NEJVĚTŠÍ BIZANOST

1. Pán prstenů: Prsteny moci

Prsteny Amazonu jsou bohužel jako hromadná bouračka – je to strašné, ale nedá se od toho odtrhnout zvráceně fascinovaný pohled. Do kategorie bizarností roku jsme toho z nich chtěli dát tolik, že by se už nedostalo na žádný jiný seriál, a protože jsme vás nechtěli ochudit o mluvící penis nebo zázrak zmrtvýchvstání Čestmíra Mázla, dali jsme nakonec na první místo celé Prsteny moci a jejich nejbizarnější aspekty jsme probrali v jednotlivých pododdílech. I tak jsme tady neměli prostor, abychom ani z poloviny tak důkladně rozebrali aspoň polovinu toho, co by si to zasloužilo, takže pro komentář třeba kování titulních prstenů i dalších ohavností zamiřte k tomuto tematickému článku.

Bojové rady

Elfové mají k dispozici nejen nadlidskou sílu a mrštnost, ale také celá staletí času na trénink a zdokonalování svých bojových schopností. Arondirovi by ovšem nepomohlo ani tisíc let navíc, protože když se při lekci lukostřelby Theův šíp zapíchne metr napravo od terče, Arondir situaci vyhodnotí a jako nejlepší radu nabídne, aby příště mířil výš. Co taky ale čekat od válečníka, který v očekávání útoku opustí kamennou pevnost a raději se pokouší bránit několik dřevěných chalup. Ještě hůř je na tom ale Galadriel, když se v jedné z nejhorších scén seriálu pokouší vyškolit númenorské rekruty v šermu. Tvůrci tady asi chtěli scénu, která bude vypadat dobře a zároveň slovy i obrazem ukáže, jak moc je Galadriel jako bojovnice nadřazená lidským mužům. Jenže evidentně nikdo ze zúčastněných scenáristů, herců, komparzistů, choreografů ani konzultantů nejen že není šermíř, ale v životě nedržel v ruce ani dřevěný meč.

A tak Galadriel bojuje s mladými vojáky uprostřed ulice mezi stánky se zbožím (cvičiště nemají?), oni na ni nabíhají neohrabaněji než dítě s klackem, po neúspěšných úderech čekají nebo pro jistotu rovnou padají, sekají vedle jejího těla, takže ona může snadno uhnout ráně, která by ji stejně nezasáhla a ještě u toho vyzařovat samolibost, jako kdyby snad udělala něco nebývalého. A to vše prokládá radami, které mohly znít dobře snad jen někomu, kdo neviděl souboj na meče ani v televizi. Nejdřív jim radí, že nejlepší způsob, jak zabít skřeta, je, aby ho svou sečnou zbraní bodli (na což by umíral dlouho a bezprostředně po bodnutí by ještě stále byl velmi nebezpečný, viz skřet Lurtz na konci Společenstva) a mečem otočili (což se Galadriel s čepelí zapíchnutou do vzduchu udělá podstatně snáze než u skutečné tkáně). S podobně přezíravým tónem jim sdělí i to, že „šerm je spíše o rovnováze než o síle“, což se zase může líbit jen někomu, kdo se meče v životě nedotknul a jen se mu líbí trop s hbitým šermířem porážejícím silného. Ve skutečnosti jsou meče těžké věci a je potřeba rychlost, která vychází právě ze síly. Rovnováha samozřejmě taky. To nejhorší a nejsměšnější je ovšem její rada: „Bojujte nohama, ne pažemi“. Jo, ruce a paže jsou v šermu vlastně zanedbatelné... A to jsem ještě ani nezmínil tragickou práci s jazykem, když na začátku boje Galadriel vyzve vojáky pouličním „come at me“ (asi jí vypadlo „bro“ na konci) a bezprostředně pokračuje naopak nesmyslně a rádoby poeticky formulovanou provokací o tom, kdo ji dokáže zasáhnout, se slovy „score the flesh“, načež na konci za onen „zářez do masa“ považuje natržený rukáv. (Sam.Vimes)

Mordor 

Směšných momentů bylo v Prstenech moci spoustu, to ostatně vidíte sami. Tou největší trapárnou a zároveň úžasnou ukázkou úchvatné scenáristické práce je podle mě ale ta, která měla být tou nejvelkolepější vůbec - kdyby se seriál dostal do ruky schopným tvůrcům a kdyby za něco stál (dobře, možná ještě neméně velkolepé a neuvěřitelně šokující odhalení Saurona, viz níže). Když jsem viděl scénu zrození Mordoru (ne celého seriálu, ale té země) opravdu dlouho jsem se nemohl přestat smát. A pak jsem plakal. Nejen z toho, jak nehezky komická celá ta scéna byla, ale také nad tím, jak to tvůrci celé úchvatně vymysleli a jak jsou ohromně šikovní.

