Rok 2024 je už pár týdnů minulostí, tak se ohlédneme za tím nejlepším, co jsme během něj na seriálovém poli dostali. Bylo toho hodně, tak jsme se tentokrát rozhodli vyhlásit top deset kousků a i tak několik diskutovaných titulů skončilo pod čarou. Do výsledné desítky se překvapivě dostaly rovnou dva seriály na motivy videoher, což bývala (a často stále je) tak trochu prokletá subžánrová škatulka, dále několik románových adaptací, drsná komiksovka nebo i česká kriminálka. Za zhlédnutí každopádně stojí všechny, takže se směle nechte inspirovat. A v diskuzi nám dejte vědět, co loni udělalo největší dojem na vás.

10. Fallout

Fallout loni nastavil novou laťku pro videoherní adaptace. Samotný seriál není bez chyb, ale zvládl mnoho věcí lépe než jakákoliv jiná adaptace v tomto žánru. Fallout zejména zvládl velmi efektivně převést mnoho videoherních aspektů do seriálové podoby, což pro fanoušky her z tohoto postapokalyptického světa představuje obrovské množství eastereggů, ale pro celé publikum to také zvládá výborně ukázat, jak samotné hry fungují a na čem staví. Ať už se totiž bavíme o ujetých vedlejších postavách, šílených situacích či našlapaných akčních scénách, tak celkový pocit ze světa Falloutu je téměř perfektně převedený z her do seriálové podoby. Po této stránce nemá seriálový Fallout v podstatě žádnou konkurenci. Sympatické a zajímavé hlavní postavy Lucy, Ghúla a Maxima jsou skvěle zpracované a jejich interakce, kdy se navzájem ovlivňují a hledají si k sobě cestu, jsou úžasné. Produkční úroveň seriálu byla naprosto špičková a cit tvůrčího týmu pro detaily je v ohledu, zejména hraných seriálů, absolutně bez konkurence. Pokud jste seriál ještě neviděli, tak jej můžu naprosto bez přemýšlení doporučit, ať už jste fanoušky videoher nebo jste o Falloutu nikdy neslyšeli. Bude vás čekat příběh s rozmanitými protagonisty, efektivně postaveným příběhem a komplexním světem plným zábavných a emocionálních momentů. (Diego.Dorlan)

9. Sektor

Od svého počátku ve stínu Succession (Boj o moc), až třetí série Sektoru konečně obdržela pozornost, který si zaslouží. Ač kriticky nejchválenější, pro mě v něčem zaostává za psychosexuální erupcí, jíž byla řada první. Yasmin se nepokrytě stává hlavní postavou, což je pochopitelné, jelikož se její představitelka Marisa Abela prosadila z mladého ansámblu nejlépe (loni propůjčila tvář a částečně hlas Amy Winehouse). Třetí řada Industry se soustředí na skandály, tlak médií i rodiny, vyhoření. A končí úderně, jako anti-pohádka. (krauset)

8. Rod draka

Druhá série Rodu draka přišla na stream s několika handicapy. Po vynikající sérii první totiž byla očekávání zatraceně vysoko a bylo rozhodně těžké jim dostát. Chyběly zde tahounky první řady Milly Alcock a Emily Carey. Postava Daemona byla odsunuta na halucinogenní Harrenov a Otto Hightower, maják všech pletich a politikaření, byl odňat úplně. Oproti takové Hře o trůny je navíc děj z exotických lokací koncentrován pouze na pár ne tak atraktivních míst. Nemalou roli také určitě hrálo to, že v této řadě fandové očekávali obrovské bitvy, kde si draci budou vzájemně rvát hrdla v oblacích plamene. Jenže o tom Rod draka nikdy tak úplně nebyl, byť jsme se nějakých dračích půtek dočkali.

