NEJLEPŠÍ BITKA

3. Útěk Hawkeye s Kate před Echo (Hawkeye)

Hawkeye byla po dlouhé době marvelovka, která se vrátila do trochu reálnějšího světa, než jsme byli v poslední době zvyklí. Podobně kvalitní akci na této "nižší" úrovni nám naposledy servíroval Netflix v jeho portfoliu seriálů, takže dvojka Clinta a Kate nás velmi potěšila návratem do této roviny. Tím vůbec nejlepším byla scéna, kdy naši hrdinové utíkají ze základny Echo. Velmi povedený jeden dlouhý záběr v autě, kdy se Hawkeye snaží zbavit nepřátel a zároveň vysvětlit Kate, jaké šípy by měla či neměla použít, pak vyvrcholí v jejich skvělou souhru a extrémně kreativní použití dostupných trikových šípů. Zkrátka jeden z nejlepších soubojů minulého roku. (Diego.Dorlan) 

2. Vi vs Sevika v baru (Arcane)

Bitku o to, která bitka z Arcane bude reprezentovat seriál v našem žebříčku, nakonec vyhrála konfrontace Seviky a Vi. Pravá ruka záporáka Silca proti naší hlavní hrdince Vi byla bezesporu jednou z nejdrsnějších, které jsme mohli vidět. Celkové zpracování scény je naprosto výborné. Od začátku s jukeboxem, přes vyprázdnění baru až po pauzy na nabrání sil jsem se bavil naprosto královsky. Mistrně střižená konfrontace byla neuvěřitelně surová, ale místy také relativně humorná. (Diego.Dorlan)

1. Konec první epizody Invincible

Následují spoilery pro první epizodu Invincible. Ta je z devadesáti procent relativně normálním představením komiksovky, kde dospívající syn Omni-Mana (obdoby Supermana) poprvé objevuje své schopnosti a začíná trénovat s otcem. Jenže pak přijde závěrečná scéna, kde Omni-Man bez nejmenšího varování napadne místní Justice League, sám proti všem. Ve filmech jsou vzájemné střety hrdinů obvykle jen takovým kočkováním, kde jsou naopak všichni velmi překvapeni, pokud se náhodou někomu něco stane. Invincible ale nemusí brát ohledy na budoucnost jednotlivých hrdinů v sólovkách, a tak následuje, jak by to vypadalo, kdyby se do sebe Superman s ostatními hrdiny pustili doopravdy. Není to stylové, je to drsné a krvavé. Když po první fatalitě dokonce přestane hrát dramatická hudba, nastalé ticho jen zdůrazňuje brutalitu scény. A navíc to celé funguje jako dokonalé zaháčkování diváka. Proč to Omni-Man udělal? Ovládal ho někdo, nebo to bylo z jeho vlastní vůle? A co to všechno teď znamená pro jeho syna Marka? (Sam.Vimes)

Osobní tipy:

Spooner – Robby vs. Eli (Cobra Kai) – Všichni logicky očekávali, že hlavní mužský zápas ve finále čtvrté řady padne na Robbyho a Miguela. Toho však kvůli okolnostem nakonec nahradil napravený Hawk. A tvůrci vymáčkli potenciál fightu opravdu na maximum. Výborná choreografie, skvělá práce s postavami, emoce, napětí při každém úderu či chvatu… Zkrátka, co se bitek týče, tenhle zápas se řadí v Cobra Kai na jasný vrchol.

Sam.Vimes – Finální zápas (Heels) – Stephen Amell jako velký fanoušek wrestlingu dával do bojových scén všechno. A nejvíce to vyniklo v úplném finále, v zápase tří wrestlerů, kde se i přes „falešnost“ wrestlingu mohlo kvůli osobním ambicím a egu jednotlivých aktérů stát cokoliv.

krauset – Duel na hladině (Viktoriánky) – V první řadě této viktoriánské steampunkové fantasy o ženách, na něž se přenesou zvláštní schopnosti, dojde k nekonečně originálnímu souboji, v němž se hlavní hrdinka Amalia musí utkat s mužem, který dokáže chodit po vodní hladině (nebyl to Kristus). Plynulé využití vody jako zároveň nestabilního živlu pro jednu i pevného skupenství pro duhou postavu je jednou z nejlepších akčních scén roku, a to i proto, že tak nápaditě využila koncept a pracovala s prostředím. 

Diego.Dorlan – Jinx vs. Echo (Arcane) – Konfrontace Jinx s Echo byla jedna z vizuálně nejzajímavějších scén loňského roku. Prolnutí jejich dětských her s konfrontací na život a na smrt v dospělosti bylo velmi dobře zpracované a navíc celé zabalené v hravém vizuálním stylu. Co víc si může divák přát?

Jokolo – Finále (What if...?) – Přestože na mě celkově nezanechala série velký dojem, na finální bitku všech hrdinů proti nejspíš nejsilnějšímu záporákovi, jakého MCU svět doposud viděl, můžu pět jen samé ódy. Byť mi samostatné epizody často přišly nudné, spojení těchto hrdinů dává perfektní smysl a umně kombinuje neotřelé tváře se starými známými. A právě vzájemné interakce, jak ty dialogové, tak ty v rámci soubojů, jsou hlavní devízou finální bitvy. Dokonce ani v Endgame jsme se nedočkali takto kreativního kombinování schopností jednotlivých hrdinů. Vyždímán je tady i potenciál plynoucí z předcházejících dílů – do bitvy se zapojí jak Strangeovy potvory, tak hromady zombie. Velkou roli hraje i humor a odlehčený tón, aniž by tím ale trpěla vážnost celého konfliktu. Nedočkáme se tu tak velkolepých momentů jako Thorův příchod do Wakandy či Capovo zvednutí Mjölniru, celkový dojem z bitky pro mě nicméně zůstává nejsilnější z celého MCU.

Ojik – Vision vs. Vision (WandaVision) – Závěrečný souboj hrdiny a padoucha se stejnými schopnosti je v komikových filmech už klišé, které se táhne až k prvnímu Iron Manovi. A náběh na něj má i boj hrdiny s jinou verzí sebe sama. Duel Visionů nemá revoluční choreografii ani provedení, přesto mi v paměti utkvěl pro osvěžující způsob vyřešení konfliktu. Když proti sobě stojí dvě velmi mocné bytosti, mohou totiž krizi řešit nejen fyzickou silou, ale i intelektem. V regulérní filozofické rozpravě dvou levitujících androidů byl kus Doktora Manhattana a toho, jak mohou být popkulturní polobozi dnešní doby nositeli silných myšlenek, nikoliv pouhou atrakcí síly.