Dlouho se to plánovalo, mnohokrát se odkládalo, ale speciál Přátelé: Zase spolu je konečně tady. Dorazila nejen kompletní šestice titulních přátel, ale i tvůrci seriálu David Crane, Marta Kauffman a Kevin S. Bright, moderátor James Corden a spousta hvězdných hostů. Nakolik je to nakonec zábavné nebo informativní a kolik budete ke sledování potřebovat kapesníčků, to se dozvíte na dalších řádcích.

Jak to vidí Spooner:

Vlastně docela fajn. Jen to bylo asi tak o půlhodiny delší, než se slušelo. I přes všeobecné mediální haló a u mnohých možná přehnaná očekávání jsem i díky traileru věděl, že se na nás řítí v podstatě klasický reunion, v němž budou hlavní herecké tváře vzpomínat, vtipkovat a dojímat se a tvůrci se budou co nejvíc snažit, aby nostalgickou atmosféru přenesli i na diváka. A to se jim naštěstí docela daří. Hlavně úvod, kdy seriálové hvězdy přichází do starých známých kulis, na mě dýchl tou správně přátelskou atmosférou, u níž už jsem pomalu jen čekal, kdy začne Chandler hláškovat a Monica zběsile uklízet. 

Pak ale začne herce zpovídat James Corden a celé to sleze to neurážejícího a pro fanoušky na míru ušitého shledání. Chvíli se hraje kvíz, pak se čtou scénáře ikonických scén, poté přijde zbytečné vzpomínání hvězdných hostů a jednou za čas se objeví i nějaký ten představitel vedlejší role. V některých momentech je to hodně fajn a zejména stále neskutečně sehraná a sympatická šestice dokáže i „obyčejný“ reunion parádně odtáhnout. Jenže v závěrečné třetině se speciál už spíše dramaturgicky i scenáristicky zacyklí a přetažená stopáž se začíná přeci jen projevovat. Ve výsledku jde tak o milé shrnutí jednoho nestárnoucího fenoménu, jež vás navíc utvrdí v tom, že tady se opravdu skončilo v nejlepším a další pokračování není třeba. Že by se však divák dozvěděl něco nového či mu při návratu legendární party ukápla slza, to se bohužel úplně říci nedá.

Jak to vidí Sam.Vimes

Speciál Přátel je pestrou kombinací mnoha různých segmentů, mezi nimiž poměrně rychle prostřihuje. Díky tomu stominutová stopáž pořadu celkem dobře ubíhá. A tak se od emotivního začátku s postupnými příchody na starý seriálový set přesouváme k talkshow s Jamesem Cordenem, zpátky do ikonického bytu na kvíz, záběry ze studia jsou střídány předtočenými rozhovory s tvůrci seriálu a to celé je prokládáno krátkými vstupy jako módní přehlídka, Phoebe s kytarou nebo vzpomínky fanoušků z celého světa, co pro ně Přátelé znamenali.

Něco funguje víc, něco míň. Třeba mnoho z dalších hereckých hostů doslova jen přijdou, pozdraví se s Přáteli a zase jdou pryč. Osobně bych bez klipů s fanoušky obešel klidně úplně, byť třeba kolega krauset je dále v textu vyzdvihuje. Naopak nostalgické vzpomínání centrální šestice (nejen) v ikonických kulisách funguje moc hezky a jak herci, tak i tvůrci seriálu prozradí některé nové zajímavostí. Speciál Přátel není ničím převratným, ale pro fanoušky je to povinnost, která příjemně naláká na opětovné shlédnutí těch starých deseti sezón. A zároveň jde také o skvělý argument, proč opravdu nechtít regulérní pokračování (pokud o tom tedy někdo ještě pochyboval).

Jak to vidí krauset:

Když jsem si dělal první rok vysoké DVD rewatch Přátel, seriálu, který jsem jako dítě zbožňoval, čekal jsem, že budu zklamaný. Z dětství jsem si pamatoval gagy Joeyho a Phoebe, Ross mi tehdy zdaleka tak vtipný nepřišel, i když jsem se s ním sžil, protože i já chtěl být paleontologem. K mému překvapení byly vtipy chytřejší a různorodější, než jsem čekal. A Ross mi přišel nejvtipnějším členem ansámblu (počítání do tří v solárku, kožené kalhoty). Mnohem víc jsem ocenil různé typy humoru, od absurdního po ironii, od situační komiky ke slovním hříčkám (stále je Rossova reakce na Phoebino přerušení Rachelina líčení smutného života tím jejím v úplném úvodu seriálu: „Slovo, které hledáš, je, nicméně‘“). Ani tak však pro mě Přátelé nejsou seriálem, který bych měl ve své osobní topce, už roky jsem si je nepustil a žádné sklony k velké nostalgii v souvislosti s nimi necítím. Proto jsem se na Reunion ani nijak zvlášť netěšil.

Reunionu moc nepomáhá, že opravdu vtipný je naživo jen Matthew Perry, a to včetně moderátora Jamese Cordena. Jestli měli být přátelé nějakým archetypem lidí mezi dvacítkou a třicítkou, tak je jejich setkání po sedmnácti letech jakoby srazem celkem průměrných lidí středního věku. Vzpomínkový díl mi nakonec nepřišel cenný kvůli nostalgii, ale několika novým odhalením. Jedním bylo Perryho temné přiznání, že pro něj živé publikum nepředstavovalo vždy pozitivum, protože se na jeho smíchu stal nakolik závislým, že mu bylo až fyzicky špatně, když se jeho vtip nesetkal s očekávanou reakcí diváků. Tím hlavním je pochopitelně odhalení, že k sobě Schwimmer a Aniston chovali milostné city. Skutečnost, že k ničemu nikdy nedošlo, protože se míjeli a jeden či druhý byl vždy zadaný, a fakt, že jejich prvním polibkem byl onen slavný mezi Rossem a Rachel za deště v kavárně, seriálu dodává hořkosladký podtón více než cokoliv, co mohlo proběhnout v rámci reunionu. Tolik k uštěpačným poznámkám, že by někdo jako Ross nikdy nemohl získat někoho jako Rachel.

To, co jsme ve FRIENDS Reunion viděli, je asi maximum, co se dá od podobného formátu, když je konzervativně uchopen, čekat. Pár rozněžnění, celkem pestré prostřihy mezi čtecí zkoušky, vzpomínáni v Moničině bytě, talk show na gauči a několik vtipných aktivit jako krátká módní show v nejlepších kostýmech seriálu (Cara Delevingne se pro vánočního pásovce narodila). Tvůrci a herci seriálu mohou být pyšní, že natočili něco, co se dotýká lidí po celém světě – to mezinárodní okénko, kde se různí lidé svěřují, co pro ně seriál znamená, patří k nejlepším momentům pořadu –, ale jak sami uznávají, další pokračování či film by musel šťastný konec seriálu zhatit. Tohle bylo tedy asi poprvé a naposled, co se milovaná šestice vrací. A já jsem s tím spokojen.