NEJLEPŠÍ SOUNDTRACK

5. Cyberpunk: Edgerunners

Soudtrack v animovaném Cyberpunku si jednoznačně zaslouží místo v našem žebříčku, jelikož skvěle využil mnoho skladeb ze hry a na ty navázal dalším kvalitním výběrem hudby. Většina písniček výborně evokuje smutnou atmosféru světa a komunikuje nejen touhy, ale také ambice mnoha postav. Anime využívá hudební podkres velmi dobře a mnoho scén pak (nejen) díky soundtracku sdílí stejný emocionální náboj jako mnoho velkých a často smutných momentů ze hry. Stejně umně pak seriál využívá hudbu i pro akční scény, kde se elektronická hudba nedaleké budoucnosti stává nelítostným metronomem pro efektivní prolévání krve. (Diego.Dorlan)

4. Pán prstenů: Prsteny moci

Hudba je jediná věc, která se dá na Prstenech moci bez větších výhrad pochválit. Samozřejmě že nedosahuje na kompozice Howarda Shorea z filmové trilogie, ale ani se nedalo čekat, že by se vyrovnala asi nejlepšímu soundtracku vůbec. Tvůrci seriálu neměli práva na Shoreovu hudbu, nemohli ji tedy pro seriál použít přímo ani variovat její motivy (a je to jedině dobře). I tak Bear McCreary chtěl složit něco, co by působilo jako ze stejného světa, něco, co nebude stylem diametrálně odlišné. Dokonce se před začátkem prací sešel se Shorem, aby s ním konzultoval svůj a jeho přístup ke komponování. Nakonec McCreary složil víc než patnáct hlavních motivů (což je na jednu řadu seriálu poměrně hodně), které dále rozpracovával ve variacích, snažil se při tom přibližně držet nálad nastavených Shorem pro jednotlivé rasy a lokace. Bear využívá širokou paletu hudebních nástrojů i chorály v Tolkienových jazycích, hraje si s méně obvyklými rytmizacemi u Chluponohých nebo Saurona, se vzájemným vztahem mezi motivy pro Halbranda a Saurona, s využitím tritónového intervalu pro dojem cizosti, nedosažitelnosti u motivu pro Valinor… McCreary se zkrátka zamýšlel nad tím, co dělá, pravděpodobně víc než kdokoliv jiný z celého štábu Prstenů. (Sam.Vimes)

3. Wednesday

Svým typickým rukopisem do Wednesday přispěl také Burtonův dvorní skladatel Danny Elfman. Ten se podepsal pod naprosto parádní úvodní znělku, která, jak je Elfmanovým dobrým zvykem, skvěle navozuje atmosféru celého díla. Její autor je v ní znát od prvního tónu. Kombinace klavíru, výrazných smyčců a doprovodných zvuků se opravdu zaryje hluboko pod kůži. Druhým autorem hudby je pak Chris Bacon. Instrumentálky, které oba pánové stvořili, jsou skutečně skvostné a více než důstojné díla Burtonova. Nejen jejich melodie ale stojí za to. Výborně využitá kombinace absolutní klasiky (například Vivaldiho), klasiky o něco novější (Metallica) i moderních vypalovaček napříč celým seriálem diváka navnadí k nejednomu poslechu. A i na to luskání prstů dojde! (tomasmy)

2. Stranger Things

Myslím si, že i dlouhé měsíce po premiéře čtvrté řady Stranger Things si většina z nás vybavuje epické scény, které byly právě díky soundtracku povýšeny na neskutečný zážitek, který se probojoval do mnoha našich výročních článků. Max utíkající před Veknou za doprovodu Kate Bush a Eddie hrající Metallicu v tom nejvíce metalovém způsobu jsou jednoznačně klenoty na poli seriálové tvorby, ale neměli bychom zapomínat ani na ty méně výrazné hudební podkresy, které sice nemusely udělat tak silný dojem, ale rozhodně jsou důležitou součástí tónu a atmosféry seriálu. V tomto ohledu nám Stranger Things loni naservírovalo pečlivě vybraný soundtrack, z něhož mám slušnou řadu písniček v osobních playlistech. (Diego.Dorlan)

1. Rod draka

Ano, v tomhle případě šlo vlastně o sázku na jistotu. HBO a tvůrci věděli, že co se týče hudby, nemá smysl u Rodu draka experimentovat, a prostě zopakovali to, co už v minulosti fungovalo. A Ramin Djawadi díky tomu opět dokázal, že momentálně patří mezi ty nejvýraznější skladatele (nejen) na seriálovém poli. Do jisté míry sice využívá známé a prověřené motivy ze Hry o trůny, jejich využití zde ovšem logicky kvůli prequelovému podání seriálu má svůj smysl. Navíc Djawadi opravdu nespoléhá na recyklaci a servíruje několik opravdu silných motivů a výrazných melodií, jež se dají porovnávat i s těmi nejsilnějšími skladbami z věhlasného předchůdce. Djawadi si zároveň hraje se svou předchozí prací a posouvá ji často zase o epičtější krok dále. Prostě další prvotřídní práce, ale nic jiného už od Djawadiho ani nečekáme. (Spooner)

Osobní tipy:

Pistol – Řádně elektrizující soundtrack, a to nejen díky punkovým peckám od samotných Sex Pistols. (Sam.Vimes)

Archive 81 – Loňské hororové překvapení na Netflixu si vzalo trochu velké sousto, když se snažilo budit strach pospojováním asi deseti profláknutých nápadů. Scenáristické nedostatky však skvěle kompenzovala práce se zvukem a především hudbou. Ústřední jednoduchá melodie v různých variacích a její integrace do děje coby významného prvku dokázala rychle vyvolat mrazení. A vůbec celý lezavý, temný soundtrack evokoval beze slov přesně tu hrůzu, s jejímž vyobrazením slovy a obrazem měli tvůrci nakonec trochu problém. (Ojik)