10/10
Upřímně, ani nevím, kdy naposledy jsem byl svědkem natolik neotřelého a skutečného pisálkovství. Surovost a beznaděj amerického venkova 19. století je zde zachycena způsobem, který svou objektivností zdrcuje diváka a nechává ho bezbranného přihlížet na nepředstavitelné hrůzy, aby jej hned v dalším záběru postavil před dechberoucí scenérii za doprovodu libozvučného, poetického dialogu o lásce mezi otcem a dcerou. Král workoholiků, Talyor Sheridan opět sáhl do bezmenzného hájku kreativity a našel v něm kolos, který se tentokrát zpupně tyčí nad veškerou konkurencí.
reagovat
|