NEJVĚTŠÍ ZKLAMÁNÍ

5. The Falcon and the Winter Soldier

Seriálová štace Falcona a Winter Soldiera vzbuzovala naděje, že bude poctivou žánrovkou, která dá alespoň po akční stránce vzpomenout na druhé filmové dobrodružství Captaina Americy. Podobně jako u sólovky Black Widow ale potenciál zůstal nenaplněn. Tvůrci se místo toho pustili do předem prohraného boje a rozhodli se zabývat náloží témat, pro něž byla šestidílná minisérie zcela nedostačující platformou. Samovy pochyby a soukromí, Buckyho zpytování svědomí, nový Captain, bolavá kapitola dějin programu supervojáků, teroristická bojůvka útočící na geopolitické uspořádání světa po probliku, linka s Power Brokerem, návrat Zema, Carterové a Batroca, wakandská mise, nástup hraběnky Vanessy… a určitě jsem na něco zapomněl. Seriál pod tíží dramaturgické nesoustředěnosti nevyhnutelně imploduje a celé vyprávění se tříští do nesourodé změti motivů, z nichž dostatečně zajímavý a podnětně vykreslený není skoro žádný. Finále působí jako něco z produkce CW, a když nudná akce ustoupí vznosným proslovům, je to stejná bída. Deset otevřených konců pak vyvolává dojem, jako by TFTWS byl projektem uplácaným z jinam se nehodících nápadů a sloužil především k posunu starých zápletek a postav novým směrem v rámci dalšího vývoje MCU. Možná byla má očekávání příliš vysoko a pořád jde o stravitelný popcorn slušné řemeslné kvality, přesto se zklamání z promarněné šance nelze ubránit. (Ojik)

4. Star Wars: Visions

Hvězdné války se nemusí neustále točit jen okolo rodiny Skywalkerů. Antologie animovaných povídek Star Wars: Visions se ale od původních příběhů rozlétla příliš daleko a nabízí jen sbírku v podstatě náhodných sci-fi příběhů s anime stylizací, kde se objevují světelné meče a občas někdo mluví o Síle. Absolutně to nepůsobí jako součást stejného světa naší oblíbené galaxie. A z devíti krátkých epizod by se dal zvednout palec nahoru jen u jediné. (Sam.Vimes)

3. Zaklínač

První řada Zaklínače byla báječná. A druhá by byla taky, ovšem pouze v případě, kdyby se jednalo o zcela původní fantasy a ne o adaptaci jedné z nejlepších knižních fantasy sérií, což je přesně to, čím se tvůrci ohánějí. Že adaptují. Neadaptují. Tedy pokud se Zaklínač v Americe nejmenuje ještě nějaká další knižní série. Druhá řada Sapkowského slovanské fantasy, kterou nám v prosinci přinesl Netflix, začala výborně, první díl skvěle převedl na obrazovky báječnou povídku, ale v dalších epizodách začínají tvůrci tvořit vlastní fanfikci, která má s původním dílem společných jen pár prvků, skvělou Ciri a výborného Cavilla. Po herecké stránce je Zaklínač skvělý celý, ale to prostě fakt nestačí. Z předlohy a její atmosféry ve druhé sérii nezbylo vůbec nic, a to, co zbylo, se úplně zkazilo (například Marigold) a většina dějových linií je prostě a jednoduše hloupá, často i nudná. Na třetí sérii se tak rázem těším výrazně méně (spíše vůbec). Vzhledem k tomu, že ho tentokrát nepoužili, je ovšem materiálu do ní mraky, tak snad to vyjde, protože takhle je to holt špatně. Důkaz toho, že polská televizní adaptace je fakt lepší. (tomasmy) 

