6. Benedict Cumberbatch

Benedict Cumberbatch že je na šestém místě?, říkáte si rozhořčeně a nevěřícně a mnozí jistě už teď od článku naštvaně odcházíte. Ale ano, je to tak, prostě mi to takhle vychází. Cumberbatchovo ztvárnění moderního vysoce funkčního sociopata (nikoliv psychopata, doplňte si to) à la Sheldon Cooper je naprosto fenomenální a právě díky němu přišel tenhle divný doktor k většině svých fanoušků, včetně mé osoby. A fenomenální jsou tady naprosto všichni - ať už je to doktor Watson Martina Freemana či Andrew Scott v roli Moriartyho, jenž Cumberbatche dost možná zastiňuje. Výteční byli i scenáristé - Mark Gatiss (zde též představitel Sherlockova bratra Mycrofta) a Steven Moffat předvedli naprosto fenomenální poctu Doylovu kánonu, alespoň tedy v prvních třech sériích, pak už to trošku (víc) drhlo.

To, jak velcí fanoušci předlohy pánové jsou, je znát z prakticky každé minuty. Tu je několik povídek spojeno do jednoho příběhu, tu je na první pohled věrná adaptace, jenž má ale ve svém závěru nakonec úplně jinou pointu, a to ani nemluvím o nespočetné hromadě citací (často opět ve zcela nových kontextech) a odkazů, nehledě na to, že se občas objeví i motiv z jiných Doylových děl. Sledování tohoto seriálu si bezpochyby užijete i zcela bez znalostí Doylova kánonu - aby ne, chytré zápletky, herecké výkony, fantastické dialogy, úžasná vizuální stránka, strhující tempo a hudba jsou lákadly samy o sobě, ale holmesologové seriál ocení ještě více. A i ti stejně velkou část referenci přehlédnou (ještěže existuje internet!).

Gatiss a Moffat pak navíc kánon rozšířili nezanedbatelným způsobem, když dali větší prostor postavám paní Hudsonové, inspektora Lestrada, Mary Watsonové i Mycrofta Holmese. Některým dali křestní jména a všem pak minulost, mnohdy dost temnou. Tyhle vedlejší figurky prakticky bez jakékoliv minulosti nebo záchytné informace o jejich životě (hlavně v případě Lestrada a paní Hudsonové) se tak v jejich podání staly naprosto plastickými a plnohodnotnými postavami se zajímavými osobními linkami. Rozdíly mezi předlohou a tímto moderním pojetím by vydaly na samostatné pojednání (napíšu ho k příležitosti páté série), takže takto orientačně to myslím pro představu stačí. Kdyby Sherlock Holmes žil v současnosti byl by nejspíš přesně takový, jak ho napsali Moff s Gatissem, tedy mnohem méně příjemnou osobou než za dob královny Viktorie. A já bych docela rád věděl, zda by výsledkem jeho setkání se Sheldonem byl druhý velký třesk. 

5. Peter Cushing

Na pátém místě je klasik legendárního britského studia Hammer, představitel Van Helsinga, dr. Frankensteina (nikoliv Monstra), velkomoffa Tarkina a lidského vynálezce z Doctora Who, jenž vynalezl stroj času vypadající jako modrá policejní budka, se kterým přistál na planetě Daleků (to najdete). Cushing si Holmese poprvé zahrál roku 1959 právě v produkci tohoto studia, jehož specialitou byly horory. Šlo o adaptaci Psa baskervillského, která byla typicky hammerovská - studiová, atmosferická a nijak velkolepá, ale zato zatraceně kvalitní, i dnes zcela funkční a naprosto po právu považována za jednu z nejlepších verzí (kvalitních hammerovek je mimochodem překvapivě dost). V roli sira Henryho Baskervilla se zde objevil Cushingův velký přítel (a na plátně velmi často i protivník), budoucí tvář nejen Sherlocka Holmese, ale i jeho bratra Mycrofta, velikán Christopher Lee (jistě netřeba představovat).

Ale zpátky ke Cushingovi - ten se do role Holmese poprvé vrátil v 60. letech v seriálu BBC, který jsem neviděl, a který se dochoval pouze z části kvůli nechvalně proslulé likvidaci archivů, jež mj. postihla například první dvě éry klasického Doctora Who. Součástí tohoto cyklu byla i adaptace Psa baskervillského. Cushing se tak obávanému přízraku z blat postavil hned dvakrát, jen s různými Watsony po boku. Celkem se seriál dočkal dvou sérií (1964 a 1968) a 29 epizod. Další Cushingovo ztvárnění velkého detektiva přišlo až roku 1984. Maska smrti (The Masks of Death) je jeho předposledním filmem a ačkoliv není příliš známý, rozhodně stojí za vaši pozornost. Tentokrát jde pro změnu o příběh zcela původní, pojednávající o záhadných úmrtích bez zjevných příčin a o hrozbě války mezi Německem a Anglií. Jeho děj se odehrává v roce 1913 a Holmes v něm už je na odpočinku, ale takhle velký případ si žádá jeho služeb. Cushing sice Holmese typově úplně nepřipomíná, ale jeho ztvárnění je skutečně výborné. Ostatně není divu, Cushing byl mistr.

4. Ian Richardson

Ian Richardson ztvárnil Holmese ve dvou filmech z roku 1983. Prvním bylo průměrné a zdaleka ne nejlepší zpracování Znamení čtyř, tím druhým naprosto bezkonkurenčně nejlepší adaptace Psa baskervillského (jestli máte jiný názor, můžete zariskovat a zmínit ho do diskuze) a je velká škoda, že jich nakonec nebylo víc, ačkoliv původní plán počítal s filmy hned šesti. Ale přesto to pořád není tak úplně všechno, záleží, jak se na to díváte.

Na začátku století totiž Richardson v pětidílné detektivní minisérii BBC Vražedná místa (Murder Rooms), ztvárnil skutečnou postavu doktora Josepha Bella. a modří už vědí, proč o tom hovořím. Bell byl totiž učitelem Doyla na univerzitě v Edinburghu a později z něj dokonce učinil svého přímého asistenta. Hlavně byl ale největší inspirací pro postavu Holmese, studenty totiž zcela ohromoval svými mistrovskými dedukcemi - stačilo, aby se jednou podíval na osobu, s níž se setkal poprvé v životě, a rázem o ní věděl téměř vše. Stejně jako Holmes. Doyle byl v posluchárnách nejednou svědkem jeho úžasných schopností. Policie ho často zvala k vyšetřování a prý dokonce možná odhalil i identitu Jacka Rozparovače... ale možná taky ne, protože ten papír se údajně někde ztratil (že by ho někdo v Buckinghamském paláci omylem spálil?). Možná vás bude také zajímat, že Bell na rozdíl od Holmese nebral drogy. Vražedná místa kromě zajímavých detektivních zápletek popisují i jeho vztah s Doylem, jehož alter egem se později stal doktor Watson. Chcete vědět víc? Watson je válečný veterán z Afghánistánu (což díky Holmesově famózní úvodní dedukci všichni víte), Doyle se účastnil búrské války. Doylova lékařská praxe byla naprosto neúspěšná, Watson na tom sice byl o něco lépe, ale když se naskytla příležitost k dobrodružství s Holmesem, neváhal své pacienty přenechat kolegovi. Pokud jste Richardsonovo pojetí Sherlocka Holmese ještě neviděli, ani tady nešlápnete vedle.