Pořád. Hrozná. Paráda. Nemůžu se toho zbavit, ale to balancování mezi dojmem, že sleduji naprosto zbytečnou linku s Teddym a přesvědčením, že naopak vůbec zbytečná nebude, je na tom asi to nejlepší pro mě osobně. Je to hrozně rozporuplný, ta představa, že některé charaktery, jako jsou Dolores a Teddy, mohou kdykoliv umřít a nic to pro ně neznamená, mě odráží, v tomhle díle se to pak ale konečně trochu obrací a díky těm vzpomínkám se naopak můžou zrovna tyhle charaktery učit nejvíc. To znamená největší posun a to znamená největší množství dalších možných cest kupředu. A hrozně mě baví nad tím podobně uvažovat. Mezi Hopkinsem a Wrightem tuším brzo velký rozepře, Arnolda teď asi všichni tipují stejně a Dolores je imho jedna z nejlepších ženských postav za hodně dlouho dobu. A hlavně Rachel Evan Wood, kromě toho, že je božská, ji hraje fakt G E N I Á L N Ě. Jo, s tímhle slovem by se mělo šetřit, tady nicméně nemůžu jinak. *:+* *:+* *:+*