Kancl / The office (2001-2003)

Kult, který snad netřeba nikomu připomínat. Seriál, se kterým Gervais přišel na pitch meeting ještě jako téměř neznámý umělec, odstartoval vlnu trapné situační komiky mockumentary stylem, z níž čerpají hity jako Taková moderní rodinka, Brooklyn 99 či Parks and Recreation. Již v britském Kanclu byla však díky cringe situacím laťka nastavena tak vysoko, že se jí jen stěží povede překonat. Oproti zmíněným rodinným pohodičkám mohl Rickyho skvost navíc čerpat z eRkového ratingu, který dal prostor mnohým skvělým gagům.

Postava Davida Brenta, ze které série těžila, si pak dál žije vlastním životem, ať už je to formou Gervaisových stand-upů, případně filmu David Brent: Life on the road, který propaguje fiktivní album vydané touto postavičkou. Úspěšnost seriálu odstartovala i vlnu remakeů, z nichž nejznámější a nejúspěšnější je bezesporu ten americký (o rozdílech mezi oběma přístupy k látce se můžete dočíst v tomto článku). Britská verze však dodnes vyniká nejvýraznější tváří, a to zejména díky odvážně jadrným situacím, které by se na dnešních veřejnoprávních obrazovkách mohly objevit jen s velkou dávkou odvahy.

Postupný příklon k dotažení vážných dějových linií na úkor situační komiky osvěžujícím způsobem seriál zakončil. Gervais věděl, kdy jít dál, a seriál k nelibosti mnohých ukončil po dvou sezónách, což se posléze stává jeho trademarkem, který překročil až s nedávnou třetí sérií After Life. A byť je Kancl jeho nejznámějším dílem, byla by škoda vnímat jej jen jako „toho, co napsal Kancl“.

Komparz / Extras (2005-2007)

Kancl způsobil na britské komediální půdě nemalý poprask a Gervais tak měl v dalším projektu volné ruce. A rozhodl se rovnou přijít s tématem, které je pro něj ryze osobní – snaha se prosadit na poli komika. V Komparzu proto hraje životem unaveného muže, který zhoršuje svou krizi středního věku tím, že se živí podřadnou prací filmového komparzisty a neustále jen sní o tom, že jednou napíše úspěšný sitcom. Na své cestě, která je nakonec úspěšnější, než by čekal, se pak setkává se širokou paletou těch nejznámějších tváří, které na nás denně hledí z hollywoodských plakátů. Díky tomu si můžeme být jistí, že Kancl byl veskrze úspěšný seriál, jinak by mu taková jména rozhodně nedovolila, aby z nich dělal takto směšné figury.

Patrick Stewart zde nadšeně hovoří o tom, že jeho příští rolí bude mutant, jehož superschopností je odhalovat ženská ňadra. Orlando Bloom tu jájínkovsky uraženě nadává, když někdo naznačí, že není nejkrásnějším mužem planety. Kate Winslet tu posléze zmiňuje, že roli ve filmu o holokaustu vzala jen proto, že je to prakticky jistota Oskara (což se shodou okolností o pár let později opravdu splnilo v Předčítači).

Jak však šel se seriálem čas, téma provázející celou komikovu kariéru je zde zhuštěno do jedné série, a to přechod od komiky k serióznosti. Snahy Andyho jakožto hlavní postavy, jenž jsou nakonec korunovány úspěchem, nevedou pouze k vytoužené slávě, ale k depresím, pochybám a nutnosti vypořádání se s vlastními démony. Jde o překvapivý vývoj, který je možná až příliš uspěchán. Naznačuje však směr, kterým se budou další díla ubírat a Gervais si díky tomu bezesporu vyřešil některá svá osobní témata, která ho tížila. A situací, kdy ho nadšení fanoušci hláškující jeho seriály a parodující jeho postavy štvou k nepříčetnosti, je zde překvapivě mnoho (kdybyste na něj náhodou někdy natrefili na ulici). I díky tomu, jak překvapivě se Gervais skrze hlavní postavu odkopal (ale hlavně kvůli cameo roličkám) seriál stojí za vidění.

Life’s Too Short (2011-2013)

Warvick Davis, kterého dobře známe ze Star Wars, Harryho Pottera, filmu Willow a vůbec všeho, kde se mihla nějaká půlmetrová postavička, tvoří páteř seriálu Life’s Too Short. A kdo má rád sebetrýzeň a trapnou situační komiku, s tímto skvostem rozhodně nešlápne vedle. Osmidílná série totiž Warvicka podává nikoliv jako úspěšného herce, ale jako trapně životem se protloukajícího ex-umělce, který se za každou cenu snaží o comeback, ideálně v podobě pokračování filmu Willow.

Již v Komparzu jsme byli svědky plodného výčtu slavných figur kulturního světa, které ze sebe dělaly blbečky. V Life’s Too Short jde však tvůrčí trio, které čítá navíc Stephena Merchanta a samotného Warvicka Davise, ještě mnohem dál. Seriál, který se jako jediný z celé Rickyho tvorby tváří jako opravdový dokument pracující s reálnými postavami, totiž komická camea dovádí k dokonalosti. Johnny Depp, Helena Bonham Carter, Sting. Pokud vám Val Kilmer přišel v posledním Top Gunu až přehnaně patetický (nebo jsem sám?), u jeho scén si spravíte chuť. Situace, kdy ze sebe dělá naprostého idiota v obleku Batmana a krade kolegům peníze pod příslibem účasti na dalším filmu, patří k tomu nejlepšímu, co trio vyprodukovalo.

Možná vám ale stále vrtá hlavou kostrbatý odstavec, jímž uvádím celý článek. Proč jsem se rozhodl psát o Rickym? Je snad jeho kariéra málo známá? Jaký je důvod tohoto článku? Odpověď najdete v následujícím videu. Chci, aby tohle viděl každý na světě. Nechci způsobit přílišný overhype, ale kdyby Ricky Gervais nenapsal vůbec nic jiného a přišel jen s následující scénkou s Liamem Neesonem, stále by šlo o jednoho z nejvtipněji píšících autorů. To, co se děje v těchto pěti minutách, je pro mě vrcholem komedie a pravděpodobně nejvtipnější skeč, jaký jsem kdy viděl. A komukoliv o něm řeknu, nikdo ho nezná. Jde přitom o neuvěřitelnou chybu. Liam Neeson tady dokazuje, že když smísíme jeho motherfucker mód s komediální rovinou, vznikají zázraky. Je hezké, že si přečtete zbytek článku. Já ale hlavně chtěl, abyste viděli tohle.