží jako záložní zdroj energie. 

Cílem tedy bylo udržení chodu čerpadel pro chlazení reaktoru, než naskočí dieselové motory. Tento test měl být proveden před spuštěním elektrárny do provozu, ovšem v honbě za splněním socialistických závazků se to nestalo. Když operátoři v elektrárně snížili výkon zhruba na polovinu, přišel ze 130 km vzdáleného Kyjeva pokyn, aby se počkalo se snižováním výkonu reaktoru, neboť elektřinu potřebují kyjevské továrny a ostatní zařízení (blížil se 1. máj, nastavené kvóty pro výrobu musely být dodrženy). Tím pádem byl výkon stabilizován asi na polovině, což by nevadilo. Co vadilo však, že to trvalo tak dlouhou dobu, až musela být vystřídána směna v elektrárně (denní za noční). Ta služba, jež byla na provedení testu dobře připravena, odešla domů. Začaly se vršit chyby, směna nedokázala udržet výkon reaktoru, jenž začal prudce klesat, spadl pod nepovolenou úroveň a uvnitř se začal hromadit prvek xenon 135, který se jinak při normálním výkonu dále přeměňuje. Po dobu mnoha hodin nedovolí tento prvek obnovit činnost reaktoru, dokud nedojde k jeho samovolnému rozpadu. 

RBMK je typ parního reaktoru (např. v Temelíně máme tlakovodní). Tento typ byl původně navržen jako vojenský, sloužil k obohacování uranu pro výrobu atomových bomb, až následně byl upraven pro civilní účely. Vojenský původ reaktoru byl jednou z příčin jeho havárie, neboť projektová dokumentace byla přísně tajná a obsluha elektrárny nebyla plně obeznámena s jeho specifiky. Tento reaktor je řízen tak, že když chcete snížit jeho výkon, zasouváte do něj regulační tyče zpomalující štěpnou reakci paliva, a když ho chcete zvýšit, regulační tyče vytahujete. Posádka velína elektrárny ve snaze znovu zvýšit výkon začala vytahovat tyto tyče, až jich zasunutých zbylo jen šest z celkových 211. 

Obsluha se rozhodla neskončit, ale pokračovat v testu. Turbíny byly odpojeny od reaktoru, chladicí voda necirkulovala, zahřívala se, měnila v páru a tlak páry v jádru rostl. Operátoři stiskli tlačítko na rychlé odstavení reaktoru, tedy rychlé zasunutí všech regulačních tyčí, už však bylo pozdě. Regulační tyče byly vyrobeny z boru zpomalující štěpnou reakci, ale na špičkách tyčí směřujících do reaktoru byl grafit, jenž reakci paradoxně urychluje. Zvýšená produkce tepla způsobila deformaci šachet regulačních tyčí, takže tyče se nezasunuly úplně. Došlo k mohutné explozi, která odmrštila 1000-2000 tun těžký krov a do okolí začaly unikat radioaktivní látky.