2. Nadace

Měla to být jedna z největších seriálových událostí roku a sci-fi pecka, na níž fanoušci žánru dlouhá léta čekali. Jenže místo toho přišlo spíše potvrzení toho, že jeden ze základních kamenů knižních sci-fi je do hrané podoby takřka nepřeveditelný. Obzvláště, když to děláte úplně blbě. Tvůrci totiž vzali velebenou předlohu a totálně ji přeměnili k obrazu svému – a to včetně postav i stěžejních motivů. A to se v případě Isaaca Asimova opravdu neodpouští. Seriál se tak po slibném úvodním díle rychle proměnil v utahanou nudu s opravdu hodně nesympatickými postavami, často i prkennými herci a nikam nevedoucími dialogy, které se rádoby snaží o hluboké myšlenky, ale ve skutečnosti nikam nevedou. Čtenáři tak měli hodně velký bolehlav a budou tvůrce nenávidět sakra dlouho. Knihami nepolíbení diváci se pak ambiciózním seriálem pronudili a hodně těžko hledali motivaci, aby tuhle čím dál pitomější podívanou vlastně dokoukali. Uvidíme, zda se ve druhé řadě povede alespoň menší reparát. (Spooner)

1. The Watch

Seriál na motivy zeměplošské Hlídky měl obrovský potenciál, ať už by se jednalo o adaptace Pratchettových knih nebo o úplně nové případy, jež by na ně navazovaly (jak jednu dobu zněl plán). Ohromně pestrý svět, skvěle napsané postavy, nespočet hlášek a vtipů, zajímavé zápletky i nosné myšlenkové podloží v čele s humanismem nebo kritikou rasových i třídních předsudků. To všechno bylo plně k dispozici pro zfilmování. A to všechno zůstalo ležet nevyužito. Proč a jak, o tom podrobněji píšu ještě v pozdější kapitole článku. Každopádně po dlouhých letech v produkčním pekle a po Pratchettově smrti místo adaptace jeho knih vznikl prapodivný paskvil, kde nefungovalo absolutně nic. Z ducha původního materiálu nezůstala ani kapka, všechny postavy byly zvráceně pokroucenými verzemi sebe sama, a přitom zůstala jména i názvy a objevily se různé (špatně využité) koncepty či vtipy z knih. Výsledek tak působí především jako krutý výsměch všem fanouškům Pratchetta. (Sam.Vimes)

Osobní tipy:

Spooner – Loki – Zatímco většina redakce si sólovku boha klamu užila, já jsem moc nechápal proč. Loki je totiž podle mě vlastně dost velká nuda, která mrhá svým potenciálem, s titulní postavou pracuje dosti nezajímavě a nebýt povedeného finále, možná by se na tento MCU kousek i docela rychle zapomnělo.

Sam.Vimes – Y: The Last Man – Adaptaci post-apo komiksu od Briana K. Vaughana se nepodařilo trefit jeho atmosféru, zbytečně se přidávaly dějové linky navíc a tak nějak celkově šlo o promarněnou šanci. Není divu, že na druhou řadu nedojde.

Diego.Dorlan – Love, Death and Robots – První řada Love, Death and Robots nás všechny velmi potěšila. Z toho důvodu jsme se samozřejmě hodně těšili na řadu druhou, a naše zklamání tak bylo znatelně horší, když jsme dostali nejen mnohem menší počet epizod, ale také jejich kvalita byla citelně nižší. Od samotných nápadů na jednotlivé příběhy, až po jejich mnohem méně zajímavé vizuální zpracování.

Jokolo – Ted Lasso – První řadu jsem si náramně užil a s rostoucí popularitou seriálu jsem doufal, že neduhy, které trošku haprovaly, budou napraveny. Pokračování pro mě však bohužel rozvíjelo pouze to, co mi na první sérii vadilo nejvíc – nezajímavé prohlubování charakterů, zvětralý opakující se humor a bohužel i nepropracovaný svět fotbalu. Ústřední charakter tak přešel z dobráckého humoristy na otravnou plochou figurku, čímž bylo mé zklamání završeno.

tomasmy – Příležitostní detektivové z Baker Street – Mohla to být docela dobrá detektivka o mladých pomocnících Sherlocka Holmese z ulice. Jenomže z toho vylezl naprosto nezajímavý mix nepovedené fantasy, nepovedeného hororu, směšného rodinného dramatu a ještě dalších věcí, s trapným Holmesem, nudným a protivným doktorem Watsonem a nezajímavými puberťáky, kde jedinou povedenou věcí je fajn atmosféra dobového Londýna. Fakt jsem rád, že tohle zrušili. Jedna z nejhorších věcí, ve kterých se objevují nejslavnější Doylovy postavy.