1. Rod draka

Prequel Hry o trůny bodoval ve všech aspektech. Nádherné kostýmy, rekvizity a interiéry se střídaly s opulentními exteriéry a trikovými záběry nejen na draky, protože tady už nebylo nutné šetřit jako v první řadě původního seriálu. Zkušeně vedená kamera zabírá atmosféricky a úsporně, leč jasně čitelně nasvícené scény, jež hudbou znovu doprovodil dvorní mistr Západozemí Ramin Djawadi. Především je ale Rod draka mistrovsky napsaným a zahraným dramatem plným trojrozměrných a nejednoznačných postav. Oproti posledním řadám Hry o trůny je méně rozkošatěný, více se soustředí na mocenské intriky, znovu více čerpá z historických reálií evropského středověku (resp. raného novověku). Nesmírně efektně i efektivně vypráví slovem i obrazem, textem i subtextem. Rod draka měl nelehký úděl navázat na povětšinou vynikající Hru o trůny a zároveň znovu přesvědčit ty, jež osmá řada odradila. Povedlo se to skvěle. (Sam.Vimes)

Osobní tipy:

Spooner
Abych pravdu řekl, tak uplynulý ročník pro mě byl ze seriálového hlediska plný zklamání a nenaplněného potenciálu. O Pánu prstenů se radši ve slušné společnosti nemluví, Obi-Wan Kenobi se také nestal velkou událostí a i seriálové marvelovky zůstaly daleko za očekáváním. Naštěstí bylo toho televizního nadprůměru pořád víc než dost a pořád bylo z čeho vybírat. Kromě výše probraných pecek by se nemělo zapomínat ani na nezvykle podařenou tuzemskou nadílku od České televize v čele se skvělými retro Devadesátkami, silnou minisérií Podezření a posledními Případy 1. oddělení, které hezky ukázaly, že i u nás mohou být seriály s každou řadou čím dál lepší. A nesmím zapomenout ani mého britského favorita, válečnou stylovku Pluk mizerů, jejíž pokračování bych si dal nejlépe už teď hned. Zklamáních tedy bylo dost, těch příjemných překvapení naštěstí ale ještě více.

Sam.Vimes
Zdánlivě byl rok 2022 špatným rokem pro fantasy kvůli kolosálnímu selhání Prstenů moci, jež bylo fascinující podobně jako hořící dům nebo hromadná bouračka. Pověst žánru naštěstí zachraňoval jednak Sandman Neila Gaimana, který se po všech těch letech konečně dočkal adaptace, a jednak Rod draka, který týden co týden vyloženě deklasoval Prsteny tím obrovským rozdílem v kvalitě budování zápletky a konfliktu, v práci s předlohou, s postavami, s dialogy, v hereckých výkonech, v menší míře dokonce i u kamery nebo kostýmů. Marvelovské seriály zaostávaly za rokem 2021, takže mezi superhrdiny zářili paradoxně The Boys, i napotřetí stále výborní. Osmdesátkový hit Stranger Things dostáhl ve čtvrté řadě prozatímního vrcholu, ostudu předchozím řadám neudělala ani třetí série The Umbrella Academy, fanouškům Dračího doupěte by pak neměl ujít podvratný animák Legenda jménem Vox Machina. Za pozornost stojí i hudební minisérie Pistol od Dannyho Boylea, která sice není ani zdaleka dokumentaristicky přesná nebo nestranná a má i další mouchy, vyvažuje je ale neskutečnou audiovizuální dravostí.

krauset
Plodný rok, který kazí pouze poněkud prostřední Obi-Wan a katastrofální Prsteny moci. Co do do množství kvalitních seriálů si však nelze stěžovat. První trojici si u mě zabírají Draci, Saul a Andor. Co by ovšem nemělo zapadnout je mimořádná adaptace románu Eleny Ferrante Geniální přítelkyně, kterou se snažím vyzdvihovat, kde to jen jde. Euforie poněkud zaostala za první řadou, v níž se působivá queer féričnost projevovala výrazněji. Po roce a půl se vrátilo i intezivní finanční drama Industry, které též atakuje pětihvězdičkovou kategorii. Třetí řada The Boys přinesla znovu dostatek kritiky korporátní kultury i bizáru. Nová reimaginace Irmy Vep s Aliciou Vikander, která sama tematizuje adaptaci, by neměla tak docela uniknout pozornosti. Přestože byl Westworld zrušen po 4. řadě, jedná se dost možná o tu druhou nejlepší. White Lotus se opět dočkal Emmy za nejlepší minisérii. Za zmínku stojí i další minisérie, a to A Very British Scandal s Paulem Bettanym a Claire Foy, nová řada Babylonu Berlin, novinka Severance, minisérie Essex Serpent s Tomem Hiddlestonem a komedie Taiky Waititiho Our Flag Means Death.

Diego.Dorlan
Loňský rok byl plný událostí, které vesměs pokrýváme v tomto a dalších článcích, jenž se chystají. V této kategorii nejlepších seriálů bych ovšem chtěl zmínit dva kousky, které na mě udělaly z různých důvodů velký dojem. Medvěd byl pro mě jedno z největších překvapení loňského roku. Velmi osobní a lidské drama z prostředí chicagského bistra je plné surových emocí a vyhrocených momentů, které diváka vtáhnou do hektického provozu restaurace a ukáží, jak se lidé vyrovnávají se svými vlastními démony v tomto extrémně stresujícím prostředí. Dalším seriálem, jež stojí za zmínku, je rozhodně Cyberpunk: Edgerunners. Toto anime ze stáje Netflixu ukázalo svět Cyberpunku širšímu publiku a zvládlo nejen představit zajímavý svět dystopické budoucnosti, ale také vdechnout druhý život hře, které v tomto ohledu už moc lidí nefandilo. Seriál skvěle pracoval s motivy této nedaleké budoucnosti a ukázal, co člověka může stát, když se chce stát legendou.