Druhé řadě se přesto zdatně podařilo to důležité – soustředit se na hlavní charaktery a rozvíjet jejich motivace i ústřední konflikty. Všichni obsazení umělci odehráli své party výborně a každý dialog sršel potřebným napětím či hmatatelnou erotikou, jak to máme na Západozemí rádi. Zároveň těžko hledat současný seriál, na němž by byly lépe patrné řemeslné a produkční kvality. Bitvy jsou řádné, draci majestátní a každá lokace působí živě. Nelze se vyhnout dojmu jisté natahovanosti, ale pobývat s těmito postavami je rozhodně stále zábavné. Nezbývá než čekat, jestli na konci poteče víc rudé z Černých nebo Zelených. (Jokolo)

7. Geniální přítelkyně

Dovršení knižní tetralogie Eleny Ferrante o dvou ženách, které se přátelí od nejútlejšího dětství, nebo chcete-li o dvou děvčátkách, která jsou spojena zvláštním poutem až do hlubokého stáří. Co je tím poutem? Zvláštní souručenství, které nalezla jedna v druhé, porozumění uprostřed chudobou zmítaného okraje poválečné Neapole. Vědomí, že ač měly být nerozlučné, každá žije zcela odlišný život. 

Předností Geniální přítelkyně byla vždy schopnost přiblížit časoprostor Neapole v proměňujícím se 20. století i duševní svět hlavní postavy. Nepamatuji důkladnější realizaci ženského přátelství, se všemi výčitkami i láskou, sounáležitostí i ublíženectvím, žárlivostí a empatií. V jádru příběhu stojí zdrcující paradox: ta z dívek, která byla skutečně geniální, nedostala možnost studovat, a tak akademická dráha připadla té druhé, nesmírně chytré a pracovité, ale přesto obyčejnější. Nevšední tenze vzniká právě z toho, že jsou si toho obě vědomy. Jeden z nejkonzistentnějších seriálů vůbec, bez jediné slabé epizody, skončil se vši důstojností. (krauset)

6. Interview s upírem

Poněkud braková románová série autorky Anne Rice se dočkala prvotřídní adaptace, která je nanejvýš atmosferická, smyslná, queer a v dobrém slova smyslu literární. V jejím centru stojí nespolehlivý vypravěč, upír Louis, jenž diváka provází příběhem svého dlouhého života. Střídání časových rovin (a že je v případě nemrtvých z čeho vybírat) ve druhé řadě obohacuje divadlo na divadle, když se protagonisté snaží zapadnout mezi pařížskou hereckou skupinu tvořenou mezinárodními krvesaji. A ukazuje se, že vampýr je ta nejděsivější drama queen. (krauset)

5. Metoda Markovič: Hojer

Český Mindhunter? Vlastně nakonec i ano, i když tvůrci české pecky dokáží ve výtečné psychologické kriminálce bodovat jinými trumfy než hollywoodský kolega David Fincher. Režisér Pavel Soukup si bere to nejlepší z moderní zahraniční tvorby, zároveň dokáže mistrně pracovat s atmosférou, dialogy, budováním postav i těmi nejmenšími detaily, jež nakonec dávají dohromady vtahující a mrazivý celek, v němž budete při jednotlivých výsleších viset na každém slově. K tomu si přidejte precizní scénář, jenž dokáže vybudovat velmi neobvyklé pouto mezi Markovičem a Hojerem, démonického Petra Uhlíka i přesně obsazené vedlejší postavy, mezi nimiž zaujme např. vrah v podání Vojty Kotka či policejní parťák Václav Neužil. Metoda Markovič je ve své první řadě špičkovou kriminálkou, intenzivní psychologickou sondou i režijně vypiplanou podívanou, s níž Voyo trefilo jackpot. Už teď se nemůžu dočkat, kam tvůrci látku posunou při nahánění spartakiádního vraha. (Spooner)

4. Tučňák

Potřebuje každý druhý komiksový záporák vlastní film nebo seriál? Rozhodně ne. Potřeboval ho Tučňák z Reevesova Batmana? Rozhodně ano. Seriál začíná krátce po událostech filmu, kdy smrt Carminea Falconeho, hlavy jedné z velkých mafiánských rodin Gothamu, představuje potenciální žebřík k moci, po kterém by mohl vystoupat i Tučňák se svojí pochroumanou nohou. Osmidílná série je drsným, poměrně realistickým kriminálním dramatem, ve kterém se na více úrovních střetává Tučňák Colina Farrella se Sofií Falcone s tváří Cristin Milioti. Oba podávají fantastické herecké výkony – Farrell staví na svém pojetí postavy, které jsme už viděli ve filmu, a Milioti přivádí v šokovaný úžas každého, kdo si ji pamatuje jen jako miloučkou matku Tedových dětí. Obě postavy jsou také velmi dobře psychologicky prokreslené, za jejich silnými gesty jsou schované trojrozměrné slabosti a traumata, která je nutí dělat to, co dělají. A nakonec, seriálový Tučňák nikdy nezapomíná, že je příběhem o padouchovi. Ze svého protagonisty nedělá hrdinu ani antihrdinu, nesnaží se ho omlouvat, ani vykoupit jeho hříchy. Diváka sice přirozeně vede k tomu, aby Tučňákovi i Sofii fandil, ale pak je nechá zase udělat něco odporného, po čem je třeba přehodnotit, jaký vztah si to k postavám vlastně tvoříme. Vynikající výlet do ponurého Gothamu, který se obejde i bez netopýra. (Sam.Vimes)

