NEJVĚTŠÍ BIZARNOST

3. Způsob adaptace Terryho Pratchetta (The Watch)

Adaptovat dílo Terryho Pratchetta není nic lehkého. Showrunner Simon Allen se o to ovšem ani nepokusil, místo toho arogantně prohlásil, že žádné z předchozích pokusů o věrné adaptace nefungovaly a okázale u toho ignoroval všechny ty případy, kdy to fungovalo skvěle, jako třeba Dobrá znamení. Zneužil nedostatečně ošetřenou část staré smlouvy, která dávala právo na kreativní dohled nad seriálem o zeměplošské Hlídce samotnému siru Terrymu, nijak ovšem neřešila postup po jeho smrti a případný přesun této role na jeho dědice či správce duševního vlastnictví. Allenovi tedy nic nezabránilo, aby si dělal, co chtěl. Ze zdrojového materiálu vzal, co se mu zachtělo, a překroutil to k nepoznání. Některé změny schoval pod roušku inkluzivních a progresivních idejí, zatímco vyhodil a popřel mnohem propracovanější a ve skutečnosti progresivnější myšlenky původního textu. Jiné změny byly už jen stejně tak náhodné, jako bizarní a nepochopitelné, a tak se různě měnily vnější i vnitřní charakteristiky postav i okolního prostředí. Přitom však Allen stále zachovával jména i slavnou značku a nestyděl se brát i některé Pratchettovy vtipy, jen aby je špatným převedením zoufale nedokázal prodat před kamerou. Dílem zlovůle, dílem čirá neschopnost tady daly vzniknout paskvilu, který nefunguje ani jako adaptace, ani sám o sobě. (Sam.Vimes)

2. Queen Latifah jako akční hrdinka (Equalizer)

Bob Odenkirk se nás loni v pecce Nikdo snažil přesvědčit, že akčním hrdinou se může stát opravdu každý. Jenže v té samé době přišla do televize Queen Latifah se seriálovým Equalizerem a ukázala, že to fakt není pravda. Vlastně pořád nechápu, jak někomu mohlo připadat jako dobrý nápad obsadit zrovna ji do role ultimátní drsňačky a bývalé špičkové agentky. Obzvláště, když neumí moc běhat, nemotorně padá a v akčních sekvencích se musí stříhat po vzoru céček se Stevenem Seagalem tak zběsile, aby nebylo poznat, že neumí pořádně ani základní chvaty. A její drsný výraz připomíná spíše naštvanou maminu, kterou někdo předběhl ve frontě na nákup. Z nového Equalizera díky tomu vylezla nechtěná žánrová parodie s nejbizarnějším castingem roku. (Spooner)

1. Jeden týden s panem Božským (A jak to bylo dál...)

Začalo to šokujícím koncem první epizody návratu Sexu ve městě, kde zemře John, pan Božský. Dostal infarkt sám doma, po jízdě na rotopedu. Tvůrci chtěli dát Carrie šanci se s ním rozloučit, a tak je John při jejím příchodu ještě stále živý a dokonce při vědomí. Místo dojemné scény z toho ale vyšla bizarní podívaná, kde snad každý divák i divačka křičel na obrazovku, ať mu Carrie dá první pomoc a zavolá záchranku, zatímco ona svou životní lásku jen obejme a nechá umřít. Komická nadinterpretace, že jej Carrie zabila schválně (místo první pomoci ho ještě trocho přitopila ve sprše) dává stále větší smysl než to, že ji nenapadlo vytočit 911. Následovala vlna rozhořčení i články, jež počítaly i dojezdový čas záchranek v dané části města a zdůrazňovaly, že John měl šanci přežít, i kdyby se mu dostalo pomoci až po ztrátě vědomí. Už jen tohle by stačilo na umístění v této kategorii, ale slovy Horsta Fuchse: to není všechno.