Jokolo
Zažili jsme v posledních letech plodnější seriálový rok? Návrat Pána prstenů (tragický), příběh nejslavnějšího rytíře Jedi všech dob (zklamavší), první spin-off seriálové megalomanie Hry o trůny (perfektní), taktéž první spin-off mnohde nejlépe hodnoceného seriálu všech dob Perníkového táty (skvostný). I tak lze ale nalézt mnoho favoritů, kteří se přes tato velikášská díla nedostali tolik na odiv. Tím nejlepším pro mě zůstává The Offer. Pozadí vzniku nejlepšího filmu všech dob Kmotra (netřeba se hádat) vydalo na desetidílnou sérii, která obdivuhodně do děje zakomponovává podobnou atmosféru, kterou lze čerpat například z Tenkrát v Hollywoodu. Láska k filmům a jejich tvorbě zde čiší z každého dialogu a nebýt některých drobností, je to klenot za plnou palbu. Láká-li vás prostředí nablýskaného Hollywoodu sedmdesátek a kmotrovské reálie, budete se u scén, kterak vznikaly kultovní mafiánské momenty, tetelit blahem. Zatím tu nemáme recenzi na celou sérii, chcete-li ji, stačí mi jeden komentář do diskuze. Byl bych nerad, kdyby zapadla skvělá thrillerová jednohubka Volavka, kde se uhrančivý Taron Egerton snaží dostat pod kůži úchylnému vrahovi a dostat z něj přiznání. A v neposlední řadě bych nemohl usnout, kdybych nedoporučil Ivetu na Voyu. Některé scény mi dodnes zůstávají v hlavě a jásám nad tím, s jakou režijní jistotou a psychologickou nejednoznačností se podařilo hlavní hrdinku fialově vybarvit. Nelámejte nad tím hůl dopředu, druhá série s Macurou se blíží.

Ojik
Uplynulý rok nebyl na atraktivní premiéry skoupý, právě naopak. U nových seriálů bylo tradičně z čeho vybírat a své si našel snad každý – na jedné straně to byly nenápadné kousky, na opačné straně spektra megaudálost v podobě Pána prstenů nebo návrat do Západozemí. S novými řadami přišly osvědčené seriály a došlo i na některá loučení – jmenovitě třeba dva hity stanice AMC a stálice obrazovek, Živí mrtví a Volejte Saulovi. I přes pestrost nabídky jsem, souhrou různých důvodů, loni tolik seriálů neviděl – a to navzdory tomu, že i já jsem konečně vstoupil do vábivého světa streamovacích platforem. Určitou omluvou mi budiž to, že jsem dohnal některé z neubývajících restů z minulých let. K nimž se teď zařadily i ty loňské, včetně zmiňovaného závěru nemrtvé ságy, kde jsem dříve platil za věrného diváka. Dá se z toho ale něco vyvodit plošně? Třeba že množství generovaného obsahu je obrovské a neutuchající a možná se blížíme určitému bodu obratu, kdy kvantita nahradí kvalitu a současný zlatý věk zase skončí. Určité náznaky vidíme už nyní: například nedávný odliv diváků z Netflixu a současně viditelnou algoritmizaci jejich námětů (1899) a množství sázek na jistotu (Wednesday, Dahmer). Co z toho je příčinou a co následkem, ukáže asi teprve čas. Zdařilých kousků s výrazným autorským otiskem je naštěstí stále dost na to, abychom mohli žehrat hlavně na nedostatek času a mohli jsme, byť trochu smutně, mávnout rukou nad ojedinělými korporátními svatokrádežemi typu Prsteny moci. Snad mi dá čerstvě započatý nový rok za pravdu.

tomasmy
Asi nijak nepřekvapím, když nejlepšími seriály uplynulého roku nazvu Rod draka, čtvrtou řadu Stranger Things, Andora a Sandmana, Ze zahraničních seriálů, které se nedostaly do našeho žebříčku, je mou největší favoritkou Wednesday Addamsová z dílny Netflixu a Tima Burtona. Tahle látka je pro něj sice jako stvořená, ale na druhou stranu má své nejlepší tvůrčí období už dávno za sebou, takže jsem byl před premiérou trochu skeptický. Dopadlo to ovšem výborně, ale že se ze seriálu stane tak obří hit, nečekal asi vůbec nikdo. Já osobně ji mezi Draky a Podivnými věcmi mám hned na druhém místě. Čekání na již potvrzenou druhou řadu bude pořádně dlouhé. Vynikající záležitostí je také depresivní true crime drama Monstrum: Příběh Jeffreyho Dahmera s excelentním Evanem Petersem v hlavní roli. Překvapili také tvůrci Star Treku: Strange New Worlds, kteří dodali nejen nejlepší Trek, ale celkově sci-fi seriál současnosti. Výborně se v něm pracuje se známými postavami a ze svých klasických předchůdců si fantastická první série bere jenom to nejlepší, včetně samostatných epizod. O to více je fascinující, že stejný tvůrčí tým stojí také za mizernou Discovery. A stejně jako Spooner musím vyzdvihnout i českou tvorbu - jak závěrečnou (a opravdu nejlepší) sérii Případů 1. oddělení, tak i jejich prequel Devadesátky. Stejně tak Klára Melíšková v minisérii Podezření utkví v paměti.

---

Autoři: Milan Rozšafný, Ondřej Kubín, Tomáš Krause, Jakub Kratochvíl, Marek Mičke, Ondřej Černý, Tomáš Mysliveček
Foto: Netflix, HBO, AMC, Disney+, BBC, Amazon Prime, Hulu