3. Arcane

Druhá série Arcane byla jedním z nejočekávanějších seriálů loňského roku. Očekávání byla po perfektní první řadě obrovská, zejména potom, co jsme zjistili, že druhá série bude zároveň i tou poslední. Naštěstí se tvůrcům podařilo naplnit téměř všechna očekávání na výbornou. Druhá série nám přišla o chlup horší než ta první, ale stále největší výtkou může být v podstatě jen lehká uspěchanost seriálu, ale tou vezmu zavděk mnohem raději než zbytečným natahováním. Arcane již ve druhé řadě nemělo ten „wow efekt“, kterým nám vyrazila dech první řada, ale i bez toho zvládlo velmi dobře rozvinout nejen hlavní postavy, ale i ty vedlejší, naservírovat nám úžasné akční scény, skvělý soundtrack a zejména vyprávět a následně velmi důstojně a smysluplně uzavřít enormní množství zápletek a vztahů. Stejně jako v první řadě byl celý děj rozdělený do tří aktů po třech dílech a každý tento akt měl svoje tři akty. Tento scenaristický způsob mi imponoval už poprvé a upřímně doufám, že se tento styl rozšíří i mimo svět League of Legends. Arcane tedy zvládlo upevnit svou reputaci nejen jako jedna z nejlepších videoherních adaptací, ale také jako jeden z naprosto nejlepších animovaných seriálů. Vzhledem k jeho úspěchu doufám, že nám Riot Games a Netflix naservírují co nejdříve další seriál, který by nám ukázal jinou část světa Runeterra, který skýtá obrovské množství potenciálu. (Diego.Dorlan)

2. Šógun

O tom, jaký seriál byl loni tím zcela nejoceňovanějším, snad ani nemůže být pochyb. Šógun pobral snad všechny sošky, co šly, a charismatický Hirojuki Sanada, jenž se na tvorbě seriálu úzce podílel, se konečně dočkal zaslouženého uznání. A nutno říci, že všechny vavříny získal Šógun zcela po právu. Hutnou předlohu Jamese Clavella se totiž povedlo proměnit ve spletitý historický spektákl s vycizelovanými dialogy, výjimečnou dobovou atmosférou plně respektující japonské reálie a v neposlední řadě podmanivým vizuálem, v němž je každý záběr i kostým vybroušen do naprostého detailu. Šógun je napínavou šachovou partií s výtečně napsanými postavami na všech stranách barikády, která výborně pracuje se střetem dvou odlišných kultur i všelijakými pletichami a epické scény či máchání katanou tu vlastně ani nejsou potřeba. Zde totiž budete napětím zařezáni do sedačky i bez toho. Druhou sérii vlastně asi nikdo nepotřebuje, ale budiž. (Spooner)

1. Ripley

Naprosto uhrančivá záležitost. Černobílá procedura zločinu evokující Antonioniho, pozvolná a soustředěná jak na titulního pachatele, tak na všechny drobné překážky a starosti, které se pojí se zločinem vraždy. Minisérie trpělivá jako její protagonista s vychytralýma očima Andrewa Scotta, omamná kamerou Roberta Elswita, který snímal i geniální Až na krev. Vysoce estetizovaná hra, která z nás prostřednictvím fascinovaného sledování činí bezmála spolupachatele. Od Hannibala tu nebyl zločin podobně opojný na pohled. (krauset)

---

Autoři: Milan Rozšafný, Ondřej Kubín, Tomáš Krause, Jakub Kratochvíl, Marek Mičke
Foto: Netflix, HBO, AMC, Amazon Prime, Voyo