Na místo havárie byli jako první povoláni hasiči, kteří se snažili zlikvidovat propuknuvší požáry. V následujících dnech byl zničený reaktor zasypán pěti tisíci tunami materiálu - písek, bor (třetí nejtvrdší látka na Zemi, první je diamant), dolomit, jíl, olovo. Aby se zabránilo dalšímu úniku radioaktivních látek do okolí, byla nad zničeným čtvrtým blokem postavena budova, tzv. sarkofág. Na to, že šlo o budovu postavenou ve spěchu (asi 200 dní) a za extrémních podmínek, vydržel sarkofág 30 let, než byl v roce 2017 překryt další stavbou. 

A to obrovským krytem, jenž má vydržet dalších 100 let a má hermeticky uzavřít vše, co je pod ním. 95 % aktivního radioaktivního materiálu je stále pohřbeno pod sarkofágem.  Jednoduše řečeno, čím delší dobu budou radioaktivní látky schovány pod těmito kryty a nechají se samovolnému rozpadu, tím lépe.  Nový kryt stál přes dvě miliardy eur, stavba byla financována z peněz různých dárců přes Evropskou banku pro obnovu a rozvoj. Kryt se budoval stranou a nad starý sarkofág byl přesunut po kolejích. Hmotnost nového krytu je 30 tisíc tun. Tento typ nového sarkofágu byl zvolen proto, aby bylo možno postupně rozebrat a odvozit jeho předchůdce, zbylé palivo a ostatní radioaktivní látky na místo některého ze stálých úložišť jaderného odpadu.  

Byla vytvořena stupnice jaderných havárií od 0 do 7. Černobylská havárie z roku 1986 byla označena nejvyšším stupněm, tedy 7, stejně jako havárie z roku 2011 v japonské Fukušimě. Další největší havárie, označené stupněm 5, se staly v roce 1957 na elektrárně Windscale v Británii a v roce 1979 na jaderné elektrárně Three Mile Island v USA.

Počet lidí, kteří umřeli v důsledku černobylské havárie, se nedá přesně spočítat. Nejde totiž vždy zjistit, jaký člověk umřel v důsledku zasažení černobylskou radiací, jež způsobí zhoubné bujení buněk, tedy rakovinu, a který člověk umřel na rakovinu „přirozeně“. Musíme mít na paměti, že na rakovinu umírá ve světě každý čtvrtý člověk, takže můžeme pracovat jen s odhady. Navíc radiace, jež může nemoc způsobit, se nachází všude kolem nás. Přichází z nitra naší Země, z našeho Slunce, z dalekého vesmíru atd. 

Nicméně akutní nemoc z ozáření byla potvrzena u 134 pracovníků elektrárny a hasičů. 31 lidí zemřelo bezprostředně po nehodě, v průběhu následujících dvaceti let zemřelo na následky ozáření dalších 19 lidí z této skupiny. Vyšší dávky ozáření obdrželo na 600 tisíc likvidátorů následků havárie (vojáci, civilisté). Došlo ke zvýšenému počtu rakoviny štítné žlázy u dětí - 6.500 případů. Naštěstí pokud je rozpoznána včas, je velmi dobře léčitelná, takže došlo „pouze“ k 15 úmrtím. Evakuováno bylo okolo 340 tisíc lidí, včetně přilehlého města Pripjať, jehož veškeré obyvatelstvo, cca 50 tisíc lidí, bylo evakuováno během tří hodin pomocí 1.600 autobusů. Více než 5 milionů lidí stále žije na kontaminovaném území. Očekává se, že v průběhu následujících desetiletí zemře několik tisíc lidí na následky zhoubných nádorů. V tehdejším Československu jsme byli v poměrném bezpečí, lidé zde dostali ekvivalent dávky, která se rovná jednomu delšímu letu nebo 14dennímu pobytu na horách. Nesmíme zapomínat také na ekonomickou zátěž, jež byla a stále je obrovská. Říká se, že tato katastrofa přispěla k pádu celého Sovětského svazu.