3. WandaVision

WandaVision byla první vlaštovkou MCU na seriálovém poli. Očekávání tak bylo určitě velké, byť vzhledem k formátu trochu opatrné. Sitcomové hrátky byly středobodem celého seriálu a poté, co si divák zvykl, se zároveň začal dozvídat i více o celém příběhu. Gradace seriálu byla budována velmi šikovně a i když skončil poněkud filmovým stylem, tak se jednalo o skvělý zážitek, který nám neukázal pouze nový rozměr našich oblíbených postav, ale také šikovně rozšířil celý komiksový vesmír. Skvělé herecké výkony v hlavních rolích a jedno z nejoriginálnějsích podání se tak celkově rozhodně trefily do černého a WandaVision se stala jedním z nejzajímavějších a nejzábavnějších seriálů loňského roku. (Diego.Dorlan)

2. Arcane: League of Legends

Kdo by to ještě před pár měsíci tušil, že budu za jeden z nejlepších seriálů roku považovat adaptaci hry, kterou jsem v podstatě nehrál a léta jsem nechápal její velký úspěch. Jenže animák Arcane ukázal, že k prvotřídní předělávce herního fenoménu nepotřebujete znalost předlohy. Stačí, když si tvůrci vezmou ze hry jen nutné „základy“ a promění je v seriálové podobě v daleko bohatší a zajímavější svět. A hlavně plnokrevnou fantasy řežbu, která na sebe rozhodně neupozorňuje jen fenomenální vizuální stránkou, ale také výtečně napsanými postavami a skvěle budovaným příběhem. Ten se ze zprvu akčního nářezu promění ve vrstevnatý napínák, v němž funguje také politika, pletichaření a emoce, jež zejména ve třetí a finální části ždímou scenáristé po litrech. Špičkové řemeslné pojetí, na němž Netflix s Riot Games evidentně nešetřili, je pak pouze hezkou třešničkou na dortu. Neskutečně návyková záležitost. Doufám, že si ostatní studia dělala poznámky a nyní už ví, jak má vypadat výtečná herní adaptace. (Spooner)

1. Boj o moc

Nehledě na to, jakou nadšenou reakci si přečtete (včetně mé recenze třetí řady), žádný superlativ nemůže plně vystihnout brilantnost Boje o moc. Jesse Armstrong vytvořil dokonale aktuální satiru vysokého korporátního prostředí, v níž mediální magnát lomeno tyran Logan Roy figuruje jako skutečný současný superpadouch, který nepotřebuje masku ani superschopnosti. Nevraždí ani osobně neznásilňuje, ale tvoří prostředí, které znemožňuje vést diskusi o důležitých tématech dneška a zabraňuje zasáhnout proti ničení planety. Z určitého pohledu je, jak pronese jeho bratr, horší než Hitler. A jeho potomci, kteří se ho zoufale snaží svrhnout, mají možná poslední šanci. Toto je věrnější příběh o tom, jak náš svět postupně míří ke katastrofě, mnohem spíše než Don’t Look Up (jehož Adam McKay Succession produkuje). Pokud má ale svět skončit, ať se tak prosím stane až po finální epizodě Boje o moc, neboť jediný superlativ, který nadsazený není, zní: odvíjí se tu před námi možný kandidát na nejlepší dramatický seriál vůbec. (krauset)

Osobní tipy:

Spooner – Neporazitelný – Brutální komiksová laskomina, která si hraje s žánrovými archetypy a klišé a zejména ve své druhé polovině se mění v nekompromisní akční i scenáristický nářez, který nemá chybu.

krauset – Dickinson – Dickinson loni odvysílala svou třetí a finální sérii. Její tvůrkyni Alaně Smith se podařilo ve třiceti epizodách přiblížit život veliké básnířky Emily Dickinson nesmírně vtahujícím způsobem, který nepostrádá švih, a zároveň poskytnout nuancovaný pohled na úděl umělce, na vznik jeho díla a na uměleckou tvorbu – včetně překážek publikace pro ženy v 19. století – obecně. Její verš je živý.  

Diego.Dorlan – Piklírna – Animovaný seriál, který si pohrává s myšlenkou “co kdyby všechny konspirační teorie nebyly úplná hloupost”. Seriál plný kreativity a humoru je neskutečně zábavnou podívanou a další skvělou ukázkou toho, co všechno může animovaná tvorba nabídnout.

Sam.Vimes – Loki – Audiovizuálně vypiplaná komiksovka s tradičně výborným Tomem Hiddlestonem si hraje s cestováním v čase, svobodnou vůlí i různými tvářemi sebe sama, zatímco ve svém jádru jde vlastně o love story.

Jokolo – Scény z manželského života – Aktualizace Bergmannovy sondy do jednoho manželského vztahu se povedla na výbornou. Zachovala ty podstatné aspekty, které dělaly z původní série výjimečně nevšední obraz vztahu, se kterým se přesto dalo ztotožnit. Zároveň ale přidává podstatné dějové zvraty, které z minisérie dělají poutavou ukázku toho, jak některé dnešní vztahy mohou fungovat. Režisér Hagai Levi zdařile pracuje s kontrastem přehnaně chladného a sterilního prostředí a dialogů, ze kterých emoce naopak přímo stříkají. To celé podtrženo pevným herectvím Oscara Isaaca a Jessicy Chastain, které jsem nikde neviděl hrát tak dobře. Až mě mrzí, jak celá minisérie proplula fakticky bez povšimnutí.

tomasmy – Čas – Britové prostě umějí a třídílná minisérie Čas je toho dalším důkazem. Tady je všechno dobře. Čas nabízí psychologickou sondu do duše hlavních postav v podání famózního Seana Beana i neméně skvostného Stephena Grahama, přičemž každý z nich stojí na jiné straně vězeňských dveří, zároveň je to také dokument o nehezkém (pravděpodobně nejen britském) vězeňském systému. Strhující a dojemný scénář, který je s každou epizodou čím dál lepší, je zárukou toho, že na tyhle tři hodiny jen tak nezapomenete. 

Ojik – Ochránce – Zdaleka ne dokonalý, přesto na tuzemské poměry kompaktní a tvůrcovsky vyzrálý projekt, který v sobě navíc zdařile propojuje dramatiku západního střihu a funkci veřejné služby.