Zdaleka nejstudenější sprcha následující ráno čekala na výrobce rotopedů Peloton. Ti sice věděli, že v seriálu bude použit jejich produkt, ale ne že jako „vražedná zbraň“. A už vůbec ne, že jim tahle nevděčná reklama doslova ze dne na den sníží ceny akcií. Takže se zástupci Pelotonu okamžitě vrhli do minimalizace škod, v prohlášeních vysvětlovali, že Johna zabil především jeho nezdravý životní styl, zatímco aktivní cvičení mu v dlouhodobém měřítku pomáhalo. A jak spokojeni sami se sebou museli být, když se jim v rekordním čase podařilo natočit reklamu s Johnovým hereckým představitelem Chrisem Nothem! Neradovali se ale dlouho, protože ani tohle ještě nebylo všechno. Krátce nato se totiž objevila nařčení Notha ze sexuálního obtěžování. Peloton tedy svou „skvělou“ novou reklamu rychle stáhnul. A v novém Sexu ve městě nakonec pana Božského nebylo bolestně málo, naopak ho tam bylo až nevhodně moc, a tak se ještě rychle vystřihovaly jeho flashbackové scény ze závěru minisérie. Zkrátka větší drama než samotný seriál. (Sam.Vimes)

Osobní tipy:

Spooner – Postava Karli (The Falcon and The Winter Soldier) – Týmovka Falcona s Winter Soldierem byla plná podivných scenáristických voleb, tou zdaleka nejdivnější ale byla postava Karli, záporačky a tak trochu antihrdinky, jejíž motivy by měl divák chápat a vlastně jí i trochu fandit. Jenže jak má člověk proboha fandit někomu, kdo v podstatě zabíjí nevinné a s jeho charakterem se pracuje tak strašně nešikovně, až je vám ona holčina opravdu pekelně nesympatická?

krauset – Meteor Man v Pánu prstenů – Jedna opakující se zvěst z natáčení Pána prstenů mi nedává už nějakou dobu spočinout. Už za týden se v prvním teaseru na Pána prstenů: Prsteny moci dozvíme více o podivné postavě přezdívané Meteor Man. Co je zač a proč dorazí do Středozemě tímto více než výstředním způsobem a jak tvůrce vůbec napadlo, že je něco takového nutné a žádoucí, je s podivem.

Jokolo – Star Wars seriály - Jako bizarnost i zklamání by se dal označit způsob, jakým Disney/Kathleen Kennedy/bůhvíkdo pracuje se seriály, v nichž mají k dispozici možná největší a nejoblíbenější ságu všech dob. Nelze tvrdit, že tu nefunguje nic. Dave Filoni v animácích odvádí dobrou práci a přinesl postavy, které jsou zajímavé a oblíbené. Jenže při celkovém srovnání například s vypiplaným MCU, kde každý jednotlivý krok i detail působí naplánovaně a diváci tak mohou hltat kompaktní svět, práce se Star Wars seriály působí jako projekt na prvouku. Absolutní absence jasné vize a plánu má za výsledek změť náhodných postav a doufání, že se ten či onen seriál chytne. O Bobovi se mluvilo před x lety jako o oblíbené postavě (což nikdy nepochopím), bum, má vlastní seriál. Jenže jak to udělat, aby příběh nebyl naprosto totožný s Mandalorianem? Protože co jiného o Bobovi vlastně víme než to, že je to cool lovec, stejně jako Mando? V Bobovi proto přišli s nuznou rádoby linkou o mocenských soubojích, která je stejně směšná jako odfláknutá. Nejlepší epizody jsou tedy právě ty, v nichž hlavní protagonista absentuje. A co další projekty? Připravovaný Andor nám opět nabídne období mezi epizodami III a IV, které jsme zatím viděli pouze v Solovi, Rogue One, Bad Batch, Rebelech a bůhvíkde ještě. Sázka na jistotu, originalita nula. Vykročí-li studio novým směrem, dopadne to zoufale jako Star Wars: Visions. Nikdy mě nepřestane udivovat, jak lehkovážně se ke Star Wars přistupuje. Jistou útěchu do budoucna tedy může poskytovat Ahsoka. A samozřejmě: „Help me, Obi-Wan Kenobi. You are my only hope.“

Ojik – Marvelovští padouši našeho srdce – Baron Zemo měl před lety nakročeno k tomu být jedním z nejlepších záporáků MCU, autoři Falcona s Winter Soldierem však dělají zase krok zpět. Scéna s maskou je surrealistický bizár jako ze špatné fanfikce, vrcholem je ale oficiální desetihodinové video z nepoužitých záběrů z diskotékové scény, která přitom v seriálu nepůsobila až tak nepatřičně. Kolegové kritizují snahu tvůrců vyvolat sympatie k sobecké teroristce Karli, pokus o přeměnu chladnokrevného psychopata v divácké zlatíčko je ale obdobně ujetý. A čestná zmínka do třetice: Ralph Bohner.