Celá velkolepá scéna je vyvrcholením epické bitevní epizody, ze které si nepamatuju nic jiného než právě tohle. A sice to, že kdosi vezme do ruky Sauronem (toho času stále ještě inkognito) vykovaný meč (už nevím, kdo tím někým byl, ale není nijak důležitý, prostě někdo) a strčí ho do speciálně vykovaného zámku, načež dojde k jeho aktivaci a otočení, čímž se rozbije přehrada. Unikající voda následně zaplní zavlažovací tunely a nateče do sopky. Díky tomuto je sopka odpálena a vzniká Mordor a Hora osudu. A celé je to nesmírně působivé a strhující, až z toho dostane šok i Galadriel. A jaký je efekt toho všeho? Jistý anglický profesor začíná rotovat v hrobě opačným směrem než doposud a divák je skolen toho času (k zatopení sopky došlo v šesté epizodě) už asi osmnáctým infarktem a strhává si poslední vlas ze své páté paruky. A to, že výsledný produkt (tedy Mordor po této transformaci) nakonec vypadá docela dobře, je samozřejmě úplně jedno. (tomasmy)

Sauron

U Prstenů moci se divák může nad hodně věcmi podivovat (jak je patrné z celé této sekce článku), ale pokud se zamyslím, tak opravdu jedna z nejvíce bizarních věcí je Sauron a jeho plány. Sauron v seriálu ještě není tím děsivým zjevením, které známe z filmů, ale tvůrci se jej zde snaží vykreslit jako geniálního stratéga a manipulátora, který je několik kroků před všemi ostatními. Ale když se na to podíváme objektivně, tak si uvědomíme, že jeho plán spoléhá na neuvěřitelné a extrémně nepravděpodobné náhody (první setkání s Galadriel) a na to, že vlastně reálně nikoho nezajímá, nikdo se ho na nic neptá a když ano, tak odpovídá nikoliv jako mistr manipulátor, ale jako jouda, který nechce, aby ostatní věděli, že je vlastně úplně mimo. Snaha vykreslit Saurona jako šarmantního manipulátora tak opravdu existuje, ale prostě není ani trochu povedená a kvůli tomu je celé jeho působení v první řadě seriálu spíše nepovedeným vtipem, než jakkoliv seriózním pokusem o budování respektu hodného děsivého záporáka. (Diego.Dorlan)

Pornografické dialogy

Před dvaceti lety se slizký, ve stínech kráčející incel Gríma (Ok, můžete namítnout, že ona replika patří v knize Gandalfovi, ale to je vedlejší) vyjadřoval následovně: „Tak krásná a tak studená. Jako jarní jitro, v němž zůstává zimní chlad.“ 

Nyní jeden z nejučenějších, nejvznešenějších elfů Celebrimbor hovoří takto: „Galadriel, co se stalo, jsi mokrá jako říční kámen."

Vítejte v roce 2022 a do „progresivní” verze Středozemě, v níž se z mocichtivé Galadriel stává zmatená zabouchnutá teenagerka, jejíž manžel vypadal před cestou do války jako „mušle” (queercoding?!). Scenáristická nejapnost tvůrců se projevila tolika nechtěnými dvojsmysly, že jsme s přáteli vytvořili tipovací hru s názvem Pornoscénář, či Prsteny moci, v níž byly zaznamenány takové perly jako Durinovo „Give me the meat and give it to me raw" (čili „dej mi maso a dej mi ho syrový“, jen poznamenejme, že raw je anglický slang pro sex bez ochrany); „I have touched palantiri before." „But you have not touched this one.” („Už jsem dříve na palantír sahala“. – „Ale nesahala jsi na tenhle.“); „Horse knows their rider. Your mother taught me that". („Hřebec zná svého jezdce. To mě naučila tvoje máma.“ Dobrá, to je trochu nefér překlad.)

