7. Banda

The Boys si hned při svém debutu připsali pověst seriálu, který se nebojí jít přes čáru. Často si člověk při sledování říkal, že seriál tuhle pomyslnou čáru už překročil a nemá čím překvapit. V průběhu třetí řady jsem pak několikrát slyšel, že partičce kolem Karla Urbana se nejen podařilo najít tuto hranu, kterou  překročili, ale že za ní našli ještě další hranu, kterou se rozhodli nechat daleko za sebou. Když jsem se pak konečně ke třetí řadě dostal, tak jsem musel uznat, že tohle tvrzení seriál skvěle popisuje. Nová série posouvá mnoho postav za tu pomyslnou hranu a mimo vydatných věcí, které si mohou dovolit předvádět pouze The Boys, posouvá i boj ústředních hrdinů do nových rozměrů. Vyobrazení legendárního Soldier Boye v podání Jensena Acklese funguje jako skvělá protiváha vůči šílenému Homelanderovi Antonyho Starra, který je stále stejně “zábavný” jako vždy. Obecně se zdá, že tvůrci Bandy mají jasno v tom, kam chtějí postavy posouvat a co si mohou (ne)dovolit a funguje to snad lépe, než kdy dříve. (Diego.Dorlan)

6. Euforie

Už první série Euforie byla velmi silným a nepříjemným výletem do života současných teenagerů plného drog, psychických problémů či vlivu sociálních sítí, v druhé řadě šel ale tvůrce Sam Levinson v mnoha ohledech ještě dál. Ano, nová sezóna svým způsobem změnila styl, ubrala na tématech a řadu postav odstrčila do pozadí. Stala se tak v podstatě intimní a komorní záležitostí, která šla ovšem svým charakterům a zbývajícím motivům daleko více pod kůži. A právě i díky tomu byl návrat Euforie ještě intenzivnější a emotivnější šlehou než při své premiéře. 

Seriál silně vtahující formou vypráví o drogové závislosti, toxicitě vztahů či rodinných problémech a to s takovou urputností, že se vám některé scény dost výrazně zapíšou do hlavy. Neskutečně emotivní a depresivní pátá epizoda dokáže být v otázkách drog stejně silná, znepokojující a zároveň svým způsobem edukativní jako před lety Requiem za sen. K tomu tu máme samozřejmě ještě výtečné herecké výkony v čele se Zendayou, která po právu sbírá jednu cenu za druhou, a režijní i vizuální sebejistotu Sama Levinsona, jenž na tempu ani „psycho“ atmosféře nepolevuje ani na moment. Výsledkem je pak opět výtečná generační výpověď, z níž ale mnoho rodičů nebude mít úplnou radost. (Spooner)

5. Sandman

Kultovní komiks Sandman se během let potýkal s mnoha neúspěšnými pokusy o zfilmování, nakonec se to povedlo až u Netflixu s intenzivním dohledem autora Neila Gaimana, který zúročil načerpané dobré i špatné zkušenosti z adaptací Amerických bohů, Dobrých znamení a dalších. A povedlo se to opravdu znamenitě, protože tenhle seriál skutečně rozumí svému zdrojovému materiálu, převádí na film maximum z jeho ducha a když něco mění či aktualizuje, dobře ví proč a jak. Navíc se neadaptuje pouze Morfeův ústřední příběh, ale poctivě zpracovává i zdánlivě méně důležité vedlejší části komiksu, o něž by ale byla velká škoda přijít. Dojde tak na oblíbené setkávání s Hobem Gadlingem či na povídky s kočkami a múzou Kalliopé v bonusové jedenácté epizodě. Z valné většiny se povedl i casting, Tom Sturridge se v hlavní roli vhodně trefil do polohy vážně se beroucího melancholika, který se neusměje, Boyd Holdbrook a David Thewlis jsou správně démoničtí. Sandman je zkrátka vynikající temná fantasy s podmanivou atmosférou, nádhernou výpravou i triky. (Sam.Vimes)