Pokud jsme se před premiérou obávali přílišné sexualizace Tolkienova světa ve stylu Hry o trůny, můžeme upřímně říci, že jsme dostali sexualizaci, s níž nikdo nepočítal, totiž nechtěnou a slovní. (krauset)

Gandalf

Jedna z těch opravdu nejpochybnějších věcí v celém seriálu je představení „starého přítele”. I když seriál ani jednou explicitně neřekne, o koho se jedná, náznaků je zde přespříliš. A já je osobně budu ignorovat a budu o to šťastnější. Co by mělo záležet na tom, že Gandalf do Středozemě nemá přijít ještě dlouhou dobu, když může Amazon totálně překroutit historii, aby získal body za tuto referenci u méně náročných fanoušků. Od ukončení seriálu se mi v hlavě občas rozezní „Když jsi na pochybách, jdi za nosem” a má automatická reakce je, že to zákonitě musí být přísloví všech čarodějů, a ne pouze toho našeho oblíbeného. Ano, žiju pravděpodobně v iluzi a odmítám si připustit pravdu, ale alespoň tak ve mně žije jiskřička naděje, že vše není ztraceno a Prsteny moci se touto radou možná ještě začnou samy řídit a půjdou tam, kde je čistější vzduch a menší šance na setkání se s vidlemi a pochodněmi fanoušků. (Diego.Dorlan)

Psychohobiti

Kdo by neměl rád hobity z Pána prstenů. Byla to sympatická malá stvoření, u nichž jste měli jistotu, že dostanete víc jak jednu snídani, a když máte narozky, tak dokáží i solidně zapařit. A když je potřeba, donesou svého kamaráda klidně i na Horu osudu. Jenže zatímco s prcky z klasické trilogie byste rádi pokecali, jejich předchůdce z Druhého věku v Prstenech moci byste nechtěli potkat ani z dálky. V podání neschopných seriálových tvůrců se z nich totiž stala totálně toxická skupinka ezo lidí, která se sice tváří rádoby mile a přátelsky, ale jakmile si zlomíte nohu, jste pro ně odpad společnosti, co je odsouzen jet až na konci jejich skupinky. A navíc každou epizodu mění svůj názor a nebojí se vás po přátelských úsměvech poslat do háje. Což by bylo v pořádku, kdyby Gandalf na konci série tuhle otravnou skvadru postřílel kouzelnickým rotačákem. Jenže tady se všichni tváří, že je to vlastně v pohodě a je to vtipné a roztomilé. Ve výsledku jde však o další podivné přemýšlení tvůrců, které jsem vůbec nepochopil. (Spooner)

Jablko

Tady jsme původně chtěli kroutit hlavou nad podivnou scénou, kdy Isildur během námořní výpravy spolu s koněm kousne do jablka a zahodí jej, ale nakonec jsme tenhle odstavec... hodili přes palubu.

Logistika

Vztekal jsem se v komentářích a vztekal, jak Prsteny moci kompletně ignorují jakékoliv zákonitosti místa, času i způsobu. Ano, v každém filmu je třeba pominout logistické zkratky, prohřešky proti času, který by uplynul (Lukův trénink v Impériu proti letu Hana a Leiy, elfové z Lórienu v Helmově žlebu), ale přimhouření oka je součástí smlouvy mezi divákem a dílem. Potřeby vyprávění mají přednost před zákony fyziky a místopisu. Přesto!

Ale že se do takové míry proviní adaptace díla autora, který byl pověstný svým puntičkářstvím, je zarážející a bizarní. Tolkien vypočítával nejen vzdálenosti, které mohou za den urazit Frodo se Samem v porovnáni se zbytkem Společenstva, ale ladí i fáze měsíce na obloze.

A tak na diváka v seriálu čekají: númenorské lodě, které pojmou sto mužů, sto koní i zásoby, přestože v této verzi Středozemě oře nikdo nepoužívá; Elrondova a Celebrimborova teleportace k branám Morie bez zásob či převlečení; plavání přes celý oceán; jízdu kavalerie, jíž do zad svítí první paprsky vycházejícího slunce, přestože jede od západu; měsíce dlouhé hloubení příkopů, kterých si nikdo nevšimne; dilataci času, během níž Galadriel třikrát překoná oceán, kdežto v Jižních krajích uplyne sotva týden; a když už se tvůrci o místopis pokoušejí, činí tak s elegancí domácího videa, jako když na obrazovce přemění nápis Southlands na Mordor… Příklady jsou to zkrátka do té míry křiklavé, že je nelze pominout, a zásadně tak kazí zážitek z vyprávění. Pocit krajiny rozprostírající se do dáli a širého obydleného světa se blíží nule. Stejně jako moje číselné ohodnocení Prstenů moci. (krauset)